Annie's diary

Pam, pa dam, padam padadadadááá... aneb jak Annie. nenapadnul žádnej originální nadpis.

29. června 2012 v 22:15 | Annie.
Rok se s rokem sešel a já jsem zase o krok blíž ke zkoušce dospělosti.
Dospělá už jsem dlouho, oficiálně od dubna, neoficiálně mi přijde, že už mnohem dýl.
Ale necítím se být připravená na zkoušku dospělosti.

Jak jste se měli poslední den? Já naprosto bombově. Tak jo, trochu si povídám sama se sebou, ale nevadí:D Trvá nám to s tou další kapitolou, co? Ale zrovna jsme ve fázi, kdy nám to jde hooodně ztuha. Zkrátka a dobře takový mrtvý místo, který neodsejpá a my se chcem dostat přes něj, ale nejde nám to :D Ale zpět k dnešku. Měla jsem se naprosto bombově:) Byla jsem totiž celý den se svou nej kámoškou Lis, takže jsem neměla důvod se mít jinak. No dobře, úplně celý den ne, ale skoro:D Šli jsme samozřejmě do školy no, tam se rozdávalo výzo a jsem fakt hustá, zlepšila jsem se ze tří předmětů a v ničem se nezhoršila:D Žádnou čtýru nemám;), průměr 2,23, vypisovat se mi to tu nechce:D ale z chemie mám za 2! Zázrak!:D

Takže výzo super, zasloužím si za to odměnu:D
Takže jsme šly s mamkou na oběd:) Táta se na nás vybod... ale trochu si to vyžehlil tim, že mi koupil novej objektiv k foťáku, protože ten starej byl rozbitej :D Ale ne, jsem zlá, nevybodl, prostě nemohl, musel být v práci, ale trochu mě to mrzelo, protože je to taková naše tradice, že chodíme do řecký restaurace na závěr školního roku. Fakt snad už od tý primy. To nevim, ale prostě už vážně dlouhý roky. Každopádně jsme se s mamkou strašně přejedly:D No... myslely jsme, že pak půjdeme na kafe, ale nakonec jsme nešly, protože jsem měla sraz s L. a už jsme to nestíhaly:D No s Lis jsme jeli k jejím prarodičům, kteří mají bazén:) takovej velkej skvělej, boží:D no byl děsný vedro, takže jakejkoliv bazén by mi přišel boží, ale prostě maj skvělej bazén:D a bylo to super, byla sranda, její brácha je trochu magor, ale byla sranda:D Jen jsem asi snědla moc třešní, rybízu a jednu broskev + jahodovýho Míšu, tak nevim, jestli se nepotentuju :D No prostěš bomba část dne, no pak jsme šly a rozdávaly letáky u metra:D zkoušely jsme si to nanečisto:D rozdávaly jsme letáky na Partičku na vzduchu a dělaly to zadara ze známosti:D Ale byla to celkem prča:D A měly jsme to rozdaný docela rychle, asi si někdy skočím pro nějaký letáky na brigádu, aspoň malý přívídělek. 120 letáků jsme měli rozdaný asi za půl hoďky, fakt mazec:D Nejlepší bylo, když už měla i L. poslední letáček. Prej: Nechcete poslední letáček? Prosím?? Děkujuuuu:D
No já měla ty poslední letáčky asi třikrát, protože mi jedna holka vzala asi patnáct, aby mi pomohla:D takže jsem to měla rychlejc a L. mi pak dávala kousky těch svejch:D Ale jednou jsem to zkusila: Dobrý den, mám posledních pět letáčků, prosím, vemte si jeden:D a fakt si vzal:D No a teď tu sedím na kanapi a jsem totálně tuhá, unavená a usínám, ale s dobrým pocitem ze super dne a z toho... že začínají... poslední pravé středoškolské prázdniny!
Mějte se famfárově.
Annie.:)


Šlapej, šlapej, už jenom kousek! No jo, ale to, že je za tim kouskem další krpál už mi nikdo neřek... aneb jak byla Annie. na poslední hromadný dlouhodobější školní akci.

15. června 2012 v 23:32 | Annie.

Ahoj ahoj ahoj!
Aloha. Jak se máte?
Já celkem super, už jsem konečně doma!
DOMOVE DOMOVE, Ó JAK JSI KRÁSNÝ!
Ale ne... náhodou to tam bylo fakt super... teda... no... ehm... jak to jen všechno vyjádřit, aby z tohohle článku nebyl román. Hm. Myslím, že to asi nezvládnu, páč já jsem dost romanopisec, pokud jde o deníkové zápisy. Když mám teda zrovna čas, samozřejmě. A ten teď mám. Byla jsem totiž od soboty na úžasném, nepřekonatelném, úchvatném sportovnímu kurzu... takže vám o tom nutně musím něco napsat:D

SEM MRTVÁ!
I když vlastně ani ne, jsem celkem v pohodě, kupodivu.
No, jak se to vezme. Nohy mě bolí, zadek mě bolí, záda mě bolí, všechno mě bolí, ale...
Byla to poslední společná delší školní akce. Když si tohle uvědumuju, trochu mě přepadá panika.
Příští rok maturuju, těch sedm uplynulejch let uteklo hrozivě rychle. Je to smutný a děsivý zároveň.
No nic, zpět ke sportovně strávenému týdni.

Hlavní náplní byla cyklistika... takže jsme měli celej tejden jak idioti jezdit na kolech... No tak s tím jsem počítala... překvápko ovšem bylo, dost nemilé, že kvůli hnusnýmu počasí jsme prakticky ani nic jinýho nedělali... furt lilo a byla děsná kosa... takže na kolech nám třeba nepršelo, ale začlo, když jsme se vrátili, nebo lilo než jsme vyjeli, takže bylo mokro a takovej soft se třeba hrát nedal skoro vůbec. Dobře no, jednou jsme ho hráli... a lidi pak ještě asi dvakrát, ale jednou mi blbě na umření a podruhý jsem nevěděla, že se hraje... tak to mě mrzelo no, ale dalo se. Hned, jak jsme přijeli, tak jsme měli oběd a po obědě vyrazili na rozřazovací jízdu... já jsem se dobrovolně zařadila hned do poslední "invalidní" skupiny, protože až do tohoto kurzu jsem měla najeto tak přibližně 0 km na kole a naposledy jsem nějakou delší trať jela tak možná před třema lety jestli vůbec... jako jezdim na rotopedu, ale to se tak úplně nepočítá:D

"Proč ten plyn pouštíte? Nepouštějte ho! Držte ten plyn!" aneb jak byla Annie. donucena jíti do autoškoly.

7. května 2012 v 17:21 | Annie.
Nevěřím v posmrtný život. Ale pro jistotu si s sebou vezmu rezervní prádlo. - Woody Allen
Ahoj.
Už jsem dlouho nepsala jeden ze svých strhujících deníkových zápisků, co?:D
Jak se máte? Já se mám super, teda dneska ani ne, jsem fakt vytočená, ale tak obecně se mám celkem fajn.
Co kecam, mam se fakt děsně. Nemám žádný prachy, protože něco, co mi máma slíbila proplatit, jsem musela zaplatit ze svýho, kupovala jsem si léky a ještě mámě dlužím dvě kila za dárek pro tátu, takže jsem fakt dost v řiti. Musím si najít brigádu. Našla jsem přes prázdniny možnost nějakýho komparzu jo, ale nevím, jestli se tam přihlásit, když jsem půlku července v tahu. No ale tak asi to risknu. Jsem trochu srab, je tam možný získat i nějakou vedlejší roli:D ale já bych se spokojila klidně jen s tim komparsem. Jen aby mi to nevyšlo zrovna, když budu pryč no. Ale tak na napsání tam nic nedám, třeba mě nevezmou a nebudu to muset řešit:D

Na tenhle tejden byla na jobs fakt super brigáda. Přesně pro mě. Přepisovat na počítači nějaký texty. Já píšu děsně rychle, aspoň táta to tvrdí... a nemusim se při tom ani koukat na monitor, ani na klábesnici... teda hlavně nemusim na klávesnici. Takže bych mohla koukat na přepisovanej text a klíďo píďo psáti a zabralo by mi to půl hoďky... ale bylo to na tenhle tejden... a já jsem od středy do neděle pryč... a podmínkou bylo mít každodenní přístup na počítač. No musim hledat dál. Já řekla, že nechci do McDonalda, ale bojim se, že mi nic jinýho nezbyde no... Když já nechci na to debilní vyšetření, kdy vám dělaj výtěr z... no z krku neee...:D No nic, nic, jsem v klidu:D Ty vado, chtěla bych dělat v Costa Coffee, kvůli tomu bych klidně tu prohlídku přetrpěla:D já tak hrozně miluju kafe a tak hrozně nemám peníze:D kurňa, když na těch jobs je fakt kulový... grr...:(

No, tak tím jsme zmákli téma "já a má špatná nálada"... dostává me se k tématu "já a má hádka s mámou" ohledně jedné zajímavé věci... Předem se omlouvám za všechny překlepy, jak jsem říkala, že se nemusím koukat, tak sice nemusim - čučim přitom na hokej v telce, ale to neznamená, že jsem bezchybná:D No... já se poslední dobou hádám často, včera zas kvůli těm prachům. Mám pocit, že co je mi osmnáct, chovaj se ke mně jinak, i když jsem furt ten samej člověk... jako to, že je mi osmnáct neznamená, že jsem soběstačná... jsem furt na gymplu, nemůžu si kurňa všechno platit ze svýho, páč na to prostě NEMAM! A proto potřebuju nějakou brigádu, ale když mámě řeknu, že se nic nedá najít, tak mi řekne, že jen musim hledat. Prostě si s mámou rozumim furt míň a míň. A nedávno právě... no přímo hádka to nebyla, spíš z mý strany taková výčitka... několikrát... máma mě donutila jít do autoškoly... tedy já tam ze solidarity šla, ale prostě... já řidičák nechci a nepotřebuju... ona má co řikat, nikdy se neodhodlala jít tam sama a chce, abych tam šla já? WTF? No, tak jsem teda šla, ale řeknu vám... první hodina fakt prdel, jen na parkovišti a tak, ale ty další dvě? No já byla podělaná, naprosto, totálně, fuj, nesnášim!:D

Jela jsem na silnici.
Padesátkou.
V očích smrt.
Volant křečovitě svírám.
A on ještě chce, abych řadila!:D
A ještě k tomu jezdíme furt na kruháče, kde chce, abych taky řadila:D
A ještě k tomu se na konci musí skládat zkoušky, já sem podělaná jen z těch hodin.
Křeče v břiše, skoro zvracim.
A co potom na zkoušce?
Aspoň budu mít pokoj.
Budu prohlášená za jelito.
Zkoušku neudělám.
Nebudu muset jezdit.
Bojím se, nesnášim to.
FUJ!

No nic, mějte se:D

Hodně lidí mi říká, že jsem jak červená Karkulka... aneb jak Annie zjistila, že by fakt mohla začít nosit i jiný barvy.

2. března 2012 v 21:15 | Annie.
"Always remember that you're UNIQUE. Just like everyone else."
Ve středu jsem na jednom blogu četla tenhle citát a naprosto jsem se do něj zamilovala. Měla jsem vážně mizernou náladu kvůli různejm věcem. Především proto, že nám zrušili možnost zeměpisnýho semináře na příští rok, ačkoliv slibovali, že určitě bude. Já doufala, že to dodrží. A ono prd. Nejhorší na tom je, že bysme ho dokázali zachránit, ale náš zástupce prohlásil, že zeměpis se zachraňovat nebude a hotovo. A to mě fakt hodně vytočilo, to si možná dovedete představit. No to je slabý slovo, prostě sem se fakt nasrala! K mé totální nepříčetnosti mě donutila skutečnost, že můj brácha se zas zachoval jak idiot a já se nedostala na počítač, kdy jsem potřebovala. Což mě přivedlo k tomu, že fakt potřebuju vlastní notebook. Jen se o něj hrozně moc bojim poprosit. I když by to bylo k narozeninám... mám pocit, že bych se kvůli tomu s rodičema akorát pohádala, tak nějak moc nevím, co mám dělat...
Rozhodla jsem se, že přestanu odkládat svoje povinnosti na poslední chvíli.
HA HA HA
To se snadno řekne, já vím. Ale minulý týden jsem málem zešílela. Celou středu sem se šprtila děják. Na velkej děják, což je postrach všech studentů, pokud mají jako dějepisáře našeho třídního. Rvala sem si do hlavy všechny možná nesmyslný data a smlouvy týkající se první světový války... a z jejího průběhu tam nedal fakt zhola nic. Z tématu, který jsem jako jediný fakt uměla, což bylo Rusko, jsem tam měla snad jednu otázku a to bylo celý. Takže fakt nevím, co z týhle buzeračky dostanu a dost se bojim teda... No čtvrtek nebyl jinej. Jela jsem si koupit učebnici chemie, sedla jsem si na kafe do Costa Coffee a vypisovala si všechno, co jsem našla z látky, kterou jsme brali. Z kavárny jsem po kotli capuccina odcházela s vědomostí jednoho jediného vzorce. Tím vzorcem byl kofein. 1,3,7-trimethylxantin... Asi si myslíte, že jsem to teď někde opsala, ale já si to fakt pamatuju. Zamířila jsem domů s vědomím, že mě čeká ještě fyzika. Děkovala jsem bohu za to, že někdo na Face hodil zadání druhý třídy, to mě totiž zachránilo. Nečekala jsem, že dostaneme to samý, ale typově rozhodně, takže jsem se to šprtila, našla si všechny odpovědi na teoretický odpovědi a vypočítala ty příklady... s tímhle jsem skončila někdy kolem jedenáctý a ještě to posílala E. No prostě hrůza. Nakonec se má snaha ale vyplatila... protože jsme dostali to samý:) a já... doteď fyzikou naprosto nepoznamenaná (slova naší profesorky) mám z toho testu 1-! Což je úžasný. Myslím ale, že kdybych se učila průběžně, tak z toho nejsem tak ve stresu, jako jsem byla minulej tejden.
Včera jsem četla blog jedný holky. Nebudu tu jmenovat, nechci na ní upozorňovat nebo kritizovat její život... ale prostě mě dostalo to, co tam píše. Píše tam o svojí snaze stále hubnout, o svym jídelníčku, který občas tvoří fakt dost málo jídla a o tom, jak byla šťastná, když měla po nemoci při svých 177 cm 38 kg... Nemůžu si pomoct, ale tohle mi přijde prostě... příšerný, nepřirozený, nahlavupadlý. Je to její život a její tělo, ať si s nim dělá co chce, nehodlám řešit konkrétně jí. Ale prostě to nedokážu pochopit... proč? Proč? Proč si ubližujou? 38 kg je málo i když má člověk 160 cenťáků, natož 177... nevím, proč by měl někdo chtít bejt tak hrozně hubenej. Vždyť to ani neni hezký. Já nejsem žádná sexbomba. Naopak, mám nadváhu a uvědomuju si to. Efektivně hubnout se mi moc nedaří, i když jak se to vezme, ale nikdy, fakt nikdy bych nebyla schopná nahodit takovej režim, jako maj některý holky. Hladovět, abych zhubla, nebo dokonce zvracet? Ne, ani omylem. Pranýřovat se za každej kousek čokolády? Za pár brambůrků? Jo, tak to dělam, pravda, ale nemůžu si pomoct. Nejím tolik. Jím pravidelně 5x, občas 6x denně, k snídani vždycky jogurt, k svačině nějakej kus housky se sýrem, k obědu co je ve škole, k svačině jogurt a k večeři co dům dá... to mi přijde jako normální denní režim. Plus nějaký to cvičení, samozřejmě, kterýmu jsem ten tejden po horách moc nedala kvůli učení a kvůli odumření mejch nohou, vzhledem k tomu, že sme tam v průměru jezdily tak 50 km denně:D No možná jen 40, a já vim, že sjezdový lyžování není takovej záhul jako běžkaření, ale jako jeden den sme to spočítaly na nějakej 78km včetně obloučků a přejezdů a to teda... to byl mazec:D Což mě přivádí k další věci. Prožila jsem si na horách dva náběhy na hypoglykemickej záchvat. Nebo teda těžko říct, co to bylo, nemám cukrovku, ale zkrátka jsem se děsivě klepala a byla mi zima i když bylo teplo a usínala jsem. Bylo to z hladu a z nedostatku cukru... bych si tak tipla. Páč když jezdíme na hory, tak moc nejíme... lyžujem a pak si tak maximálně dojdem na oběd... jako nějaký svačiny fakt moc nevedem a já ani nemám hlad... ale po tomhle zážitku mě máma furt nutila něco sníst:D Prostě sme chodili dopoledne a odpoledne v období svačiny na koláče a vždycky sme si daly napůl. Prostě sem musela sníst půlku koláče a vypít kolu. Já už tim byla tak děsně přejedená, jsem se na to nemohla ani kouknout:D Ale to jsem trochu odbočila. Chtěla jsem vlastně říct, že nejsem hubená a nejspíš ani nikdy nebudu, ačkoliv jsem rozhodnutá zhubnout, ale radši budu tlustá, než abych byla kost a kůže.
Minulej víkend jsem začla sjíždět jednu povídku a přečetla jí prakticky jednim dechem.
Bylo to fanfiction na Harryho Pottera. A to konkrétně na jeden ne úplně... obvyklej pár:D A ne, hádáte špatně, nebyl to Snape a Harry... šlo o Hermionu a Snapea... což se objevuje relativně často, když nad tím tak uvažuju, ale stejně jsem nějakou povídku četla poprvý. Je to vlastně braný tak, že je to dění po 7. díle, akorát že autorka naprosto nebere v potaz Snapeovu smrt. Ta holka to napsala fakt hodně dobře. Je to děsně čtivý a já to zhltla za den... no dobře, ne úplně, četla jsem ještě i v neděli a má to dvě části, takže i v pondělí a v úterý, ale ta první část byla boží a já jí fakt četla jedním dechem:D Chcete odkaz? No já nebudu čekat na odpověď a prostě vám ho sem dám:D

HERE

Jo, já vím, jsem fakt totálně cáklá, ale fakt mě to chytlo. Je to prvotina tý holky a teda... to fakt klobouk dolů. Vzhledem k tomu, že taky píšu, tak musím objektivně uznat, že to napsala fakt skvěle. Další povídky od ní jsem nečetla, už zas není čas, ale první věc a hned takhle čtivá. Wow:D No... moje nej kámoška E. mi řekla, že moje prvotina je taky dobrá na to, že je to prvotina:D A asi má pravdu, jenže já si to fakt nikdy nepřipustí, jsem hrozně sebekritická, vždyť mě znáte.
Doprčic, proč musela Rowlingová zabít Snapea?! To mě fakt naštvalo!:D
Abych se ale dostala konečně k tomu nadpisu:D
Ujíždím na hodně věcech. Na kostkovanejch věcech například. Mám nespočet náušnic s kostkama, kostkovaný trika a šaty, kostkovaný boty, jedny kostkovaný kalhoty, kostky jako přívěšek na klíče...:D Další mou posedlostí je Johnny Depp. Další? No asi upíři. Upírský série čtu hrozně ráda a mam ráda upírský filmy a seriály. Jsem posedlá filmy. Chodím na cokoliv, nejradši bych viděla všechno... (dobře, Masožravá rajčata dobývají Paříž si klidně odpustim:D - to fakt existuje!), ale jinak jsem filmovej maniak, vážně. No a taky jsem posedlá Itálií a italskym jídlem. Miluju Londýn, miluju cestování a miluju představu, že jednou odjedu někam hodně daleko, strávim tam několik měsíců a celý ty měsíce strávim focenim:D Ale asi nejvýraznější posedlost je moje posedlost červenou barvu. Lidi si ze mě dělají srandu, že jsem jak červená Karkulka. Mám červený zimní kabát, jarní kabát, trička, svetry, všechno... ale já si prostě nemůžu pomoct. Miluju červenou barvu. Nemám všechno jen červený, ale je pravda, že s tim mym kabátem fakt vypadám jako Karkulka:D I když Carrie mi řekla, že spíš jako Sněhurka, jak sem na tý první fotce bledá... takže jsme vymysleli novou pohádkovou postavu. Jmenuje se Červená Sněhurka:D BTW. ty fotky fotila Drácula, když tu byla v únoru na víkend:) nevím, jestli vám o tom říkala nebo ne:D Každopádně to byla sranda:) a doufám, že brzo budu moct přijet já k ní:) Už půjdu, hrozně se vykecávám:D tak se mějte co nejlíp:)
Annie.

* * * * * * *
BTW: Nový boty! Miluju je! Vim, že tady nejsou dobře vidět, ale věřte mi, sou boží!:D

Docela mi to tu i chybí... aneb jak se Annie rozhodla, že by bylo záhodno taky něco napsat.

3. února 2012 v 22:39 | Annie.
Hola!
Que tal?
Jak se máte?


Dneska jsem došla k zajímavému závěru.
Tím závěrem je, že mi to tu vážně docela chybí.
Blog, kam jsem dávala svoje povídky, někdo je četl a nemusela jsem se za ně stydět...
Blog, kam jsem psala kraviny a věděla jsem, že i ty si občas někdo přečetl.
Tumblr.com mě moc nebaví. Nějak to není ono, nevím proč. Já jsem nikdy nebyla na blogy, kam bych psala jen a jen o sobě... vždycky jsem aspoň občas přidala nějaké fotky nějaké celebrity nebo nějakou svou povídku nebo něco. Blog je pro mě tak nějak přístupnější. A hlavně je tu všechno česky, nemusím půl hodiny přemejšlet, jak se teda něco dělá, když si přečtu nějakej návod, u kterýho sice rozumim jednotlivejm slovům ale smysl trochu pokulhává...:D


Víte o tom, že tohle je jediná stránka, kam ještě píšu jenom česky?
Fakt všude píšu buď ještě k tomu anglicky a nebo jenom anglicky. Na dvě stránky jenom anglicky. Teď už vlastně jenom na jednu, na tu grafickou, kterou mám sama (bazzzinga). A je to docela úleva, když nemusím přemejšlet nad tim, co píšu. Takhle mám článek napsanej za pár minut, vzhledem k tomu, že dokážu psát fakt rychle a ani se nemusím koukat na klávesnici. Vlastně ani na obrazovku... občas poznám, že jsem udělala chybu i když jí nevidim. Prostě umím mechanicky nazpaměť celou klávesnici, ale kdybyste mi řekli, ať jí překreslím na papír, tak to nedokážu...:D Tuhle písničku, kterou slyšíte, jsem jednou slyšela v rádiu a strašně dlouhou dobu jsem nemohla přijít na to, co to je. Jsem tak ráda, že to konečně vím:) Miluju jí, stihla jsem se do ní fakt regulerně zamilovat, tak si jí pusťte... :D Mám ještě pár věcí na srdci, takže ještě nějaké další songy vám sem šoupnu...:D


Tahle písnička je fakt děsně vlezlá, ale já jí fakt žeru:D Je skvělá. Pořád si jí musím zpívat:D No nevadí. Říkala jsem vám už o anglické konverzaci, kterou mám ve škole? Ani nevím... každopádně mě to začíná docela děsit, co jsem tak slyšela, co se dělo na minulý hodině. Tohle pololetí byla pohoda, ale brzy přijde fakt krizovka. Ale tak teď sem byla našim normálnim českým angličtinářem za referát na vliv Williama Shakespeara na anglický jazyk... prej to bylo perfektní...:D Tak jsem ráda, že se mu to tak líbilo, fakt, že jo:) Zkuste říct slovo...:
HONORIFICABILITUDINITATIBUS
Nejde to, co? Já to umím... docela rychle... rekord je patnáctkrát zasebou bez přeřeku:D Trénovala jsem to celý odpoledne kvůli tomu referátu, ale před tabulí jsem to podělala:D Dala jsem to úplně až napotřetí... to je tou nervozitou, ale tak co se dá dělat...:D Když si to člověk vhodně rozdělí, není těžký se to naučit říkat nazpaměť. Je to lepší, než když to čtete... :D Znamená to "být hoden cti" a je to ze hry Marné lásky snaha:D Není to sice zrovna slovo, který běžně slyšíte říkat nějakýho angličana, ale mně to přišlo vtipný, tak jsem to tam dala:D


CrushCrushCrush je písnička, kterou mám hrozně ráda. Poslouchám jí každou chvíli. Navedla mě na ní kámoška Carrie... že prej přesně sedí do soundtracku jedný mojí povídky. Vlastně si na ní možná i pamatujete. Žít a nechat zemřít. No z blogu už jsem jí smazala, ale pořád na ní pracuju. No když jsem si furt dokola pouštěla tuhle písničku, napsala jsem rovnou tři kapitoly...:D A fakt to sedí ale, hned jsem jí přiřadila do soundtracku spolu s nějakejma dalšíma, který si sice přesně nepamatuju, ale mám je někde napsaný. Nicméně... o tom jsem úplně mluvit nechtěla... Taky na vás někdy padá depka z toho, že vlastně nevíte, co chcete v životě dělat? Mě poslední dobou dost často. Přepadá mě skoro až panika z toho, jak všichni mluví o vejšce a já nemám šajna, kam bych chtěla. Respektive šajna mám, ale je tu taky ta část, kdy by měl člověk uvažovat racionálně a položit si otázku: uživí tě to? Nejradši bych se sebrala, někam odjela a dala si aspoň rok pauzu... pauzu od tohohle hroznýho přemejšlení o budoucnosti. Připadám si bezmocně... a taky jako bych byla k ničemu... ale nedokážu se toho zbavit, prostě nedokážu. Pořád si připadám moc malá na to, abych se rozhodla... je mi 17. Nechci ještě do toho krutýho reálnýho světa. V dubnu se stanu dospělou a budou se ode mě očekávat dospělácký rozhodnutí, který já ale nejsem připravená udělat. Ale nikdo mi neporadí, co mám dělat. Nikdo mi nemůže poradit, na jakou školu mám jít. Musím se rozhodnout sama... jenomže mám strach, že to rozhodnutí udělat nedokážu. Ze všeho nejvíc se totiž nebojím pavouků, vejšek nebo tmy... ale budoucnosti...

Trochu depky na závěr.
Mějte se famfárově.
Vaše Annie.

P.S.:


Zapomněla jsem na dvě důležité věci.
1. v létě jedeme s kámoškama do Španělska. My tři úplně samy, bez rodičů. YAHOOO!:)
2. v létě se mi splní ještě jeden sen... jdu na koncert Red Hot Chili Peppers! ÁÁÁÁ! Nemůžu tomu pořád úplně uvěřit, ale je to tak, asi se z toho zblázním:D Je to skvělý...:)
3. ta fotka je z Barcelony a fotila jsem to já, takže kdo jí zkopčí bez zdroje, toho zaškrtím:D
4. nové povídky budou... nejspíš... ale ne, určo budou:)

P.P.S.:
Málem bych zapomněla!
Včera jsem byla na divadelním představení Partičky.
Mám podpis Igora Chmely a Ondry Sokola... a to neni celý:)
Jooooo:D S Igorem to bohužel nevyšlo, ale tak třeba příště:D
Vím, že tam vypadám trochu... jak idiot:D ale to vůbec neni to podstatný!:D
A teď už teda opravdu musím jít...
Bye.

"Ten řidič tam snad usnul!" "No... nebo dostal infarkt"... aneb téma týdne z pohledu Annie.

6. října 2011 v 15:24 | Annie.
Pááááááni, to je zase doba, co jsme sem ani jedna nic nepřidaly co?:D Já nějak poslední dobou nemám vůbec náladu na totálně nic, abych pravdu řekla... klidně bych celej den seděla a koukala se jen na nějakej seriál nebo si četla, ale psát články nebo povídky? No. Thanks. Pak jsem se ale koukla sem... a říkám si... no... asi už by to zase něco chtělo, hm? A tak jsem přemýšlela, co že by to tak mohlo být... a nakonec jsem se na základě pondělní zkušenosti rozhodla, že napíšu snad poprvý v životě něco na téma týdne blogu.cz (okey, není to poprvé... poprvý to bylo vloni na Halloween).


Téma zní: Život bez elektřiny.
Dokážete si vůbec představit v dnešní době život bez elektřiny?
Existuje knížka, knížka, kterou napsal Ondřej Neff a ta knížka se jmenuje Tma.
Je o naprostém selhání technologií. O elektronické smrti.
Ještě jsem tu knížku nedočetla, ona neni zrovna optimistická a taky v tom vydání, co máme, zapomněli otisknout pár stránek:D ale tak není se moc čemu divit v Neffově tvorbě, to zaprvé, a zadruhé... tak je to zajímavý.
Dřív jsme žili bez elektřiny, proč bys me nemohli zase? No... právě proto, že teď už tu elektřinu máme. Co není na elektřinu v dnešní době? Skoro všechno. Kdyby se fakt stalo, že by došlo k naprostému výpadku energie, byl by to úpadek moderního světa... zmatek, chaos, všechno by šlo pomalu ale jistě do kopru.

Něco jsem poznala i na svou kůži v pondělí. Vlastně nešlo o poruchu elektrické sítě, nejspíš, ale o poruchu soupravy, ale přesto. Kolem páté hodiny se úplně zastavila linka C pražského metra. A teda řeknu vám, to byl fakt BORDEL! Tolik lidí jsem pohromadě snad ještě neviděla... všechny alternativní dopravní prostředky byly narvané k prasknutí, bylo to šílený, fakt šílený. Nejdřív jsem se spíš bála, jestli se něco nestalo tomu řidiči... ale nakonec to teda ohlásili... to jsem nezažila takovejhle zmatek. Všichni řešili, jak jinak můžou jet, byl to blázinec, kolaps.

Takže ne, já si fakt nedovedu představit život bez elektřiny... právě proto, že ten život bez elektřiny neznáme... je to zkrátka něco, nad čím ani člověk neuvažuje. Jsme na elektřině a moderních technologiích až nebezpečně závislí, protože nepočítáme s možností, že by mohl systém natolik selhat, aby se svět ponořil do tmy.

A tak zkrátka zůstanem u toho, že v našem životě se nic takového nepřihodí... takovýhle věci se maj řešit, až když skutečně nastanou. Mějte se famfárově, já se zas brzo ozvu, tentokrát to myslím vážně.
Annie.

It was legen - wait for it - dary! LEGENDARY!... aneb jak šla Annie na koncert.

28. srpna 2011 v 20:47 | Annie.
Ahoooj! Tak jak jsem slíbila, přichází podrobný článek o tom, co jsem zažila a díky bohu přežila, i když mě to stálo hodně úsilí:D V úterý, 16.8.2011, jsem byla na The Offspring, kteří hráli v Praze. Odstartovali tady svoje turné. A bylo to ÚŽASNÝ! To neni dost silný slovo. Bylo to skvělý, legendární, nejlepší koncert, jakej jsem zažila, nezapomenutelný! Snila jsem o tom, že je naživo uvidím už hrozně dlouho. Chtěla jsem jet na Rock for People, když tam byli, což jsou nějaký… tři nebo čtyři roky… jenže mi bylo tehdy tak čtrnáct, nanejvejš, a máma mě nechtěla pustit… a tak jsem čekala… a snila. A poslední den školy… jela jsem metrem a najednou vidím takovej mini plakátek na dveřích vagonu… "NO KURVA". Tohle přesně jsem řekla. A bylo mi úplně jedno, že mě každej slyšel. A včera se můj sen proměnil ve skutečnost!

Ale od začátku. Můj brácha se na mě vysral. Lístek prodal, šel s kámošem do hospody a čekal pak na mě, když to skončilo před východem. Byla jsem v sektoru 2. A bylo to pěkně debilní! Všichni měli totiž na lístku napsaný STÁNÍ U PODIA, ale… bylo tu malé "ALE" v podobě malého písma na kraji lístku, kde bylo buď jen stání a nebo stání u podia. Takže já měla jen stání, ale mně to nevadilo, nebylo to zase tak daleko od podia. Byla jsem vepředu, téměř u bariér a nakonec úplně u bariér druhýho sektoru, takže to bylo super i tak;) Jenom jedna skupinka lidí cca v mym věku stála přede mnou, ale jen v jedný řadě a navíc byli v pohodě:D Obzvlášť jeden z nich byl fakt výbornej:D Trochu kretén, ale milej:D Já vím, to zní divně, ale… on byl prostě děsně milej, fakt fajn kluk, ale trochu idiot, chápete, co tím chci říct?:D Asi ani ne, co?

Ale zpět:D Před The Offspring hrály dvě české kapely, jako předskokani. Rybičky 48 byli nakonec celkem fajn - nebyli tak hrozný, jak jsem čekala -, ale Clou (ta druhá skupina)… to je fakt sračka. Já se omlouvám fanouškům a i jim:D ale prostě před The Offspring tam pustit Clou… :D Bylo to v Průmyslovym paláci. Bylo tam tak 5 000 lidí a bylo tam děsivý vedro. Nedalo se tam skoro dejchat a pár lidí zkolabovalo, já naštěstí ne… ale pak přišli The Offspring a všechno bylo skvělý!

To jsem ale trochu přeskočila:D Ten milej idiot se mnou pořád mluvil… a taky s holkama vedle mě a ještě s jednou mrchou, co mu vlezla na místo…:D a byla to sranda. Potkala jsem tam pár fakt skvělejch lidí, který už v životě neuvidím a ani neznám jejich jména, ale to už k tomu patří. O tom klukovi, co mi mimochodem zřejmě zachránil život, když se pár magorů rozhodlo zabít všechny před sebou aby se dostali dopředu:D je, že je mu šestnáct, hraje fotbal a má kérku na pravym rameni. Což si řekněme narovinu… není mnoho:D Zmizel hned po té, co mě chytil a prostrčil dopředu k té zábraně, aby mi zachránil život a už jsem ho tam potom nenašla… chtěla jsem mu říct dík nebo se alespoň rozloučit, ale někam se vypařil… bezvládné tělo nikde neleželo, tak holt odešel s někým jiným… těžko říct:D Ale miluju ho. Všechny ty lidi tam miluju. Takovym způsobem, jakym je můžu milovat kvůli jednomu večeru. Všichni sme tam přišli z jednoho jedinýho důvodu - abychom si užili koncert. A to jsme taky udělali.

The Offspring přišli na jeviště a jak se tak stalo, celá hala vybuchla! Všichni - včetně mě - začali ječet, pískat, tleskat, hulákat. Málem jsem ohluchla dřív jak začli hrát:D Začali svým známým flákem All I Want, který patří k mým oblíbeným písním! Potom… Dexter Hollad pozdravil nás, fanoušky a poděkoval, že jsme všichni přišli. Druhej song byl opět jeden z mých oblíbených. Byla to ta písnička, kterou jsem vám sem házela předevčírem. You're Gonna Go Far, Kid z jejich posledního alba. Nepamatuju si všechno, co hráli, protože některý jsem ani neznala, ale většinu jo. Hraáli všechny písničky, který miluju. Přála jsem si, aby zahráli Gotta Get Away, Can't get my head around you, Want You Bad, Hit that, Why don't you get a job? a tak se taky stalo! Self Esteem, Staring at the Sun a Pretty Fly taky nechyběly. Kristy, are you doing okey?, Americana…co si pamatuju… jinak hráli víc věcí.

Bylo to šílený. Vůbec jsem další den nemohla mluvit. Ztratila jsem hlas:D Tolik jsem ječela. Chovala jsem se jako blázen. Noodles pak taky pozdravil a řekl, že češi jsou úplně nejlepší lidi! Miluju ho. Správnej chlap:D Já vim, že to řikají vždycky všem, ale to jsou detaily:D Ale bylo to hrozný, já se vůbec nemohla ovládat. Zahráli první tři akordy a já už věděla, co to bude, zaječela jsem a já sem pokaždý cítila něco jako: "Můj bože! Tenhle song znám! Tenhle fakt miluju! Miluju vás!" Byla jsem tak nadšená obzvlášť z toho, že hráli Can't get my Head Around You, protože k tý mám citovej vztah, za tu jsem se modlila, díky ní jsem začala poslouchat The Offspring. A taky Want You Bad. Tyhle dvě jsou moje naprosto nejoblíbenější. Píseň Hit That bylo šílenství. Všichni skákali jak magoři a já málem umřela! Málem jsem sebou několikrát flákla o zem, omdlela… málem jsem poblila securiťáka… ale nemohla jsem si pomoct. Kdykoliv začli hrát zase další písničku, já začala šílet znovu a znovu. Byl to ten nejlepší koncert v mym životě, nikdy na tuhle zkušenost nezapomenu. Miluju Vás, The Offspring. Hrozně moc vás miluju! Opravdu jsem si to užila.

Tak já mizím... Bože, chci zpátky, už se mi o tom i zdálo:D
Vaše Annie.
úprava - by me
P.S.: Jsem stále v rauši z toho všeho. Jako koncerty Kabátů nebyly horší ani lepší. Byly zkrátka úplně jiný... nedá se to srovnávat... :D

Mexiko, Mexiko sombrero grande tequila...

26. srpna 2011 v 11:15 | Annie
Poslední dny prázdnin.
Sedím takhle v bráchovym pokoji u počítače, píšu tenhle článek a snažím se přečíst téma týdne, které zadal blog.cz... MARNĚ. Jak se máte? Jak se těšíte do školy? Já vím, já vím, já vím... je to zas asi půl roku, co sem něco napsala, ale zkrátka jsem neměla čas ani náladu, znáte to, ne? Jedna moje spolužačka je zrovna v Houstonu... Jela na rok studovat do Ameriky. Říkala jsem si, že já bych nechtěla jet... v tomhle věku, opustit všechno a bejt v sedmnácti X tisíc kilometrů daleko v cizí zemi a tak... ale na jednu stranu jí fakt závidím. Hrozně bych se chtěla podívat do Ameriky a nějakou chvíli tam být. Kvůli jazyku, kvůli zvědavosti, kterou mám vrozenou... a tak...
Ale co. Já jsem ráda tam, kde jsem. Ale musí to být úžasná zkušenost.
Rozhodla jsem se, že letošní rok bude jinej. Legen - počkejte si - dární. HIMYM je fakt návykový:D
Od začátku roku se mi podařilo zhubnout plus minus 6 kilo... i když teda myslím, že za poslední tři dny jsem musela tak deset přibrat po tom, co sme tam konzumovali...:D Ale rozhodla jsem se, že zhubnu ještě víc. A hlavně jdu do septimy. Poslední rok na střední před maturitou. Ten musí bejt nejlepší. Tak uvidíme... :D
A jestli se těším do školy? Zajímavá otázka.
Teď jsem byla od pondělí v čoudu. Podle nadpisu si možná i dovedete odvodit, co jsem tam dělala...:D Mexiko, Mexiko sombrero grande tequila... písnička Mexiko od Tří sester tam hrála neustále. Ale já se ani moc neopila. Fakt ne, já na tohle moc nejsem... :D Respektive jsem se tak nějak opila hned první den a v noci mi bylo faaakt dost zle, i když jsem teda nezvracela, takže jsem pak zbylý večery moc nepila...:D Občas je fakt sranda, když se napiju, ale občas chytam takový divný mírně depresivní stavy, což je na nic...:D Alkohol je fakt nevyzpytatelnej...:D Ale teď už jsem zas doma, chystám se něco přidat, ale nevím, jak moc budu doma, protože si chci ještě užít těch posledních pár dní prázdnin, než nastane tvrdej režim...
Moje prázdniny byly vcelku fajn. Chvílema dokonce víc, jak fajn. Třeba 16.8.2011... to je den, na kterej nikdy nezapomenu a o kterém vám sem musím napsat... resp. nejspíš překopíruju článek, kterej jsem napsala na svůj blog, protože je dlouhej jak lovosice:D Každopádně jsem byla na koncertu The Offspring a to bylo boží, úžasný, skvělý, parádní! Co jsem ještě za prázdniny stihla? Bejt ve Varech... o čemž jsme stále nějak nenapsaly, co?:D Dále... jsem byla v Jižních Čechách s rodičema, v kině na Harry Potterovi a relikviích smrti části 2... a to dokonce 2x... a tak nějak jsem byla kde se dalo... tak různě. Jo ještě na svatbě mého bratrance, což byla taky akce, ale bylo to super a hlavně oni se k sobě hrozně moc hodí a já jim to strašně přeju:)
Jedna věc je ale jistá... Asi bych měla začít chodit dřív spát a dřív vstávat, protože jinak se ve čtvrtek z tý postele fakt nezvednu.:D
Mějte se famfárově
Annie.

Neberte život příliš vážně. Živí se z něj nikdy nedostanete... aneb Annie je zas zpátky se svýma šibnutejma článkama.

26. července 2011 v 0:18 | Annie.
Don't take life too seriously. You'll never get out alive.

Ahoj.
Tuhle písničku prostě žeru... narazila jsem na ní hroznou náhodou, když jsem si zkoušela znalosti hollywoodských herců starýho hollywoodu na poznávačce a zjistila jsem, že jsem na tom dost bledě... Gene Kelly byl jeden z těch, kdo byli na těch fotkách... a já teda netušila, že je to on, kdo tohle nazpíval...:D Singing in the rain... :) Klasika. No taky trochu vykopávka, ale já jí prostě zbožňuju, nemůžu si pomoct :D Miluju i to video k tomu, on je prostě dokonalej! Umírám u toho, pokaždý a to jsem to viděla asi stokrát...


No a jak se mám ptáte se? Proč jsem tak dlouho nic nepřidala, ptáte se? Hmmmm... dobrá otázka:D Jinak pro holky, co toužily po další povídce... chystám se přidat něco zejtra, ale Dracula je momentálně pryč, válí si šunky někde u moře...:D takže ta vám toho asi moc nepřidá... i když těžko říct, předevčírem byla na icq... :D (???) K první otázce... mám se dobře, i když mírně deprimovaně...:D A stále kvůli tomu stejnému... bez kluka, připadám si tlustá a hnusná... znáte to...:D Teda lidi, co nejsou tlustý to možná neznaj, ale já teda celkem dobře...:D

Tuhle sobotu jdu na svatbu. Další deprimace. Ale to bude pěkná deprimace:) Už se těším, bude to super, doufám:D No tak svatby jsou vždycky super... a s trochou štěstí tu depresi aspoň trochu zapiju...:D i když tam budou i rodiče a já nejsem žádnej ochlasta, ale skleničku si dám...:D Ne máma včera prej... kdyby tě tam někdo lákal na nějakej alkohol, tak s mírou prosím tě... a já na to, samozřejmě, klasická odpověď...: no... já nevim, jestli tam bude nějakej Míra...:D Ale tak co... nejsem blbá, nenechám se ožrat, o to fakt nestojím.


Jo a tuhle taky žeru. To je zas Grace Kelly od Miky...:) Grace Kelly byl druhej člověk, kterej byl v tý poznávačce... a pak ještě dalších osm, ale ke každýmu teda písničku nemám... :D Teď k té druhé otázce... hm... nic jsem nepřidala takovou dobu protože... protože... Já vlastně nemám žádnej dobrej důvod k tomu, že jsem nic nepřidala. Máme rozepsanej ten článek z Varů, ale musíme ho dokončit no a jinak... prostě jsem nějak ani moc nepsala žádnou povídku, nálada byla taková nějaká divně neblogová... a já vám ani nevím... ale hodlám to napravit:) A to hned zítra další částí BjS i s malým bonusem, který se vám doufám bude líbit :) Pár lidem se líbil moc, tak doufám, že i vám:D

K tomu citátu... našla jsem úžasnou stránku, na které si můžete najít anglické citáty a je u toho i český překlad a je to dokonalý. Ten citát, který je v nadpisu je momentálně můj nejoblíbenější citát ze všech... přestože já se jím tak nějak nedokážu úplně řídit... Mám ještě pár dalších, které si budu pamatovat napořád...

Neberte život příliš vážně. Živí se z něj nikdy nedostanete.
V tomhle citátu je tolik pravdy, až to bolí... :(:D

Přátelství je jako váza. Může být dobrá, špatná, stará, nová... Ale rozbít se může každá.
I v tomhle citátu je mnoho pravdy a tahle bolí možná ještě víc... je to citát, který neřekl žádný slavný myslitel... tedy zatím, není světově proslavený, ale pro mě už je tím nejlepším:) Napsala ho moje nejlepší kamarádka, Whit.

Život je umění kreslit bez možnosti gumovat.
Áááách jo. Proč jsou skoro všechny citáty o životě tak depresivní fakt netuším. Ale tenhle citát mám ráda hlavně pro to, že říká sice krutou, ale pravdu...

A asi už skončím... protože se mi chce zaprvé spát a zadruhé kdybych začala o Harry Potterovi 7 tak se moc rozkecám a nechci tu zůstat někdy do jedný do rána... stačí, že je 0:17... já mám teda hodně přehozenej režim, když jsou ty prázdniny, ale na počítači tak dlouho nevydržím. Časem už mě začíná bolet hlava. Tak se mějte famfárově.
Annie.

Je fajn mít tátu programátora... i když je to pomalý jak prase... aneb jak Annie objevila věc, kterou doteď neznala.

21. června 2011 v 17:28 | Annie
[Tetrafusion - "Monologue"]

Víte, co je to virtuální počítač?
Já vlastně pořádně netušila až do neděle večer.
Je fajn mít tátu programátora, kterej vám naprogramuje virtuální počítač:D Prostě připojení přes vzdálenou plochu k nějakýmu servru. Takže vlastně mám vlastní počítač... i když abych se mohla připojit, musím sedět u nějakého jiného počítače... což je takový trochu na palici, ale je to prostě jenom moje:D Má to jedinej menší problémek... vlastně dva... :D Zatím tu vůbec nic, kromě Mozilly není :D a zadruhé je to hrozně pomalý... videa na youtube.com se sice načtou rychle, zvuk jde v pohodě, ale ty videa se příšerně sekaj a je to spíš jak nějaká animace ze screenů než cokoliv jinýho... ale tak... holt si říkám... tady můžu vegetit a dělat si co chci, nikdo mi sem nepoleze... a na videa se můžu koukat na tom skutečnym, že jo:D žádnej problém. A nebo taky možnost, že s tím táta něco udělá... říkal, že když to bude moc pomalý, tak to zkusí...:D ale tak zatim jsem z toho trochu vyjukaná, takže mi to nevadí...:D

Tu písničku, která je nahoře, tu jsem si zamilovala vážně neskutečnym způsobem. Nevím proč... není to můj styl... já mám sice ráda Rock a tak, prostě pořádnou muziku, žádnej popík, ale tohle je mimo můj styl, ale miluju jí. Objevila jsem jí díky Deviantartu a nemůžu si pomoct. Je perfektní! Pouštím si jí pořád dokola a dokola:)

Víte co je novýho? Můj brácha se dostal na vejšku!
Ty peníze jsem ještě nepočítala, takže nemám důkaz, takže na něj chvíli nebudu naštvaná a tak mám radost, že se mu to konečně podařilo! :) A co je ještě novýho? Můj referát na chudozubí nakonec nebyl taková katastrofa, jakou jsem čekala... získal ocenení v podobě jedničky a tudíž jsem si zachránila dvojku na vysvědčení! S průměrem 2,4 měla bejt sice jistá i před tim, ale holt se jí nelíbila ta trojka z kostí a svalů člověka, chápu no...:D Ale každopádně jsem strašně šťastná, protože to je od pololetí zlepšení... z ájiny mám tenhle rok snad nejlepší průměr za tři roky:D a z chemie jsem si to testem vytáhla na dvojku! Ještěže to nebere podle průměru:D možná ho blbě spočítala, každopádně to mám v půlce, ale dá mi 2.:) Víte co, já tam mám samý dvojky, akorát nějaký blbý uhlí mi ujelo a termochemie... prostě ty teorie, a já si myslim, že nakonec tomu uhlí takovou váhu nedávala... a když vidí převahu dvojek, tak mi dá dvojku. No... zejtra mě čeká zkoušení ze zemáku, to bude taky pocuc. Vím, že je to trapný... ale jde mi o trojku... :D Jo, já vim, přestaňte se mlátit hlavou o stůl, já vim, že je to trapas největšího kalibru, ale prostě... ty debilní slepý mapy!
1. náš profesor je sice hrozně fajn, ale testy má děsný
2. známkování měl až donedávna fakt drsný
(Př. Slepá mapa, 18 pojmů... co chyba, taková známka... tudíž za 13 bodů z 18 už byla 5)
3. ty slepý mapy... samozřejmě že vim, že Štrasburk je ve Francii... nebo že Segedín je v Maďarsku... ale kurňa, jak se mám trefit, kde přesně leží, když nám to nikdy neukázal? :D To dá člověk ke hranicím, jen trochu víc nahoru než je a už mu to neuzná... jo, Bordeaux bylo dost mimo, to uznávam... ale prostě:D
4. Abych dostala trojku, musím to umět alespoň na tu trojku. Což je cajk, protože jestli to bude ústní, tak do hájíčka snad dam Evropu za 3, když se na to kouknu aspoň trochu... :D A pokud ne, oni mě rodiče taky nezabijou... možná...

Můj brácha je fakt zločinec, zlovolný zloduch! Ty DRNE!... aneb normální konec nenormálního roku

18. června 2011 v 23:19 | Annie
1. "El roce el roce de tu cuerpo" - Platero y tu
2. "Bridge over troubled water" - Simon and Garfunkel
3. "Otherside! - Red Hot Chili Peppers
4. "Gyöngyhajú lány" - Omega
5. "Monologue" - Tetrafusion
6. "It's my life" - Bon Jovi
7. "Gotta Get Away" - The Offspring

Huy. Que sorpresa!
Co to vidí mé bystré oči? Není to kralevic na bujném oři? Není. A dokonce to není ani pocestný, je to totiž Annie. Ono se to i rýmuje :D Není - Annie... s trochou představivosti. Jakpak se máte moji draze milovaní? Já jsem nenapsala už takovou dobu! To je děsný! Už si ani nepamatuju, co jsem psala, když jsem tu byla minule... no... nevadí... zopakuju pár poznatků za tenhle půlrok...
Bejt 4x v cizině a jednou na školní exkurzi je fakt vyčerpávající. Byla jsem v Itálii na horách, to bylo úžasný, jasně... ale pak jsem jela s mamkou do Paříže, protože můj táta je naprosto úžasnej a mamce zájezd pro dva do Paříže k padesátinám. Chmf. To bylo taky super, až na ten ne zcela zdárnej začátek...

Touha je zázrak kámo zázrak... aneb nejlepší narozky, jaký sem vůbec mohla mít!

30. dubna 2011 v 15:35 | Annie

Ahoj všichni! Už jsem se dlouho neozvala co? Chtěla jsem, hrozně moc kvůli spoustě věcí, ale tak nějak se to všechno totálně podělalo... nechci to tu moc rozebírat. Proč jsem nepsala v poslední době? Jednoduchý. Mám oboustranej zánět středního ucha, kterej mi na obou stranách samovolně prasknul, takže jsem co? Zavřená doma a pod antibiotikama.

Každopádně, včera bylo 29. dubna 2011... což znamená, že jsem slavila své 17. narozeniny... fuj, ještě rok a jsem dospělá! :D no nic... každopádně, jsem měla narozky a má nejlepší kamaráda Lis mi koupila naprosto perfektní, úžasnej, totálně dokonalej dárek. A to lístek na muzikál Touha! Hrajou to v divadle Kalich a nejen, že tam hraje Zbyněk Fric, ale je to neskutečná, fakt neskutečná sranda! Bože, já jsem na to tolik chtěla jít - hlavně kvůli ZF, ale že to bude takováhle sranda to jsem fakt nečekala. Válela jsem se tam smíchy téměř celou dobu:D Gondík opět slezl z jeviště a nasedl na jednu ženskou z první řady...:D na Lásce na ruby měl podvazky, paruku a sednul si na chlapa... ale stejně to byla fakt prča...:D a polovina hlášek byla na 100% improvizovaná, nepřipravovaná a já jsem málem chcípla:D Mimo jiné třeba v pasážích Martina PeŠka s velkym Š:D

No ale teda u pasáží komisaře, alá Zbyňka Frice, jsem ležela taky smíchy. On tam sice není tolik, ale co výstup, to perla, fakt že jo... má tam sice "jen" tři písničky, ale je tam i trochu víc jako mluvený pasáže... a co výstup, to perla, jak jsem říkala:D Úplně zabijácká byla situace, kdy... já to vylíčím:D Zbynďa měl ruku v kapse, zrovna zatkli uprchlíka (hrál ho Kříž) a vletěl dovnitř Krečmar (což je postava tam:D, vyšetřovatel)... a

Zbynďa: "Mám ho"
Krečmar: "O tom nepochybuju." :D
Zbynďa: "Cože -? Berouska myslim!!"

A následně poté:
ZF: "Zamkni ty dveře!"
Krečmar: "Ale když je tam koule!" (po chvíli) "Tak tam nebyla."
ZF: "Já vim, kde byly, no nic."

A já málem padla... a Kříž taky, protože to nevydržel, sklopil hlavu a nemoh se přestat smát. Děsivě se chlámal... jako ne nahlas, ale takovej ten záchvat, kterej se nedá zastavit, skoro tam z toho brečel. :D A Zbynďa na něj začal řvát: Co je tu k smíchu, Berousku? Čemu se směješ?! a tak a prostě řev, ze kterýho běhal mráz po zádech, ale člověk se musel smát, protože bylo jasný, že řve, aby se taky nezačal smát... což teda ke konci scény už taky nevydržel, poslední větu řekl tak rychle, že vůbec netušim, co řikal... a rychle se otočil a bylo vidět (i slyšet), jak se směje :D A Betka Staňková, ta byla taky dokonalá...:D No, nicméně... tohleto úžasný představení fakt stálo za to! Úplně nejlepší narozky, jaký jsem mohla mít! Ale to ještě nebyl konec! Nejdřív jsme dostaly od šatnářky to obsazení, co tam viselo... a pak se oblíkáme ne, já stojim zády k východu a kdo vychází? Nějakej hlouček, říkám si... a taky jo, ale v tom hloučku víte, kdo byl?
Zbyněk Fric.

No, pozdravily sme, ale on jako taky a šel dál, protože my nějak nevěděly co, páč tam byl i s těma dalšíma, no díky bohu, že ho tam nějaká holka odchytla a poprosila o fotku a pak podpis. Eliška tam nekompromisně vlítla a pronesla: Já mám tužku! A tak si jí vzal, což bylo super:D páč jsme se tím připomněly... Ta holka ho požádala, jestli mu může dát i pusu na tvář, to mě docela dostalo, já bych kvůli tomu vraždila, ale pak už mi to bylo blbý...:D Ta partička pak poodešla a my se tak trochu vnutily... teda slušně, on je hrozně milej v tomhle a takovej veselej furt... a Lis mu vrazila to obsazení, jestli by se moh podepsat:D a on na to tak chvíli koukal, protože normální lidi většinou obsazení nemaj...:D Ale tak podepsal se, jenže já nevěděla, kam by se mohl podepsat mě a začala jsem docela zmatkovat... ze mě vyletěla první věc, která mě napadla
Já: "A nechtěl byste se třeba podepsat ještě jednou na truhou stranu, že bych to pak roztrhla?" :D
ZF: *začal se smát* (no já to myslela vážně, ale jenom tak napůl...)

Nakonec jsem vytáhla dárek od mé milované Carrie, fanynky mýho psaní, která mi k narozeninám nechala svázat 1. část Žít a nechat zemřít, aby mi tím dodala sebevědomí, že moje psaní za něco stojí a je to hrozně krásný gesto a dárek obecně :) takže jí za něj hrozně děkuju... každopádně jsem to tak vytáhla ne, otočila na poslední stránku, se tak na mě kouknul a usmál se: "Jé, to je scénář?" Tak sem se zasmála jak idiot, nejspíš... a pronesla velice duchaplné: "Neee..." Fakt mě nenapadlo reagovat nijak jinak... třeba... "Nee, to je jen mojhe kniha, víte...":D no ale každopádně, mám podpis Zbyňka Frice a potkaly sme Zbyňka Frice, mluvily sme se Zbyňkem Fricem a to všechno na moje narozeniny!

imagebam.com imagebam.com
Zjistila jsem, že se fakt neumí podepisovat.:D
Tohle není moje první setkání se ZF... ale včerejšek byl prostě, ííí, já nemůžu! :D
Poprvé to bylo 26.3.2010 na muzikálu Kleopatra, kdy jsme se za ním dostaly do zákulisí... a dokonce jsme se s ním vyfotily... tentokrát jsme bohužel neměly foťák, ale prostě, to je úplně fuk! Včerejšek byl naprosto totálně parádní! Strašně se mi třásla kolena, a ruce, a všechno, ale... já byla tak šťastná a nějakej oboustranej zánět středních uch mě fakt nezajímal...:D Tohle se mi už navždy zaryje do paměti. A vzhledem k tomu, že my dvě byly dvě ze tří lidí, kteří při děkovačce stály... a já měla modrý šaty a červený conversky... :D tak myslím, že jsme se mu aspoň na den zaryly do paměti i my... :) Děkuju Lis, děkuju, děkuju, děkuju!
***

ZF: "Vypadám jako šípková růženka?"
Krečmar: "Ne..."
ZF: "Cože"
Krečmar: "Ne!"
ZF: "Vypadám, že čekám až mě někdo osvobodí z věže"
Krečmar: "Ne..."
ZF: "cože?
Krečmar: "ne!"
ZF: "Vypadám snad, že čekám na kouzelného prince? a nahlas prosím!"
Krečmar: "Jo!"
ZF: "COŽE???"
***
ZF: "Ale já si tak připadám, protože čekám na Krečmara až mě vysvobodí z dlouhýho jebání mýma nadřízenýma!!!"


PS: Vzpomínka na 26.3.2010 - Vypadám tam příšerně, jsem děsně tlustá:D a tvářim se jak idiot... ale takhle... fotka je to děsná... ale zároveň je to snad ta nejlepší fotka v mym životě! :D

imagebam.com

imagebam.com

Nemůžu o sobě tvrdit, že jsem spisovatelka... ale těch popsanejch papíru mam přece jen celkem dost...:D

5. dubna 2011 v 22:22 | Annie
[Veronika Stýblová - Homeless from Leona Lewis]

Ahojte, jak se dneska máte? Já nic moc, řeknu vám... ale dá sa... Každej den se dá přežít... To už je druhá věc, jestli je člověk totálně v kýblu s nervama nebo je v pohodě. V mym případě je dneska to druhý. Sem na nervy. Na nervy totálně ze všeho, co mě ještě tenhle tejden čeká. Musim... Udělat všechny laborky z fyziky a to... do zejtřka... pak musim udělat mluvní cvičení na češtinu... do zejtřka... pak se musim učit na čtvrtletku z matiky, kterou píšem ve čtvrtek. Učit se na děják, kterej máme... zejtra... a zopakovat si základní fráze z Francouzštiny, jelikož ve čtvrtek co? Odlítam do Paříže... asi mi hrábne... jooo... těšim se, a moc, ale stejně...:D

Chtěla jsem to tady dneska trochu oživit tím, že přidám nějaké fotky z mého života... něco jsou fotky, které nebyly vytvořené speciálně pro tento blog, ale některé zas naopak. Nějak jsem si říkala, že si nemůžu říkat spisovatelka, to fakt ne... ale pak jsem zakopla a ze sešitu mi vyletěly všechny A4 celé popsané... a říkala jsem si, že na to, že jsem začla prostě... ze srandy něco psát... jsem toho napsala už celkem dost...:D Ještě něco bližšího vám k tomu možná povím pod těma fotkama...:D No... co je nového... nějak ani nic, nevím... Příští týden jede pár lidí z naší třídy, včetně mě, do Polska... do Krakova, ale tedy hlavním bodem programu je Osvětim... Už teď se bojím. Ne vážně, mám z toho strach... chtěla jsem tam jet, ale stejně z toho mám strach... bude to asi dost psychicky náročný, aspoň teda pro mě... já brečim skoro už i u reklam... u Sofiiny volby (u filmu) jsem prořvala celej konec a teď tam budu prostě doopravdy koukat na to prostředí a na to, jak to tam bylo... Bude to asi dost hrozný...

Každopádně to se nějak přežije... ale teda ta Paříž s mámou, to bude sranda. Jo, moje učitelka mě sice naučila pár užitečných frází, ale s těma si fakt nevystačíme. Znovu opakuji, že doufám, že aspoň někdo bude ochotnej mluvit anglicky, protože jestli ne, tak by to taky mohlo dopadnout tak, že si k večeři jedna objedná žabí stahýnka a ta druhá šneky... a pak si ani nedovedem říct o účet...:D to bude bžunda... tak já přecházím k těm fotkám...
[nejnovější láska mého života, červené conversky :) Miluju červenou]
[tak tuten štos papírů se mi rozlít po celý podlaze v pokoji:D]

Jsem kdo jsem a jiná nebudu... aneb zase pár keců z hlavy šiblé Anny

2. dubna 2011 v 11:52 | Annie
[Zbyněk Fric - Píseň o blížícím se konci; muzikál Lucrezia Borgia]

Ahoj, ako sa máte? Já celkom dobre... akorát som moc dlho sledovala markízu a šibe mi... Vážně ale... stačí, abych se dívala na něco na nějaký slovenský televizi a mám nutkání občas něco říct slovensky. Nevim, jestli mi hrabe, nebo se ten mozek prostě takhle přepne všem...:D Netuším... Jak se máte? Já tak nějak... různě... Byly jsme s mou BFF W. na Matějský pouti, jsem ani neřikala... dneska jdem s Carrie a možná i s W. do kina... a bude to určitě super:) Doufám no...

Víte, jaký lidi mě štvou...? Ti, který se domnívaj, že nepoznám, že se baví o mně, i když mluví jinou řečí... jo, jasný, sice mluvili rusky nebo ukrajinsky, nebo co já vim co to bylo, ale když prostě jeden z nich kouká na mě... a pak se otočí ke kamarádovi, nakloní se k němu a něco mu řekne... tak to je fakt hodně nenápadný. Kurňa já sem jaká sem a jiná nebudu, ať se jdou všichni vycpat. Já vim, že mě třeba některý lidi rádi nemaj, ale některý zas jo a těch já si vážim. A serou mě lidi, kteří prostě takhle blbě čuměj a pak pomlouvaj a ještě maj tu drzost pomlouvat mě řečí, který nerozumim!:D:D

Ne, tak jsem v klidu...
Hrozně se těším na příští čtvrtek. Letím totiž s mamkou do Paříže na čtyři dny. Hodně věcí mě teď sice trápí, mučí a štve a jsem z nich na nervy, ale tam si aspoň pročistím hlavu a nemůžu se dočkat. Já vim, že je blbost milovat Paříž, když jsem tam ještě nebyla, ale prostě...:D No taky z toho ale mam celkem strach. Francouzi nemají moc rádi, když na ně kdokoliv mluví jinak než francouzsky... anglinu zkousnou, snad... no němčinu tuplem ne... a já se sice francouzsky učim, ale jenom asi půl roku... Tenhle čtvrtek mi učitelka řekla pár frází, který se mi můžou hodin, ale stejně se toho bojim:D

Mám nový boty, mimochodem. Červený Conversky... a miluju je... miluju červenou... i když moje kostkovaný pořád vedou, ale už se rozpadaj:D No nic... chtěla jsem se jen... no já nevim, pochlubit, ale jo, tak chtěla no, ale nechci působit nějak sebestředně nebo tak:D Jestli si vzpomínáte, jak jsem byla v té povídkové soutěži... no... tak jsem jí nakonec vyhrála s konečným počtem 263 bodů. Děkuju hrozně moc... za hodnocení, za možnost soutěžit, za tu neskutečnou zkušenost, za to, že jste mi holky Capepeidy a Tilio (Ayamee) dodaly takový sebevědomí... a jsem hrozně šťastná a já ani nevím. Prostě děkuju moc, mám hroznou radost:) <3

Co bych tak ještě řekla? Jooo... Apríl byl včera..:D Dokonalost! Někdo o velký přestávce hodil do čaje, kterej máme v jídelně na svačinách k pití, nějaký ampulky s rumem či co já vím:D Dokonalej fór, prostě perfektní, ale je z toho teda pořádnej... no to už ani neni malér... omlouvám se za tu expresi..:D Je z toho solidní průser:D Ale prostě paráda. No já padám... dneska konečně přidám kus BJS, ale asi až odpoledne... tak čauves.

Annie♥

P.S.: Píseň nahoře z muzikálu Lucrezia Borgia, zpívá Zbyněk Fric <3 a já tuhle píseň zkrátka miluju. Vám se možná líbit nebude... ale já si nemůžu pomoct... prostě jí žeru a žeru ZF. :)

Škola je životu nebezpečné místo!... aneb jak se Annie smála

24. března 2011 v 18:30 | Annie
"Pak mě šoupnou do cvokhausu!"
"To je geniální!"
"Já vííím! Cha cha chááá!"

No to byl zas nápad!
Poučení pro dnešní den: Nikdy si nezkoušejte ďábelský smích ve škole! :D
Abych to nějak uvedla. Dnes jsem byla ve škole... ehm... logicky... mimochodem jsem teda zpátky z Itálie, dám vám sem fotky, až se dostanu k mamce na počítač, nuž bylo to super, ale tvrdá realita je zpět... návrat v sobotu v brzkých hodinách a pak pár dní bez netu a teď škola... Dneska se jen potvrdilo to, že vás škola může zabít! :D Případně zmrzačit nebo tak... protože já debil, si zkouším ďábelskej smích, že ano..:D

Ty dvě písničky nad textem jsou z muzikálu Touha... který jsem sice neviděla, ale ty písničky znám, protože je zpívá náš (= můj a mé nejlepší kamarádky W.) nejoblíbenější muzikálový herec a zpěvák - Zbyněk Fric. No... poslouchaly jsme to při španělštině... :D a když jsme šly z učebny, tak nějak přišla řeč na to, že jsme si nikdy nezkoušely pořádnej ďábelskej smích a já začla...:
To je geniální! Jáá vííím! Cha cha cha chá uuuáááá!
...
Sletěla jsem ze schodů...:D
Uklouzla jsem, spadla přímo na zadek, pořádně si ho narazila a sjela pár schodů dolů... Lidi na mě koukali jak na magora... a pár jich vypadalo docela vyděšeně...:D Jedna holka se ujišťovala, jestli mi nic neni... do tý jsem celkem silně vrazila:D ale fakt mi nic neni... trochu mě bolí ruka, jak sem se snažila chytit a práskla jsem se, kde sem mohla a ještě zbržďovala pád... no... a teda parádně mě bolí pr... zadnice...:D Narazila jsem si kostrč... přes den to šlo, ale teď se to nějak rozleželo...:D Já fakt přitahuju nehody... už od malička inklinuju k tomu, že se velmi brzo zabiju:D Blbý schody! Já vůbec nevim, co jsem dělala...:D Ale chápete, jdete a začnete zkoušet ďábelskej smích... to jako samo o sobě, ale dá se to přežít...:D ale vy jdete, začnete se ďábelsky smát až z toho uklouznete a slítnete ze schodů...:D To už je pro okolní lidi fakt moc:D no... zajímavý pohledy, zas trapas, já to přitahuju:D ale z tohohle jsem se málem složila smíchy:D:D:D

No, musím se jít napapkat, přichází čas poslední pravidelné dávky potravy:D tak ahoj všichni, mějte se krásně... a auuuu!:D No nic...

Annie♥

I love snow, I love skiing and I love Italy... so good bye

12. března 2011 v 23:50 | Annie
Ahoj všichni, jak se dneska máte?
Dneska jsem přišla na to, že asi začnu poslouchat Christinu Aguileru, i když je to naprosto out of my style, ale vážně. Ona má tak neskutečně úžasnej hlas, tak silnej, tak skvělej... a i když je to mimo můj styl, asi se tomu nedovedu ubránit, protože je faaaakt dobrá. Já to věděla teda už dřív, ale po té, co jsem byla v kině na filmu Burlesque jsem ztracená:D

Ta je nádherná, je z filmu, jmenuje se Bound to you a já si jí naprosto zamilovala.
Tolik jí závidím, chtěla bych umět zpívat jako ona, ale s tím se člověk musí narodit... já zpívat neumim, přestože mám sluch... zkrátka to nedovedu a příšerně mě to vytáčí...:D Ale proto teď nepíšu, vlastně už bych měla dávno spát...


Slyšeli jste o tom, co se stalo - a děje - v Japonsku?
Je to hrozný, jsem z toho děsně přešlá, smutná už od včerejška a strašně mě to mrzí:( Modlím se za Japonsko, i když nejsem věřící... ale co zbývá, než doufat, že to zvládnout a držet jim pěsti? Vůbec nic:( Je to zkrátka na pytel. Řekla bych i něco horšího, ale nechci bejt sprostá...

Každopádně.
Ani kvůli tomu nepíšu. Píšu jen proto, že zítra velmi brzy ráno vstávám... a odjíždím s mamkou do Itááááálie. Miluju Itálii, je to úžasná země, úžasní lidé, úžasné jídlo, úžasný jazyk... a my tam jedem na hory, což je taky naprosto úžasný. A to nejen proto, že je to Itálie:D ale zkrátka proto, že už máme konečně prázdniny a já miluju lyžování a hrozně se těšim. Teda na tu cestu ani ne, ale do Itálie ano..:D

Takže se tu mějte krásně.

Annie:)

Hrát nohejbal ve dvou je fakt sranda, já nekecám!

9. března 2011 v 20:08 | Annie
Si no lo veo, no lo creo.
No, dneska jsem to viděla, takže už věřím, že je:D
Každou středu máme první hodinu tělák... je to součást našeho rozvrhu a je to fakt děs. Já většinou usínam za chodu. Ale dneska to byla fakt neskutečná sranda. Máme teď zavřené tělocvičny, takže máme tři možnosti. Buď jít do posilovny, ven a nebo necvičit... no já a W. jsme si dneska vybraly tu druhou možnost. Byla nám zima... ani si nedovedete představit jak hrozná zima nám byla, předevšim na ruce... ale šly jsme ven samy. Takže naše profesorka dávala majzla na ty v posilce, hodila nám pár věcí, ať si vyberem a nestarala se o nás...:D Samozřejmě jsme se mohly flákat celou hodinu, ale na to byla moc velká klendra... a tak jsme neomylně sáhly po míči na fotbal:) Jelikož fotbal máme obě z takovejhle her nejradši... chvíli jsme jen kopaly na bránu... a pak sme se rozhodly, že ze srandy zkusíme nohejbal. Síť tam byla na něj ideálně nastavená...:D a já lehala smíchy z toho, jak hrozně nám to nešlo. Obzvlášť mně... W. už aspoň nějakou zkušenost má, no já to hrála poprvý v životě a měla sem problém i přestřelit tu nízkou síť:D Místo jednoho hříště sme dost často používaly dvě a místo povoleného jednoho odrazu... tak většinou kolem čtyř bych řekla...:D A k tomu to byla taková pohoda! Prostě jako volná hodina, venku si čutat a nic vás nestresuje... takovejch těláků bych chtěla víc:D
[má sobotní snídaně]
Něco vám povim.
Diety jsou fakt na nic... teda ne, že by byly na nic, jako na nic, jakože nezhubnete... ale jsou na nic ve smyslu, že máte furt na něco chuť, máte hlad, okolo vás jí a vy ne...:D Já jsem se totiž rozhodla, že začnu konečně aktivně hubnout víte... a to je docela makačka vám povím... to chce naprostou změnu v zajetym životnim stylu. Tak třeba pití... začla jsem pít jenom vodu... ale víte co? Jak mi voda bez příchuti zrovna dvakrát nejede, tak mam furt žízeň a piju o dost míň než jsem zvyklá... krása, když máme doma aspoň džus bez sladidel:D A jídlo? Pravidelně pětkrát denně... nejsem sebevrah, kterej by přestal jíst... ale to je teda taky docela vopich, když sedíte v místnosti, kde je lednice asi dva metry od vás a brácha tam furt chodí něco jíst...:D No a to ani nemluvim o věcech, který mě drásaj nejvíc... sladký... Já jsem schopná klidně mít k snídani jogurt, k svačině nějakej light sejra, k obědu... no většinou tak dvě sousta toho, co nám dávaj ve škole, k sváče banán a k véče taky něco netučnýho... ale když pak máma domů celá nadšená přitáhne štrůdl se švestkama a mákem...! To je zkrátka TÝRÁNÍ! Samozřejmě, že člověk se slabou vůlí, jakou jsem já, neodolá a dá si... a pak si nadává, že to snědl a je rozmrzelej...:D Ale začla jsem milovat banány... nesleduju energetickou hodnotu banánů, jen vim, že když budu jíst banány místo čokolády, že to trochu znát bude...:D a taky jezdim na rotopedu... fůůů, to je hrozný:D Asi jsem se zbláznila... co můžu říct? Po cca. tejdnu jsem došla k několika závěrům...:
  • když pijete celej tejden vodu a pak si dáte šťávu, přijde vám děsně sladká... tak furt dolejváte, dolejváte a furt je to moc sladký... a když už je z toho jen obarvená voda, konečně vám to chutná:D
  • když si natáhnete sval na noze, pak jedíte na rotopedu, pak hrajete nohejbal a pak zas jezdíte na rotopedu... bude vás ta noha BOLET:D
  • ...začínám přecházet do stádia nechutenství... stačí, aby máma řekla slovo smažák (myšleno smaženej sýr) a zvedá se mi kufr...:D ale těžko říct, kvůli čemu se mi to stalo no...
  • když vydržím, tak nejspíš zhubnu...:D ale kdo to má kurva vydržet?:D
No... nechám hlad hladem, hubnutí hubnutim a půjdu konečně dodělat ten úkol z literatury. Tak se mějte. Slibuju, že zejtra nebo možná ještě dneska přidám nějakou povídku, kapitolu, část kapitoly... a nebo tak no...
Vaše Annie♥ se loučí...

Dneska jsem poprvé, brečela u klavíru bolestí... aneb jak Annie hrála a hrála, až jí z toho začlo hrabat...

6. března 2011 v 13:34 | Annie
Vangelis - La petite fille de la mer

Zdrasti. Kak ste? Dobre suhm. Ne govoria dobre bulgarski.
Fonetický přepis no, tohle už dávám a hrozně mě to baví:D Pak se ještě umím zeptat:
Kak se kazvash? - Jak se jmenuješ?
Kazvam se Anna - Jmenuji se Anna
Na kolko godini si? - Kolik je ti let?
Ja som na dvaiset - Je mi dvacet
(i když neni, číslovky neumim:D)
Zdravei - to je taky Ahoj
Leka nosht - Dobrou noc.

No je toho ještě víc, nebudu Vás tím tady unavovat. Jak se máte? To znamená to Kak ste? Jak se máte:D No nic... já celkem fajn... jen hrozně moc nic nestíhám:D Potřebovala bych prázdniny... bohužel je ale mám až ten poslední termín, jak jinak... příští týden no... Minulej tenden jsem byla celej tejden taková dost nachcípaná. V pátek už to trochu povililo, ale od soboty až do pátku... to bylo fakt maso:D Hlavně od neděle do úterý. No aspoň jsem nebyla ve škole. To mám z toho, že jsem nenosila svojí palestinu. Byla jsem před tim v pátek v divadle, krátký šaty a k tomu holej krk a zima... a už to jede, je mi to jasný:D Ale zase na druhou stranu, i když mi bylo v sobotu fakt děsně blbě, dokopala jsem se k tomu vstát z postele... a šli jsme s rodičema na film The Black Swan - tedy na Černou labuť.

A musim Vám teda říct, že mě to naprosto nadchlo. Četla jsem na to různý názory, ale já jsem byla vážně nadšená, jakože fakt jo. Ten film se líbil dokonce i mýmu tátovi, což je obzvlášť neobvyklý. Nebudu tu spoilerovat, jen řeknu svůj osobní dojem. Je to velkej film, vážně hodně silnej, člověka to osloví - nebo alespoň většinu lidí. A to nejen z hlediska příběhového, ale z hlediska vizuálního. Příběh zasazený do baletního prostředí - mimochodem už normálně tak dost hubená Natalie Portman kvůli téhle roli zhubla 9 kilo -, které je neokoukané a přináší zkrátka něco nového. Posedlost hlavní hrdinky Niny, tedy Natalie Portman, je chvílema možná až moc psycho, ale to rozhodně není na škodu. Sice se teď nějakou chvíli budu bát chodit za tmy od autobusu nebo i jenom do koupelny:D ale to nevadí, ono to časem přejde:D Zkrátka jsem tím filmem byla vážně uchvácena. Závěr byl dotažený k téměř naprosté dokonalosti, Labutí jezero jako celek, part Černé labutě... a už jsem u spoilerování, tak toho nechám. Každopádně to člověka donutí ke konci přemýšlet, jak to vlastně bylo celé myšleno... a vyložit si to po svém.

Natalie Portman za tuhle roli získala Oscara a já jí to moc přeju, protože si to fakt zaslouží, byla v té roli neuvěřitelná. Nedovedu si představit nikoho, kdo by to zahrál lépe než ona. Mám jí jako herečku ráda, možná je to tím. Měla krásný proslov a Černá labuť jí nepřinesla jen to nejvyšší filmové ocenění, ale i snoubence a následně i dítě, jelikož je momentálně tak v 7 - 8 měsíci těhotenství a na předávání jí to hrozně slušelo:)

No nic... zase melu totálně o něčem jiném, než jsem plánovala...:D Ta skladba, kterou máte nahoře, tak tu se momentálně učím hrát na klavír. Uchvátilo mě to a hned jsem musela tisknout a zkoušet a zkoušet. Jsem takový blázen, dovedu hrát klidně dvě hodiny, když mám co... ale dneska jsem to teda vážně už přehnala. Poslední dva dny jsem každej večer přepisovala kus další kapitoly BJS pro Elain a fakt mě z toho dost bolí pravačka...:D a dneska jsem hrála tak usilovně, až mi uniklo několik slz, když mě ta ruka začla bolet:D No nebylo to poprvý, co sem bulela u klavíru, párkrát jsem k tomu měla větší důvody... a já hraju především, abych se uklidnila... ale dneska to bylo fakt něco...:D A stejně jsem nepřestala... hraju a hraju až do úplného vyčerpání. A teď padám, protože už mě bolí ruka z toho, jak píšu na počítači.

Annie♥

Můj bejvalej vypadá jak Milo Ventimiglia... aneb jak se Annie zarazila nad tou podobností...

21. února 2011 v 19:26 | Annie
...bohužel ne bejvalej kluk, ale bejvalej kamarád... ale to je fuk:D Jen se mi prostě líbilo, že to můžu v nějaký souvislosti napsat jako nadpis...:D Ani nevím, jak mě to napadlo. Prostě jsem ho nedávno viděla v autobuse a úplně mi naskočil herec Milo Ventimiglia a já na to tak koukala a řikala si...
No ty vole!
ignorance
(Should I Stay or Should I go - The Clash)

Ano, zase vytahuju tenhle avatar, ale ani to nemá žádnej moc velkej důvod:D Jen jsem se dneska hrozně ztrapnila na angličtině a já nesnášim, když mam pocit, že si všichni ostatní myslí, že jsem blbá. Protože nejsem. Kdybych byla, tak mi to vadí taky...:D ale takhle mi to vadí ještě víc. Protože si nechci nijak fandit, ale myslím si, že blbá - ve smyslu hloupá - fakt nejsem. Ne víc, než spousta lidí z naší třídy, kteří si to o mně třeba i myslí. Nebo si někdo myslíte, že jsem blbá? No doufám, že ne... ale už to neřeším, fakt že ne. Je mi to jedno. Ať si to klidně myslí, já si taky myslim svoje... na to má každej právo...

Ještě k tomu Milovi... fakt je mu podobnej. Já jsem byla neskutečně v šoku. Je to starej kamarád... vlastně spíš kamarád mýho bráchy... ale tak znám ho... on si mě sice nejspíš nepamatuje, ale to je vedlejší. Ale fakt mu JE podobnej, já nekecam:D Možná je to jenom moje utkvělá představa, ale nemyslím si...:D Mám takovej děsnej pocit, každou chvíli, že vidím někoho, koho znám a poznám... a ten člověk si mě nepamatuje:D Nechápu, čim to je... to sem se tak změnila? Nebo mě jenom ignorujou? Nebo mají fakt tak blbou paměť? Těžko říct:D

Koukám, že blog je čim dál tim víc bez inspirace. Sledujete téma týdne? Tenhle týden je to Sex, minulej tejden Rasismus... já snad ani radši nechci vidět ty články, který někdo na tohle téma splodí... Jako pokecat, možná... ale psát o tom celej článek? Ne, děkuju. A rasismus? To už tuplem ne, ještě by si někdo řekl, že sem rasista, a to nejsem...
annies hair
Včera jsem se dokázala naprosto úžasně inspirovat článkem mé milované Moon, ještě jí tam musím napsat komentář, ať to ví z první ruky:D a to kvůli tomu, co napsala o studiu cizího jazyka. Já osobně jsem si naprosto jistá tím, že na bulharštinu si žádnýho soukromýho učitele hledat nebudu, protože já na to nemám a rodiče by mi to nezaplatili. Stejně tak nějaký kurz... myslím, že by to bylo i částečně proto, že by máma nechtěla, abych se učila jazyk tak podobnej ruštině, ale to je zase jiná věc:D Rozhodla jsem se tedy pro samostudium z video nahrávek. A už umím říct několik málo základních frází a jsem na sebe hrdá. Našla jsem naprosto úžasnou stránku, na kterou jsem se registrovala...:

http://www.learn-bulgarian.net/

A hrozně mi to vyhovuje. No je to sto základních frází a vět... no až to budu mít zmáknutý, jakože to bude nějakou chvíli trvat, zkusím si najít nějakou další. Ale jsem pro to zapálená. Co nějakej trapas na ájině, nebo že nic neumíme ze špániny... tohle je jazyk, kterej mě láká... protože mám v Bulharsku kořeny o kterých vím. Kdyby děda žil a já ho požádala, jestli by mě to nechtěl aspoň trochu naučit, myslím, že by to udělal. Ale vlastně to jistě říct nemůžu. Nevím jaký byl, nepamatuju si na něj... závidím lidem, kteří mohli s prarodiči strávit tolik času. Můj děda umřel, když mi byly 4 měsíce... a ten druhý, to mi byl asi rok... ale to si jistá nejsem... Chybí mi... Je blbý řikat, že mi chybí, když jsem je vlastně ani neznala? Myslím, že ne... myslím, že je to celkem normální. No... co se dá dělat, o tomhle fakt mluvit nechci. Jen děkuju Moon za ten skvělej článek a mějte se famfárově!

Annie♥

Обичам те... aneb jak si Annie na Valentýna tak trochu hrála...

15. února 2011 v 19:25 | Änni♥
annies hair
Hola! Que tal? Hoy tenemos un profesor de Espaňa y... me gustaba la hora con él... Opiné que está... extraňo, pero yo pienso que está muy simpático... Pero... yo creo que vosotros no habláis espaňol... pues... 

(Antonio Banderas y Los Lobos - Cancion del Mariachi)

Ahoj. :D Jak se máte? Dneska jsme měli na španělštinu supl jednoho profesora, kterej ze Španělska pochází. A vážně mě to bavilo. Po dlouhý době mě zase bavila španělština! Třída, která ho má normálně, by za něj měla být ráda... Dřív jsem si myslela, že je divnej, ale teď musím říct, že je naopak docela sympatickej... Zhodnotila jsem to tak, že asi ne všichni tu umíte španělsky, jen sem byla v rauši:D Určitě je to gramaticky špatně - na to, že se učíme španělsky skoro 6 let toho fakt moc neumíme - ale to je mi fuk. Vždycky se mi ten jazyk líbil... ale pořád se nám střídají profesoři, nikdy jsme neměli nikoho pořádnýho, kromě loňska... a tu, co máme letos fakt nemam ráda... teda jak kdy, ale jako učitelku fakt ne, protože učit neumí... Ale dneska, díky profesoru XY mě zase bavila... a dokonce sem mu celou dobu rozuměla... a navíc nám to pořádně vysvětlil... Holka, co jí máme na konverzaci, je sice taky strašně fajn, ale ty zbylý tři hodiny hrůzy z tou naší českou učitelkou na špáninu to nezachrání...

Tykali jste někdy nějakýmu profesorovi?

Já vím, divnej dotaz, ale tak mě to napadlo... profesoru XY jsem teda netykala, ale jinak je to mezi španělama naprosto normální, že si všichni tykaj. Takhle jsme si s Lis nedávno potykali s jiným profesorem... říkejme mu dejme tomu 'Juan', i když se tak nejmenuje:D Měli jsme ho taky na supl, což nebylo poprvý, ale byla to sranda taky...:D Je na naší škole už celkem dlouho, ale s jeho češtinou je to stále takový roztomile rozpačitý...:D No prostě na něj kvůli třídnici: "Pane profesore, mohl byste se tady podep -" a "Juan": "No no no no, me llamo Juan! Vale?" ("Ne, ne, ne, jmenuju se Juan! Dobře?") A okamžitě ke mně natáhl ruku. "Y tú? Que te llamas?" ("A ty? Jak se jmenuješ?"). Ruku jsem váhavě stiskla a dostala jsem ze sebe jen dost vyšokované: "Anna. Me llamo Anna." ("Anna. Jmenuju se Anna") a on česky odpověděl: "Těší mě", obrátil se na Lis a celý proces se opakoval... no málem to se mnou šlehlo. Od teď si obě tykáme s profesorem, kterýho ani nemáme a k tomu je to španěl a k tomu je pěknej! :D

S Lis tykáme ještě jednomu profesorovi. Asi bych to ani neměla řikat:D ale je to tak. To je teda čech... občas dělá, že ho to hrozně rozčiluje, ale víme, že je mu to jedno... hlavně ho nemáme a ani nikdy mít nebudeme... jen jsme na něj měli hrozný štěstí, páč s náma jezdil jako doprovod na školní exkurze... na tý první jsme mu začaly tykat... a prostě mu tykáme furt... neni to divný, naopak. Je divný mu vykat, přestože jsme musely, když byli v okolí jiní studenti (teď tenhle rok, když sme byli v Británii na začátku školního roku) a nebo profesoři no... Ale to sem trochu totálně odbočila od toho, co jsem chtěla říct:D No nevadí... Teď se k tomu dostanu...:D
happiness
Valentýn.
Hm, hm, hm...
Upřímně, naprosto upřímně... dřív jsem to tak nějak řešila, ale čim sem starší, tim víc mimo mě to jde. Já tenhle svátek neuznávám... protože v tom vidím jen komerční svátek... ani ne svátek, jako spíš obchodní kampaň... a všude růžová... na zamilovanej pár v obchoďáku na Valentýna nenarazíte... tato na obří plyšový srdce na každym rohu... Je to další náplava, kterou já prostě slavit nebudu... stejně jako u mě budou vždycky na prvním místě Dušičky, před Halloweenem, Ježíšek před Santa Clausem... tak budu příznivcem 1. Máje mnohem radši než Valentýna. Co je na 14. únoru sakra romantickýho? Venku klendra, bahno a lezavo... kdyby byl aspoň ten sníh, tak neřeknu, ale takhle...?:D

Možná si říkáte, že tohle všechno prohlašuju jenom proto, že jsem sama... Jo, sama sice sem, jo, kluka nemám... těžko říct, za jak dlouho budu mít, ale i kdybych ho měla, můj názor to nezmění. Stejně jako potencionální novio nezmění můj názor na Halloween a Santu Clause v ČR, tak nezmění můj názor ani na Valentýn. Copak vůbec musej existovat takovýhle svátky? Láska se má přece oslavovat každej den, ne jednou za rok... A když už, tak aspoň když kvetou stromy a ne když je na každym kroku louže:D

Každopádně jsem se včera hodně nudila:D
Ani ne... neměla jsem na počítači moc času, ale tohle mě hodně bavilo dělat, nedělala jsem to jen tak, byla to jedna soutěž, ale neřešte... Každopádně jsem přeložila frázi: "Miluji tě" do 112 jazyků... :D Počítám teda i češtinu. Ale né, že bych byla chytrá a našla si to někde na netu rovnou od začátku, já to jak debil dělala v google překladači a pak si našla jednu anglickou stránku a tam z toho milionu jazyků vybrala nějaké další... No... každopádně něco pro zábavu, občas je to docela vtipné...:D Ty, co jsou tučně jsem věděla i bez slovníku ještě před tím... až na tučnou maďarštinu, tu sem zvýraznila jenom proto, že mě to pobavilo:D No... některé i jiné, co jsem nevěděla, bych dovedla přečíst, ale to je asi tak celý:D No... já už mizím...

Änni♥

Je m'appelle Anna et j'aime voyage... aneb jak Annie zažila šok!

11. února 2011 v 22:23 | Änni
Je m'appelle Anna, je suis tchéque et j'aime voyage...


(...et Je suis malade - Lara Fabian)
Dear diary...
Tohle Vám musím říct. Zažila jsem neskutečný šok. Ale jsem naprosto totálně nadšená a šťastná! Abych začala od začátku. Moje máma měla minulý týden narozeniny, kulatiny... no ona to číst nebude, takže můžu říct, že měla padesátiny. Což je paráda... jenom brácha furt nevyzvedl ten dárek, kterej jsme jí koupili, takže je to docela na pytel... no nevadí...:D Každopádně... táta jí přinesl takovej divnej balíček... tak jsem netušila, co to je, jelikož mi to neřekl... Máma to rozbalila a na tom nápis: ČEDOK. Tak jsem si říkala, skvělý, táta jim koupil zájezd pro dva, to je tak hezký... Máma po mně chtěla, abych jí to přečetla... a najednou vidim Anna K*****á na prvním místě a pod tim jméno mojí mámy a já jako padám... cože?
paris
[fotka z dílny talentovaného fotografa - http://www.martinfaltejsek.cz/]
Táta to nazval 'předčasný dárek k narozeninám' a já myslela, že se asi zjančim....:D Protože víte co? Můj táta mámě koupil zájezd pro dva do Paříže a to na duben... je to na čtyři dny... Už si o tom s mámou povídáme roky... a jelikož můj táta Paříž nesnáší, tak s mámou jede kdo? No? No?? Já! Já jsem tak šťastná... já se nechci vychloubat, nebo něco podobnýho, nechci, abyste mi záviděli, jen jsem to prostě potřebovala říct, protože jsem nadšená a nadšením mi skoro praská hlava! :D Myslela jsem, že tenhle sen se mi nikdy nesplní a ono jo!

Můžu si škrtnout jeden ze svých snů:)
Tenhle se totiž v dubnu uskuteční.
Děkuju ti, tati!

To jsem vážně nečekala a hrozně se těším.
Možná to nebude taková paráda, jak si to představuju, ale stejně.
Těším se na fotku před Eiffelovkou... jednou sama, jednou s mámou... bude to skvělý, nemůžu se dočkat, fakt ne :) Jsem zkrátka nadšená.

Od září jsem začala chodit na francouzštinu... takže všechny ty věty, ty tři věty, který jsem napsala, dokážu vytvořit sama bez pomoci slovníku:D ale to je asi tak všechno, co umím...:D Je to smutný, ale je to tak no... :D Zrovna francouzština je fakt hodně těžkej jazyk... tak jsem na to zvědavá, protože francouzi odmítají mluvit jinak než francouzsky... no... no... uvidíme:D

Ještě na závěr tohoto článku jsem chtěl jen říct, že hrozně děkuju Jeanette ze stránky http://pure-imagination.blog.cz/, jelikož mi po jednom z mých komentářů na její skvělé stránce řekla, že nakreslí oko, které mi věnuje... a taky to udělala a je naprosto perfektní! :)

No není úžasný? Ta holka má fakt neskutečnej talent!
Loučím se s vámi moji drazí.
Salut!

Änni♥

When people run in circles, it's a very, very... aneb jak se Annie zbláznila do další písně

5. února 2011 v 14:58 | Annie
Gary Jules - Mad World
I find it kind of happy... find it kind of sad...
annies hair
Dear diary,

mám pár novinek...
1. pozitivní myšlení je celkem těžké, když člověk každej den píše nejmíň jeden test...:D ale tak stále se to dá... i když je to složitý...:D
2. dostali jsme oficiální pokyn ke klauzurám z výtvarné výchovy = jak si mám do háje udržet pozitivní myšlení, když mám našemu profesorovi 8. 2. říct, jaký je moje téma a já ještě 5. nemám ani tušení??? F*CK:D
3. nejspíš propadnu z IVT... tohle není moc pozitivní, já vím...:D ale stejně. Bude to dost děs... doufám, že mě zachrání ta část půlroku, kdy budeme dělat webovky, protože ta statistika už mě nejspíš brzo zabije...:D

konečně jsem se rozhoupala k tomu, dát vám sem fotku mých vlasů. Tohle je focený hned večer po té, co jsem byla ostříhána... teď už to tak pěkný neni:D Víte, tak rovný. Měla jsem je narovnaný, já mám normálně dost vlnitý vlasy... ale tak to je jedno. Tahle fotka je upravená, ta barva neni přímo takováhle, hodím vám sem i neupravenou:D ale utvrtila jsem se v tom, když jsem to upravovala, že příště půjdu do trochu tmavší... ale je to fakt super barva, i ta, co to je doopravdy, žeru to:)

annies real hair:D
Takhle to vypadá ve skutečnosti no...:D ale stejně se mi to líbí:) Chtěla jsem jít do modrý, ale to by mě doma asi zaškrtili. Štve mě, že ani nemůžu bejt za rebela:D Moje máma mi řekla, ať si tam necham udělat, co chci, že je to moje hlava... a mýmu tátovi je to taky fuk...:D Akorát, když jsem s tím přišla, tak pronesl: "To ti cestou spadl na hlavu kýbl s oranžovou barvou?"

MOOOOC vtipný.
Nejradši bych měla ale celou hlavu... v podobnym odstínu:D Jak jsem řekla, jak Hayley Williams. Ale řekla bych, že to asi stejně neudělám. U kadeřnice by to stálo moc, a kdybych si to dělala sama, dopadla bych nejspíš příšerně. No, uvidíme... Myslím, že to by byl pro lidi větší šok, než když jsem přišla jenom s timhle pruhem. Ale teda Elain kolem mě furt chodila a zkoumala to...:D Potřebovala si nejspíš rozmyslet, jestli se jí to
haircut

líbí, nebo ne... Já jsem si řekla, že je mi fuk, komu se to líbí a komu ne, jsou to moje vlasy, tak si s nima můžu dělat co chci...:D K tomu nadpisu ale konečně...

Má BFF Lis se rozhodla, že zkrátka najde písně, který zná, stáhne si je a konečně bude vědět, jak se všechny jmenujou. No našla tuhle, kterou už jsem dlouho před tím znala... ale ani jedna z nás nevěděla, jak se jmenuje. Teď už to obě víme a já jsem se do ní znovu neskutečně zamilovala. Musím jí pořád poslouchat, furt dokola a dokola. Dokonce jsem si stáhla noty, je to neskutečný:):D Vážně láska na první poslech... hrabe mi? Možná... ale je to prostě perfektní song...:)

Tak já zase pádím... článek naprosto o ničem, ale já se čas od času zkrátka potřebuju vykecat:D Co vysvědčení vlastně? Ani jsem se neptala... já nakonec skončila celkem dobře..:) Žádná čtyřka, což je u mě vejlkej úspěch... zato trojky skoro ze všeho:D ale to jsou detaily... u mě je trojka z fyziky zázrak! A z češtiny, ájiny a špániny mám dvojku náhodou:) celkem nepochopitelně... ale mám...:D A taky mám dvojku z výtvarky, což je naprosto neskutečná potupa... ale je to tak, že máme i dějiny a půlka známky je za test z dějin a druhá za tvorbu... takže mám 2... protože test jsem napsala za tři:(:D a referát se mi počítá až do dalšího pololetí, bohužel... tak ahoj...

Annie♥
i just tried something...
...to jsem jen něco zkoušela...:D líbilo se mi, že byl ten pruh takhle dobře vidět, tak jsem to vyfotila, ale do školy to takhle nosit nebudu... hlavně proto, že to nedrží:D

Šťastný není ten, kdo se druhým zdá, šťastný je ten, kdo se sám pokládá za šťastného... aneb Annie vážně miluje citáty

28. ledna 2011 v 19:13 | Annie
Šťastný není ten, kdo se druhým zdá, šťastný je ten, kdo se sám pokládá za šťastného.
Seneca
happiness
Dear diary,
často si říkám, že se cítím mizerně... že chci bejt šťastná, nechci mít starosti a bla bla bla bla... občas ale naopak zase přemýšlím. A když jsem přemejšlela zrovna předevčírem, došlo mi, že já nemám důvod bejt nešťastná... a vlastně ani nejsem. Jo. Každej se občas cítí jak vymačkanej citron... ale je to hned neštěstí? Ano. Je dost věcí, které nemám a chtěla bych mít. Ale naopak je spousta věcí, kvůli kterejm stojí za to žít, kvůli kterejm se směju a díky kterejm jsem šťastná.

Hodně často uvažuju o tom, že kdybych tohle a tamto udělala jinak, bylo by všechno mnohem lepší. Ale když se myšlenka... Bylo by to lepší, kdybych...? dostala do souvislosti s gymplem, na kterej jsem začla chodit už po pátý třídě na základce, musela jsem to stopnout. Nemusela jsem nad tím uvažovat ani dvě vteřiny, abych věděla, že tohohle rozhodnutí nelituju. Protože kdybych nešla na gympl, hodně věcí by bylo jinak. Až moc věcí by bylo jinak... Spousta věcí, na které nikdy nechci zapomenout, by se nestala. Jo, taky by se nestaly některý špatný věci, ale to neni důležitý.

Nedovedu si vůbec představit, že by se některý věci vůbec nestaly. Zdržím se podrobností, ale můžu říct třeba jednu konkrétní věc. Pokud by tenhle blog vůbec existoval... tak beze mě... a obecne myslím, že by ani nebyl. Protože kdybych nešla na gympl, nikdy bych nešla na dramaťák, tam bych nikdy nepotkala jednu kamarádku, přes kterou jsem 'znovu' poznala Dráculu a tak bychom si nikdy tenhle blog společně nezaložily. Kromě téhle důležité věci v mém životě - setkání s Dráculou - je tam hromada, hromada další. Přemýšlela jsem nad tím už dávno, ne dneska... Je dost věcí, kterých ve svým životě lituju... ale tohle rozhodnutí do nich nepatří. Ať už mě zrovna naštve kdo chce... Nebudu tu vyjmenovávat všechny věci, které by se nestaly. Jen chci říct, že jsem hrozně vděčná, že se každá jednotlivá z nich skutečně stala... v první řadě to, že jsem nastoupila s mou nejlepší kamarádkou W. na náš gympl, sme tam už šest let... a poznaly spoustu dalších skvělej lidí... sice taky pár hajzlů, ale to už k tomu patří... a člověk ani nemůže vzít na mysl otázku... byla to chyba? NE! NIKDY na tohle nemůžu odpovědět kladně, nikdy! Nebyla to chyba. NAOPAK!

Můj život možná neni perfektní, ale to neni důležitý...

Důležitý totiž je, že mám skvělou rodinu, skvělý přátele, kteří jsou mi zároveň i druhou rodinou, skvělou školu, slušný známky, netrpím hladem ani žízní, mám sny, mám své příběhy, mám svůj klavír... a mám spoustu vzpomínek... a všechny tyhle věci miluju nadevšechno na světě! Takže opět použiju další citát... citáty já totiž vážně zbožňuju...

Šťastný není ten, kdo se druhým zdá, šťastný je ten, kdo se sám pokládá za šťastného.
Seneca

Pomalu ale jistě si začínám uvědomovat, že důvod pro to, být nešťastná momentálně nemám... takhže ano... začínám se pokládat za šťastného člověka... protože mám štěstí, že mám lidi a věci, které mám... Byla určitá období mého života, kdy jsem byla naopak, přímo nešťastná... ale tomu je doufám na nějakej čas konec!

Takže konec depresí!
Je čas na pozitivní myšlení!

Vždycky existuje něco, o co se člověk bude starat. Je to normální, přirozené... ale neměl by se tím užírat. Já jsem schopná to dělat... a i dělávám... často mě něco trápí... ale koho ne? Proč by si člověk prostě aspoň občas nemohl říct...

Don't worry, be happy?

We just want to look like angels... but we are not... aneb Annie se zas vykecává

18. ledna 2011 v 22:14 | Annie
Chce někdo, abych byla perfektní?
Možná ano... ale víte co?
Může si to klidně strčit někam!
ignorance
Dear diary,
všechny důležité testy už mám za sebou... bohužel. Měla jsem se učit ještě víc, než jsem s učila. Jsem totálně v háji... obzvlášť ze zemáku, protože nám neřekl, že budeme psát a navíc stojí jeho známkování za kulový... Dneska mi máma několikrát vynadala kvůli několika známkám... a mě to vážně štve, protože vůbec neví, jak to bylo... nejsem perfektní a nikdy nebudu... copak nestači, když je člověk hodnej? Nejspíš ne... musí bejt svině a k tomu šprt, aby se prosadil...

Kolik průšvihů já ve svym životě udělala? Prakticky žádnej... jenom ty známky. Ale já prostě nikdy nebudu mít z fyziky lepší známku než 3... naopak, spíš to bude - a je - horší. No a co, že můj táta je na matiku geniální, já to zkrátka nepodědila... můj táta má taky - narozdíl ode mě - IQ nad 140... já nikdy nebudu tak chytrá jako on... ale jsem zas chytrá na jiný věci... nebo si to aspoň myslim. A navíc sem hodný dítě, dá se říct...

Ano, už jsem pila alkohol...
Ano,  už jsem vykouřila cigaretu...
Ano, už jsem zkoušela i... jednu z nepovolených drog... nejsem na to hrdá jasný?:D Nic tvrdýho, prostě jen šluk nebo dva trávy, fakt nic víc... no nebudu to tu rozpadlávat...:D
(fakt humáč, nezkoušejte:D.)
...ale důležitý je, že to prostě už neudělam. Teda až na ten alkohol:D Ale co, je mi skoro sedmnáct. Člověk si timhle musí projít, aby věděl, že je to špatný. Stejně jako si musí projít pubertou a krizí v učení... Včera jsem se půl dne učila biologii. Víte co? Vzala jsem si sluchátka, zapla si mp3, poslouchala muziku a učila se... a jo, bylo to fajn, měla sem dobrej pocit a z testu mám 2. Dokonce mě to i celkem bavilo... ale člověk to nemůže dělat pořád... Občas si řikám, že bych nejradši udělala nějakou děsivou blbost... nějakej průšvih, něco! Ale neudělám to...

Moje máma nás sice netrestá zarachama, nikdy nás nebila... ale vychovala mě tak, že to prostě neudělám, protože to vůči ní není fér. Ona mi věří... tak se přece neopiju podobraz... Chci, aby na mě jednou byli doma pyšný... i přes to, že jsem neměla dobrý známky z fyziky a matiky. Je to přece jedno, když se tím nebudu živit ne? NE?

Chce někdo, abych byla perfektní?
Možná ano... ale víte co?
Může si to klidně strčit někam!

Nesnášim dvě věci... když mě někdo pomlouvá... a když mě někdo ignoruje... aneb jak se Annie zase jednou pořádně nakrkla

11. ledna 2011 v 22:13 | Annie
ignorance
Dear diary...
Jsou dvě věci, který fakt nesnášim.
- když mě někdo pomlouvá
- a když mě někdo ignoruje

Jak už vám asi došlo z nadpisu, jsem parádně naštvaná. No to je slabý slovo, ale nechci tu bejt vulgární... zatím. Myslím, že v průběhu tohohle článku to přijde... Každopádně je samozřejmě pár dalších věcí, který mi cuchaj nervy, ale tyhle dvě fakt nesnášim... a obě dvě musim snášet ve škole... Hele fajn, já vim, že nejsem nějaká super modelka, ale do háje už... zasloužim si snad, aby se na mě lidi dívali, jak kdybych byla něco míň, jenom proto, že mám třeba nějaký to kilo navíc nebo proto, že moje největší starost neni to, že jsem si zlomila nehet? No řekněte... je to normální? Proč musim ty pohledy snášet? Nejradši bych všem těmhle lidem vyškrábala oči a to nepřehánim...

To, že mě někdo pomlouvá, to ještě dovedu zkousnout... každej pomlouvá, i když říká že ne... je to snad dokonce nějak potvrzený, že je to zdravý:D ale prostě když pomlouváte někoho, kdo sedí - stojí kousek od vás a smějete se mu do tváře... tak to fakt moc příjemný neni...

Ale úplně nejvíc ze všeho nesnášim tu IGNORACI, která v naší třídě panuje. A obzvlášť nesnášim pár konkrétních lidí... nebo ne nesnášim, ale lezou mi na nervy. Od včerejška ale i jednoho idiota fakt nesnášim... ignorant a k tomu ještě arogantní, fakt skvělá kombinace... Nejdřív mě ignoruje v metru... kromě toho, že nepozdraví ani v tý třídě teda... a pak se mě jako klidně zeptá, jestli jsme letos na hudebce dělali klasicismus?

Na půlky jsme se dělili minulej rok... což znamená, že už asi rok a půl chodím na výtvarku... což znamená, že nechodím na hudebku... což znamená, že doprdelekurvauž fakt nevim, jestli jsme dělali klasicismus nebo ne! Do háje, tak si snad za rok a půl moh všimnout, že na tu hudebku nechodim! Jako jo, fajn... chodim tam o přestávce mezi hodinama hrát na klavír... ale to je většina třída většinou někde v pytli na svačině... a vždycky odcházím... jednou jsem tam byla, protože nám odpadla výtvarka a já musela čekat na oběd... jednou! No možná dvakrát, ale stejně... celou dobu sem tam jen seděla v rohu a mlčela... maximálně zpívala... Já jsem byla člověk, kterej se až do konce nemohl rozhodnout... protože miluju kreslení, ale zároveň miluju hudbu a hraju už skoro jedenáct let na klavír, to je vedlejší... ale prostě... tohle fakt naštve... jako vážně! Mě to teda naštvalo... úplně se ve mně vaří krev, jen když o tom mluvim

Paramore - Ignorance...

P.S.: Paramore se rozpadli, víte o tom? Teda já vlastně pořádně nevím jak to je, ale je to prostě všechno totálně v háji...

P.P.S.: Chtěla bych mít vlasy jak Hayley Williams:) Bohužel nemám rovný, ale na oranžovo jdu... a možná i na patku... pak dám vědět :D

P.P.P.S.: Ten avatar jsem dělala já, tak prosím nekopírujte... a nebo se zdrojem...

 
 

Reklama