FF: Ber, nebo nech být: Kapitola 23 - Co se stalo?

28. července 2012 v 10:10 | Annie. & Dracula. |  Drácula & Annie
Tak a je tady další (přednastavená) kapitola. Drácula je teď momentálně na Krétě a Annie je stále ve Španělsku, takže skutečně není ještě čas, abychom mohly pokračovat ve psaní, ale ten se snad najde, protože bychom se obě měly v tuhle dobu už vracet domů.
Enjoy.

Kapitola 23 - Co se stalo?

(Snapeovi je v knize cca 38, ne jako jeho herci 65, proto si ho prosím představujte jako na této fotce, kdy byl ještě mladý.)


Trhla sebou. Křečovitě svírala ruku na svém břiše, měla pocit, že se brzo pozvrací. Ne, vlastně to nebyl jen pocit… Blesku rychle vystřelila z postele do koupelny a sotva klesla vedle záchodové mísy, obsah jejího žaludku se hnal ven. Co se včera vlastně dělo? Ne, věděla, že pila jen dýňový džus, přesto se nemohla rozpomenout.
Ach jistě. Hádka se Severusem. A usnula v těch nádherných šatech, které si teď málem pozvracela.
Začínalo to celkem dávat smysl, i když důvod, proč zrovna teď klečela na dlaždicích a objímala záchod, jí zůstával zatím neznámý. Možná, že jí v krvi koloval i nějaký ten alkohol, momentálně si nebyla jistá vůbec ničím.
Udýchaně vstala a opřela se o umyvadlo. Vypadala děsivě. Z vlasů se stala sláma a pod očima měla rozmazanou řasenku, když v noci dala průchod svým emocím.
Přestala na sebe vyděšeně zírat a vypláchla si ústa. Poslepu nahmatala kartáček na zuby a zubní pastu, protože se chtěla vyhnout střetu se svým strhaným odrazem. Jakmile dokončila čištění zubů, rozhodla se, že bude úplně nejlepší si dát pořádně horkou sprchu. Její svaly o to doslova prosily.
Kouzlem očistila šaty a pověsila je na ramínko. Poté už rovnou zamířila uskutečnit svůj momentální plán. Přemýšlet dál totiž nechtěla; nedokázala si představit, jak by dnešní den mohl probíhat, aniž by nedopadl katastrofálně. Po včerejším fiasku ani nic jiného neočekávala.
Měla by si promluvit se Severusem. A omluvit se Minervě - a stovkám studentů, včetně profesorského osazenstva - za zkažený ples. Merline!
No, možná by mohla začít tím, že zůstane celé prázdniny ve svých komnatách a bude doufat, že až skončí, všichni budou trpět náhlou amnézií. To ovšem bylo velmi nepravděpodobné, pokud na všechny nehodlala použít rozsáhlé paměťové kouzlo. Ale vzhledem k tomu, jak se cítila, si možná mohla dovolit zůstat tu schovaná alespoň jeden den…
Ne! Musela se jít omluvit alespoň profesorce McGonagallové. Věřila sice tomu, že se Vánoční ples trochu vrátil do původních kolejí, jakmile hlavní rozvraceči zmizeli ze scény, ale byla si naprosto jistá tím, že se o tomhle bude mluvit ještě hodně dlouho. Rozhodla se zaměřit na omluvu ředitelce a rozhovor se Severusem odložit až na dobu neurčitou. Nejdůležitější bylo, aby se ze svého pokoje dostala Snapem nezpozorována.
Když se konečně dala trochu do pořádku, přemohla nevolnost, o které se domnívala, že je z nervozity a možná trochu z toho, že předchozí den prakticky nic nejedla, a vyrazila z komnat pryč. Doufala, že bude Minerva v ředitelně. Hlavně se snažila vyhnout studentům a jejich pohledům. Naštěstí bylo na většinu z nich ještě brzo, jelikož byly prázdniny a někteří měli plno práce s balením a odjezdem domů, takže jich nakonec potkala jen několik. I tak to stálo za to. Raději nechtěla vědět, co se jim honí hlavou. Jen rychle prošla kolem a konečně zahnula za roh k chrliči, za kterým se nacházela kancelář ředitele školy.
"Heřmánkový čaj," pronesla slabým hlasem, aby mohla vstoupit. Ráda unikla možnosti narazit na další zvídavé žáky. Zhluboka se nadechla a zaklepala na dveře.
"Vstupte," ozvalo se zevnitř. Ambra ještě na malý okamžik zaváhala, ale nakonec vzala za kliku a vešla dovnitř. "Ach, Ambro, dobré ráno. Je vám dobře?" starala se hned stařičká profesorka a vstala od svého psacího stolu, který celý zaplňovala korespondence, na kterou musela odpovědět. "Jste hrozně bledá," dodala a pokynula jí, aby se posadila do jednoho z křesel. Než vůbec Ambra stihla něco říct, ozvala se znovu Minerva. "Dáte si čaj?" zeptala se. Působila poněkud nesvá.
Mladší profesorka nevěděla, jak si má její chování vyložit, a proto se nad tím prozatím snažila nepozastavovat. Důvod byl ovšem jasný. Včerejší večer, který právě ona pokazila.
"Nic mi není. Jen jsem špatně spala," odpověděla tiše a sedla si. "Nedám si, děkuji," ozvala se znovu. Když si představila, že něco pije nebo dokonce jí, zvedal se jí znovu žaludek. Na vteřinu zavřela oči, aby opět nabrala sílu. Nemůže couvnout.
"Myslím, že víte, proč tu jsem, profesorko."
"Ach drahá, neříkejte mi profesorko, když už jí nejsem," vřele se usmála a také se posadila. "A ano, tuším, že vím, proč tu jsem a chci vám jen říct, že to nebyla vaše chyba. Koneckonců se nic nestalo."
"Ano já vím, ale skutečně jsem neměla v plánu zkazit ples, na kterém jste téměř vypustila duši."
Téměř omluvně mávla rukou. "Nezkazila. Stejně se většina studentů domnívá, že to byla jen herecká etuda pro oživení plesu. Nebo se snad domnívají špatně?" zeptala se Minerva a snažila se skrýt přílišný zájem o životě dvou jejích kolegů.
"Vlastně sama nevím," odpověděla popravdě a zesinala ještě víc.
"Aha," vypadlo z Minervy zklamaně. Vskutku inteligentní reakce. "Ehm, nechci vyzvídat, ale…," odmlčela se.
"Nevím, na co konkrétně se ptáte, profesorko - ehm, chci říct, ředitelko."
"Skutečně… vy a Severus jste… ehm… byli jste," padala z ní slova nesmyslně jedno přes druhé, protože sama nevěděla, co ji přesně zajímá. No, pravda, Minervu McGonagallovou zajímalo všechno, obzvlášť pokud šlo o školní drby, ale nebyla si jistá, jestli jsou výzvědy v tuhle chvíli zrovna nejlepším nápadem.
"Máte na mysli, jestli jsme byli pár se vším všudy?"
"Ehm, no… tedy… ano," blekotala zvědavě.
"Ano," odvětila prostě a věřila tomu, že si to ředitelka přebere, jak chce. I když oběma bylo jasné, v jaké rovině rozhovoru se momentálně pohybují. Tak jako kdysi Ambra, ani Minerva si nedokázala představit toho chladného upjatého sklepního netopýra v jistých - intimnějších - situacích. Ne snad, že by si někdy něco takového představovala; na stará kolena, jen to ne, ale přesto to bylo pro ni zvláštní. Nečekala, že by se dožila dne, kdy Severus Snape předvede žárlivou před celou školou kvůli jedné dámě - což Ambra Wrightová bezpochyby byla, přestože na toto oslovení byla ještě mladá.
"A jak dlouho jste…?"
"Měsíc a půl." Od doby, co zjistil, že jsem Zmijozelův dědic - ta, kterou tak usilovně hledáte.
"Divím se, že si toho nikdo nevšiml," přiznala ředitelka.
"Severus se dost snažil o to, aby to tak bylo," reagovala trochu frustrovaně Ambra. Už se jí znovu začal zvedat žaludek. Nechápala, co s ní je. "Až do včerejška," dodala tiše.
"No, tedy, aspoň teď víte, že mu skutečně nejste lhostejná, když překročil své zásady - což jak obě víme, on nikdy nedělá - a dal najevo své city, které k vám chová před stovkami diváků."
"Ocenila bych ale, kdyby u toho tolik nekřičel a neměl chuť urvat Nereidovi hlavu," povzdechla si Ambra.
"Je pravda, že se to dalo projevit i jiným způsobem," připustila Minerva, která se očividně rozhodla Mistra lektvarů bránit. A sama Ambra už byla víc smutná než rozčilená, ale rozhodně Severusovi nehodlala ustoupit. Jestli s ní chce skutečně být, bude muset občas uznat, že i on může udělat chybu. A to se včera rozhodně stalo.
"Měla byste mu ten hysterický výstup odpustit." Zvedla se, aby si mohla nabídnout vánoční cukroví. "Medovinové žabky?" zahlaholila s plnou pusou a cpala tác s cukrovinkami Ambře přímo pod nos. Té se okamžitě zvedl žaludek a doufala, že stihne doběhnout aspoň do nejbližší umývárny. Beze slova a s rukou na ústech vyběhla z ředitelny, ignorujíc zvědavé pohledy zbylých studentů a rozrazila dveře první umývárny, kterou minula.
Zaneprázdněná svým protestujícím žaludkem si nevšimla Vanessy, která zrovna dělala obhlídku školy. Ta se kvapně vydala za svou zelenou kamarádkou do umýváren.
"Páni, asi jsi to včera přehnala s alkoholem," řekla do Ambřiných zad, protože se hlava zrovna nacházela ve zcela nelichotivé pozici v záchodové míse. Opět.
"Cože?" hlesla zmateně, když byl obsah jejího žaludku venku. Zničeně vstala a přešla k jednomu z umyvadel.
"Vážně mě mrzí, že jsem se včera musela vrátit na Ministerstvo, ale od špitajících studentů se ke mně doneslo, že to prý vážně bylo - a teď cituju - maximálně hustý!"
"No to tedy bylo," zakroutila nevěřícně hlavou a opláchla si rovnou celý obličej. Možná, že se Minerva nemýlila. Možná, že se studenti skutečně domnívali, že to bylo jen secvičené divadlo. Ale jak by jen, u všech svatých, donutili Snapea ke spolupráci na takové nepříliš vydařené komedii? Ne, opravdu si nemyslela, že by byli všichni tak naivní. A skutečně se netěšila na chvíli, kdy Vánoční prázdniny skončí a ona si bude muset opět stoupnout před třídu plnou studentů. "Co ti ještě říkali?" zeptala se Ambra, když se narovnala a nabrala pár doušků vzduchu.
"Nic moc, jen tohle. O tom, že se profesorka Wrightová opila, nepadlo ani slovo," uchechtla se.
"Neopila," zamítla rázně. "Jen je mi zle, nic víc."
"A z čeho?" nadzvedla tázavě obočí a konečně pohlédla do zničeného obličeje své kamarádky.
"To nevím, asi z nějakého zkaženého jídla." Nebo z té včerejší frašky.
"Měla by sis jít lehnout, vypadáš fakt hrozně," podotkla Vanessa.
"To ti pěkně děkuju," zabrblala Ambra, ale musela uznat, že má pravdu. Zbledla do skutečně velmi nezdravé barvy a žaludek měla jako na vodě. "Ale lehnout si půjdu. Možná se z toho musím jen vyspat," souhlasila a zamířila ven z umývárny. Vanessa se pro jistotu držela za ní, kdyby se jí ještě přitížilo. Cesta k Ambřiným komnatám proběhla v tichosti. Vanessa pochopila, že Ambra nemá zrovna náladu se s kýmkoliv vybavovat.
"Určitě budeš v pořádku?" starala se kamarádka. Ambra periferním viděním zaznamenala, že se dveře od Snapeových komnat začaly otevírat. O tohle setkání v tuhle chvíli skutečně nestála, obzvlášť ve stavu, v jakém se právě nacházela.
"Jasně," přikývla a ty své za sebou rychle zabouchla. Přesně v ten moment vyšel profesor lektvarů ze svých komnat a házel vražedné pohledy i na kamennou zeď.
"Dobré ráno," špitla rozpačitě Vanessa zmatená chováním své kamarádky.
"Leda tak pro vás," odsekl Snape podrážděně. Celou noc nespal - tentokrát z jiného důvodu, než poslední měsíc. Hlava ho bolela jak po výbuchu bomby a myšlenky se nechtěly uklidnit. Točily se kolem toho včerejšího incidentu, za který mohl částečně on. No dobře, on ten incident vyprovokoval, ale ona neměla tančit s tím příšerným zmetkem, kterému nešlo o nic jiného, než ji dostat do své postele!
Vanessa na jeho výlev raději nic neříkala. Nechtěla ho provokovat. Na to nikdy neměla dost odvahy. Vždy to nechávala na své nejlepší kamarádce, která působila, že se v tom až vyžívá. Ty časy už byly dávno pryč, obě už byly dospělé a do školy už nechodily, přesto stále nebylo vhodné si to s Mistrem lektvarů příliš rozházet. Myslela si o něm své, ale nahlas to hlásat nemusela.
Prošel kolem ní, aniž by se na ni znovu podíval, a zamířil pryč. Potřeboval do Příčné ulice. Teď, když bylo volno, měl konečně čas doplnit zásoby přísad do lektvarů, které mu již začínaly docházet. Především ale potřeboval zaměstnat své myšlenky něčím, co se netýkalo Ambry Wrightové. A lektvary byly asi to jediné, co ho od těchto myšlenek dokázalo na chvíli odpoutat.
Sám nevěděl, proč se rozhodl nevyužít letaxový krb ve svém pokoji; možná se jen potřeboval před tím projít na rozlehlých Bradavických pozemcích, než se vydá mezi davy kouzelníků, které se v této době před Vánoci v Příčné ulici hojně vyskytovaly. Zároveň přemýšlel, jestli pro některou ze vzácnějších přísad nebude muset i do Obrtlé. Tam sice tolik lidí nebude, ale dvakrát příjemné místo to také není. Ostatně se tam také nacházela spodina kouzelníků v Británii.
Nejprve se ale přenesl do Příčné před obchod s přísadami do lektvarů. Ty základní tam zajisté sežene a třeba ho tentokrát překvapí a budou mít i ty méně časté
"Á, profesore Snape, rád vás opět vidím," pozdravil ho prodavač, který ho za ta léta, co tam Severus nakupoval, velice dobře znal. Rozmanitost jeho zásob se za tu dobu také značně vzrostla. S překvapením také zjistil, že to není jen Snape, kdo si bude nové zboží kupovat. Jen byl jediným zákazníkem, který si některé výslovně vyžádal.
Snape mu věnoval jen lehké kývnutí hlavy a začal se rozhlížet po policích s nádobkami, které byly až ke stropu. Bylo mu jasné, že tu dnes nechá velké množství galeónů. Ostatně jako vždy. Pokaždé si zpět do hradu přivezl i něco nového, co vůbec nepotřeboval. Postupně začal odškrtávat ze seznamu věcí, který si vytvořil v hlavě a přidávat přísady jako mandragora, mločí oči a překvapivě i vzácnou dračí krev, na nákupní pult.
Když byl s nákupem zde hotový, rozhodl se přeci jen alespoň nahlédnout do Obrtlé ulice, ačkoliv pochyboval, že by tam narazil na něco, co by ho příliš zaujalo.
Vyhnul se jednomu z davu kouzelníků, kteří si usmysleli, že zablokují většinu ulice. To bylo skutečně velice inteligentní, aby ostatní nemohli procházet.
"Ale, ale, koho pak to peklo přineslo?" zahlesl někdo těsně u Severusova ucha.
"Olivere," vyplivl Severus v znechucení. "Jaké nemilé překvapení."
"I já tě rád vidím," pronesl líně a sundal kapuci z hlavy. Severus si všiml dlouhé jizvy, která se táhla od jeho špinavě blonďatých vlasů až ke rtům. Pravděpodobně památka na válku.
"Rozhodl ses, že přestaneš utíkat a necháš se konečně zavřít do Azkabanu?"
"Ach, Severusi, ty starý brachu," povzdechl si s úšklebkem na tváři. "Tvé jízlivé poznámky mi skutečně velice chyběly," prohlásil. "Ale zklamu tě. Tady v Obrtlé stále není nikdo, kdo by se odvážil mi postavit. Spíš naopak. Jistě se chceš vyvarovat zbytečným incidentům, že?" pozvedl obočí a rozhlédl se kolem. Snape jeho pohled následoval a zaznamenal hned několik podezřelých siluet ve stínu neudržovaných budov.
"Snažíš se vyhrožovat dvojitému agentovi, který dokázal téměř dvacet let lhát samotnému pánovi zla, aniž by na to snad někdy přišel?"
"To bych si nedovolil," ušklíbl se Oliver. "Měl bys to brát jako varování, Severusi," upřesnil a obrátil se k odchodu. "Tohle ještě není konec," dodal a zmizel Snapeovi z dohledu. Ten potlačil nutkání jít za ním a vyřídit si to hned, a raději zamířil zpět do Příčné ulice. Ztratil už chuť cokoliv shánět. Oliver v něm vyvolal obavy o Ambřino bezpečí. Věděl, že se smrtijedi své pomsty jen tak nezbaví. Nehodlal ale dopustit, aby se opakovalo to, co před pár měsíci.
Ach ano. Ambra. Donutilo ho to znovu začít přemýšlet o tom, co se včera stalo. Skutečně se nedokázal rozptýlit na příliš dlouho. S myšlenkami plnými hrozby smrtijedů a Ambry Wrightové prošel kolem obchodu se zvířaty. Na chvíli se zarazil, spočinul zrakem na výloze plné nejrůznějších tvorů a povzdechl si. Proč se muselo všechno tak komplikovat?
*

Štědrý den byl za dveřmi, ale Ambra se na něj vůbec netěšila, ačkoliv Vánoce vždy milovala. Stále jí nebylo zrovna nejlépe a tak jen ležela ve své posteli a snažila se číst. Jenže u každé další stránky si uvědomila, že vlastně netuší, o čem ta předchozí byla. A tak po čtvrt hodině, přestože jí se ten čas zdál mnohem delší, to vzdala a knihu odložila na noční stolek. Chvíli jen tak koukala do stropu a vzdychala. Její myšlenky byly jedna velká změť emocí a citů.
Povzdechla si. Takhle to dál nejde.
Neohrabaně se vykopala z postele a přešla k jedné ze svých skříní. Otevřela ji a vytáhla malou, úhledně zabalenou krabici. Opět si povzdechla. I když věděla, že Severus Vánoce vyloženě nesnáší, neodolala a koupila mu dárek. Byly to sice jen obyčejné odměrky hodící se při vaření lektvarů, ale moc dobře si pamatovala, jak jednu z nich nedopatřením rozbila, když zavítala do sklepení. Za což ji Severus samozřejmě nepochválil, ačkoliv se jakékoliv jízlivé poznámky pro tentokrát zdržel.
A teď nerozhodně stála ve svém pokoji, v rukou svírala dárek pro něj a nebyla si jistá, zdali mu ho má předat. To by totiž znamenalo, že s ním bude muset mluvit a z toho měla momentálně téměř panickou hrůzu, přestože věděla, že tomu rozhovoru rozhodně neunikne. Bylo ale zřejmé, že ani on se do něj dvakrát nehrnul, což i očekávala. Divila se ovšem, že se Vanessa nezmínila, že se cítila špatně. Věděla, že kdyby mu to její kamarádka řekla, přišel by sem jen pár minut po té, co se tu schovala před realitou. A především před ním.
Odložila krabici zpět do skříně. Den předávání dárků se konal stejně až zítra. Měla ještě téměř celý den a noc na to, aby si to rozmyslela.
Znovu zamířila do koupelny, jako dnes již asi po desáté. Teď už jí ovšem nebylo tak špatně. Přemýšlela o tom, že by se šla alespoň na chvíli projít ven. Sice tam mrzlo, ale to jí nevadilo. Množství sněhu na hradních pozemcích jí dělalo radost a navíc tam svítilo slunce.
Rozhodla se, že jí trochu make-upu neuškodí. Koneckonců byla tak bledá, že by směle mohla konkurovat zdi a skutečně netoužila po tom, aby si toho někdo všiml. Sklonila se ke skříňce pod umyvadlem, aby nahmatala tašku s kosmetikou. A v tom náhle její zrak spočinul na něčem, co obvykle potřebovala… obvykle potřebovala… To není možné!
Prudce se zvedla, až se téměř praštila do hlavy o umyvadlo. Kolik dní už měla zpoždění? A proč si toho kruci nevšimla?!
Ne, ne, ne, to není možné, proletělo jí hlavou a doufala, že když si to bude v mysli opakovat, stane se to skutečností. To přeci nemůže být pravda.
Podívala se na svůj obličej v zrcadle, který zesinal ještě víc (pokud to ovšem bylo ještě možné) a začala v duchu počítat.
…třicet tři, třicet čtyři, třicet pět.
"Sakra!" zaúpěla nahlas. Měla už celý týden zpoždění.
Zhluboka se nadechla a pokusila se uklidnit. Nemuselo to nutně znamenat jen tu jednu bohužel nejpravděpodobnější možnost. Tohle se přeci občas stávalo. Ze stresu, psychického vypětí… Jenže až do včerejška žádné psychické vypětí nepociťovala. Naopak. Této naděje se pustila velice rychle. Vlastně tomu nevěřila ani na chvilku. Když si vzpomněla, jak špatně jí dnes ráno bylo bez zjevného důvodu… Jediný závěr, který z toho plynul, byl jasný. Je těhotná. A ještě k tomu se Severusem Snapem.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ms.Mee Ms.Mee | 3. srpna 2012 v 18:06 | Reagovat

Jeeeeeej! Malý Netopier na ceste. 8-)
Tak to je teda niečo. Už sa teším, ako mu tú novinku bude oznamovať. :D Hrdý budúci otecko asi najprv omdlie. :D A potom ešte omdlie znovu. Alebo len onemie. Čo bude možno tá prijateľnejšia verzia jeho reakcie. :D Už sa na to vyslovene teším.
Dúfam, že ste si obe užili dovolenku ako sa patrí. :P

Ináč, páčila sa mi časť, ako Minerva vyzvedala. :D :-x Čudujem sa, že sa do toho nezapojil aj Brumbál. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama