Drácula - Básně a další...

Hanna.

4. května 2013 v 13:19 | Annie.
Ahoj lidi. Jak se máte? Už jsme se dlouho neviděli, co? Tedy spíš neslyšeli. Mrzelo mě, že je tenhle blog takovou dobu ticho... a nelíbí se mi, že první článek, který na tomhle blogu uvidíte, je ten o mrtvých spolužácích Dráculy. Obzvlášť poté, co umřeli i dva moji spolužáci. A obzvlášť vzhledem k tomu, že maturuju, a potřebuju se nějak odreagovat. Proto jsem se rozhodla, že vám sem hodím jednu povídku, kterou jsem napsala jako úkol na Hog... z nějakýho důvodu se tak nějak všem hrozně líbila.. a proto jsem se rozhodla, že jí sem dám. Pořád píšu, nepřestávám, mám víc nápadů než kdy dřív, v tu nejhorší dobu. Místo učení se na maturu bych nejradši jen seděla a psala a psala a psala... ale teď už k té povídce. Měla to být kapitolovka, ale udělala jsem z toho jednorázovku s tim, že až budu mít čas, rozvinu to. Tak snad se bude líbit... Doufám.

Stála uprostřed chodby a zírala nepřítomně před sebe. Tolik se nezměnila od doby, co se v této chodbě objevila poprvé.V jejích očích se zračila prázdnota. Ale i přes tuto prázdnotu se z nich dalo vyčíst mnoho. Na první pohled jste poznali, že ta dívka rozhodně nebyla šťastná. Jenže nikdy nikdo pořádně nezjistil, kde se tu vzala nebo co se jí stalo.Když ji našli uprostřed lesa, bylo jí pět let. Bloudila tam bosky a nevěděla, kde nebo kdo je. Nevinné dítě se tak dostalo sem. Do ústavu pro opuštěné děti. Do ústavu pro sirotky. Do ústavu pro děti, o které nikdo z nějakého neznámého důvodu nestál. Tohle dítě upíralo svůj prázdný pohled k lidem, kteří ji našli v otrhaném oblečení, špinavou a opuštěnou, a netušilo, co s ní bude dál.
 
 

Reklama