FF: Ber, nebo nech být: Kapitola 21 - Pozvání.

17. července 2012 v 12:28 | Annie. & Dracula. |  Drácula & Annie

Kapitola 21 - Pozvání.

(Snapeovi je v knize cca 38, ne jako jeho herci 65, proto si ho prosím představujte jako na této fotce, kdy byl ještě mladý.)


Severus Snape měl neodbytný pocit, že ho něco šimrá na tváři. A to něco, jak záhy zjistil, byly Ambřiny vlasy, které si zabraly většinu území. Musel uznat, že nádherně voněly po malinách, ale celkem špatně se mu dýchalo. Jakmile odhrnul první pramen, Ambra se pohnula.
"Mmmm, dobré ráno," zavrněla v polospánku.
"Nechtěl jsem tě vzbudit," odpověděl jí a odhrnul i zbytek.
"To nevadí. Nemůžu prospat celý den," pokrčila rameny a konečně otevřela oči.
"Večer jsi vypadala, že ti ani noc stačit nebude," podotkl a oba nemohli nepostřehnout ten jasný dvojsmysl, přestože usnuli, jen co padli do postele. Ozvalo se krátké zaklepání a do místnosti - aniž by ji někdo vyzval - vstoupila Ambřina babička.
"Zlato, dáš si čaj, nebo káv -," zarazila se uprostřed věty, když viděla velkou čerň rozvalující se na Ambřině posteli. "Ehm, profesore. Vy jste pořád tady?" pronesla překvapeně. Ambra zrudla.
"Očividně," prohlásil Snape.
"Neboj, babi, už jsme na odchodu," vložila se do toho Ambra. Oslovená žena sjela pohledem oba dva - rozcuchané, v pomačkaném oblečení a zcela zřejmě nepřipravené k odchodu.
"Ano, to vidím," pronesla Ambřina babička pochybovačně, ale raději místnost znovu opustila.
"Skutečně vypadáme, že odcházíme," poznamenal sarkasticky Snape.
"A co jsem jí měla podle tebe říct?"
"Nevím," zapřemýšlel. "Co třeba pravdu?"
"Říká bývalý smrtijed a dvojitý agent," oplatila mu Ambra.
"Trefné," ušklíbl se a posadil se. "Věděl jsem, že tu nemám zůstávat."
"Severusi," zaúpěla a začala se hrabat z postele. "Myslím, že to dramatizuješ."
"Tahle situace je absurdní," zavrtěl nesouhlasně hlavou zapínaje si kalhoty. Nelíbil se mu vývoj celého rána, a proto na nic nečekal a pelášil si to ke krbu. "Trvá ti to," konstatoval podrážděně.
"Jen se dojdu rozloučit," povzdechla si poraženecky a zamířila do kuchyně. Její babička vzhlédla od svého šálku čaje a Denního věštce a očekávala, co z její vnučky vypadne.
"Promiň za ten ranní šok."
"To je v pořádku, často v mém bytě bez ohlášení spí profesoři," hlesla ironicky.
"Nechtěli jsme tě budit jen proto, abychom požádali o svolení," zabrblala Ambra zahanbeně. "Kdyby tě to zajímalo, tak k ničemu nedošlo," řekla a než si uvědomila, co se chystá dodat, špitla: "Ne tady."
Babiččin výraz byl všeříkající. Opravdu nemínila rozebírat milostný život své vnučky, obzvlášť, když do něj patřil ten děsivý netopýr.
"Podrobnosti nemusím vědět."
"Neměla jsem v plánu ti nějaké říkat," zamumlala Ambra. "Musíme už jít," řekla nakonec. "Ráda jsem tě viděla," rozloučila se a otočila se ke dveřím.
"Vždyť víš, že ty jsi u mě vždy vítaná," křikla rychle babička. Ambra se zarazila a otočila. "A pokud tě profesor Snape dělá šťastnou, je vítaný i on."
"Děkuju," usmála se.
*
"Nejsem dostihový kůň, abych za tebou běžela, Severusi!" vyjekla rozzlobeně, zatímco se snažila sladit se Snapeovým tempem chůze. V tuhle ranní hodinu byla Příčná ulice téměř prázdná. Severus trochu zpomalil, aby mu Ambra stačila. Konečně dorazili ke krbu, kterým se sem přenesli předchozí den, a mohli pokračovat do hradu.
Prošli kolem obchodu s kouzelnými tvory a Ambra radostně vypískla, když viděla ve výloze malou sněhově bílou sovu. "Budeš se nad tím ptákem rozplývat ještě dlouho?"
"Žárlíš snad?" podívala se na něj pobaveně a vyzývavě zároveň.
"Na malou okřídlenou kouli?"
"Nečekám, že uznáš, že je roztomilý," podotkla a otočila se zpět k němu. "Radši půjdeme," konstatovala, odtrhla svůj pohled o drobné sovičky a prošla kolem něj. Severus se na chvíli podíval na toho opeřeného tvora, ale pak ji následoval.
"Použijeme letax, nebo se přeneseme?" zajímala se Ambra a odpovědí jí byla natažená ruky. Ucítila ten známý nepříjemný pocit smrsknutého žaludku a vzápětí, když bolest pominula a obrazy dostaly konkrétní tvar, zjistila, že stojí na rozlehlých pozemcích hradu.
Netrvalo to dlouho a strhli na sebe pozornost všech přítomných. Severus nasadil svůj obvyklý výraz všechny-vás-do-jednoho-zabiju, zatímco Ambra se snažila zadržet smích.
"Severusi! Ambro!" přihnala se k nim Minerva a trousila ze sebe kočičí chlupy. "Jsem ráda, že jsem vás zastihla. Chtěla bych vás pozvat na každoroční Vánoční ples," hlesla nadšeně. Snape zoufale sklopil hlavu na rozdíl od Ambry, která se zdála, že jí tahle zpráva přinesla radost. "Ne neberu jako odpověď."
"Ne!" zavrčel rázně.
"Jsem ráda, že souhlasíte. Zatím nashledanou, musím to ještě sdělit ostatním profesorům," rozloučila se s nimi a vyrazila pryč.
"Pijavice jedna. Zabiju jí, zabiju!" prskal Snape. Teď už to Ambra nevydržela a začala se smát. "Na tom není nic k smíchu. Myslím to vážně," zamračil se.
"Samozřejmě, omlouvám se," uchechtla se a periferním pohledem zaregistrovala blížící se osobu.
"Ambro!" vyhrkla Vanessa a okamžitě ji objala, div ji neumačkala. "Kde jsi byla? Měla jsem takový strach. V pokoji takový nepořádek a ty nikde. Bála jsem se, že se ti něco stalo," chrlila ze sebe. Snape tam postával kousek od nich a nevěděl, jestli má odejít, zůstat a mlčet, nebo něco říct. Prozatím se rozhodl pro variantu číslo dvě.
"Nic mi není," zavrtěla hlavou Ambra.
"To není odpověď na otázku, kde jsi byla," poznamenala Vanessa. Severus netrpělivě přešlápl.
"Promluvíme si potom, ano? Jsem unavená," prohlásila Ambra, když si všimla jeho výrazu.
"Jsi pod imperiem nebo co?" zašeptala její kamarádka.
"Na to ani nemá cenu ti něco odpovídat," protočila oči.
"Pravda, i kdybys byla, tak mi to nejspíš neřekneš, uznávám," odvětila Vanessa, probodla Snapea pohledem a vykročila k hlavní bráně. Ambra přemýšlela, jak by asi reagovala, kdyby věděla, jak to ve skutečnosti je. Přála si, aby na tohle poznání nemusela čekat příliš dlouho. Když viděla, jak se Severus tvářil, bylo jí jasné, že nejspíš není úplně připraven vyjít s tím na veřejnost. Ale doufala, že by snad na Vánočním plese…
"Pojď dovnitř, je zima," přikázal neúprosně a sám se vydal do hradu. A měl pravdu. Do tváří jí uhodil chladný skotský vítr hlásající příchod skutečné zimy.
"Rozkaz, kapitáne," zahuhlala a usměv jí na rtech málem zamrzl. Čím větší zima byla, tím větší radost Ambra měla.
*
Dny ubíhaly v pravidelném rytmu bez menších či větších problémů, vrstva sněhu se den ode dne zvětšovala a Ambra nutila obávaného profesora lektvarů stavět sněhuláky. A ten jako vždy jen nechápavě zakroutil hlavou a vytáhl nějakou jízlivou poznámku ze své dlouholeté sbírky.
I Minerva začínala velice často používat sarkasmus. Tohle byly její první Vánoce ve funkci ředitelky a pravidelně dostávala bolehlav; už rozuměla Albusovo zálibě v bonbónech všeho druhu - měly totiž uklidňující účinky. Nabývala dojmu, že se z těch všech příprav zblázní.
Ambra se naopak nemohla dočkat. Stále ji neopustila naděje, že Mistr lektvarů projeví nějaké city i jinde, než za zavřenými dveřmi - případně na pozemcích hradu, kde se obvykle nikdo nenacházel. Pořídila si pro tuto příležitost krásné šaty a doufala, že to Severus náležitě ocení. Alespoň do doby, než skončí na zemi. Nutno podotknout, že se jí při této představě rozlil blažený úsměv po tváři.
"Co se tak culíš, Wrightová?" ozval se Nereid, když jí sotva uskočil z cesty. Zdála se myšlenkami mimo. Trochu sebou trhla, zastavila se a podívala se na něj.
"Neculím. Jen se normálně usmívám," pokrčila rameny.
"Tak proč se tak usmíváš?" opakoval otázku.
"A musím mít nutně důvod?" pohlédla na něj s pozdviženým obočím. Nereidovi tento rozhovor očividně přišel velice zábavný. Ambra ho spíše shledávala stupidním. Přála si jen, aby brzy skončil a ona mohla pokračovat do Velké síně, kde zajisté již sedí její milý. Její milý… znělo to vážně zvláštně, když si to v duchu opakovala.
"To nemusíš. Na tvůj úsměv se budu vždy dívat rád," usmál se na ní. Ambře bylo jasné, že má pro ni Nereid slabost. "Chystáš se na Vánoční ples?" zeptal se jí nakonec.
"Samozřejmě," odpověděla mu.
"A máš už nějaký doprovod?" pokračoval. Přesně toho se Ambra obávala. Nevěděla, jak mu dát dostatečně jasně najevo, že ona jeho pocity neopětuje tak, aby ji nezačal nenávidět. Nereid byl však vždy zvyklý, že to, co chce, také dostane. Nejspíš by nevydýchal žádný způsob odmítnutí.
"Nevím," pokrčila rameny. "Ani jsem nevěděla, že bych měla. Profesoři přeci nechodí s doprovodem," řekla a doufala, že ho to dostatečně odradí.
"Tak můžeme udělat výjimku, ne?" mrkl na ni. Ambra se přemáhala, aby neprotočila oči, když se za Nereidovými zády zjevil Mistr lektvarů.
"Slečna Wrightová se vám pravděpodobně a očividně dosti neobratně snaží naznačit, že s vámi na ples jít nechce," prohlásil a probodl ho vražedným pohledem.
"No vlastně -," začala Ambra, ale byla drze přerušena.
"Slečno Wrightová, chtěl bych s vámi mluvit," obrátil se na ni Snape a hodil na ni významný pohled. Nereid byl vývojem téhle situace zaskočen a mlčky na oba zíral. "O samotě," dodal.
"Samozřejmě, profesore," přitakala zmateně. Severus se dramaticky otočil na místě a následován Ambrou, si to rázoval pryč.
"Nemusel jsi to říkat," zavrčela. Nechápal, co jí zase přelétlo přes nos. "Zvládla bych to sama, nejsem dítě ze školky."
"Obyčejné díky by stačilo," zavrčel taky.
"Už jsem se ho chystala poslat do háje."
"Ano, to jsem viděl," protáhl jízlivě a zastavil se.
"Ty žárlíš!" uchechtla se Ambra a její podráždění se rázem změnilo v pobavení.
"K tomu opravdu nemám sebemenší důvod," popřel to Snape.
"Ale ano, žárlíš!" stála si za svým Ambra. A ačkoliv jí rozum napovídal, že je pošetilá, nemohla si pomoct, ale ten fakt ji hřál u srdce.
"Ano, žárlím na jeho dech beroucí inteligenci, skvělý úsudek a schopnost vždy odhadnout, kdy je lepší mlčet."
"Za to tvá schopnost odhadnout, kdy je lepší mlčet je vskutku dotažená k dokonalosti," neodpustila si.
"Snažíš se být ironická?" nadzvedl tázavě obočí.
"Jsi velmi bystrý!"
V tu chvíli společně zahnuli do prázdné chodby a Snape ji přitlačil ke zdi a uvěznil svým tělem. Překvapně vyjekla.
"Neprovokuj!" varoval ji drsně, ale jeho oči postrádaly obvyklý chlad.
"A když budu?"
"Pak tedy budu nucen přistoupit k násilí."
"Nebojím se tě," protestovala. Tahle hra ji nesmírně bavila.
"Měla bys," pokračoval a hrubě přitiskl své rty na její. Nedovolil, aby se aktivně zapojila.
"Prevíte!" zahuhlala, když ji nechal se nadechnout.
"Potvoro!" pronesl a pustil ji ze svého sevření. Oba si uvědomovali, že mají na práci důležitější věci (i když o důležitosti učení bandy tupců by se dalo polemizovat), než laškování uprostřed hradu. Poslední týden před Vánočními prázdninami bylo těžké studenty nějakým způsobem zaujmout. V případě hodin lektvarů to znamenalo bezpočet dlouhých esejí o tom, jak důležité je správné čištění kotlíku standardní velikosti číslo dvě. Ve třídách Ambry Wrightové šlo o poznání zábavnější program u starších studentů nabitý především zkoušením patronova zaklínadla.
"Měla bych jít, za deset minut učím. Ty ostatně taky."
"Pochybuji, že ti to stádo lemplů bude věnovat jakoukoliv pozornost den před Vánočním plesem."
"Všechno je možné, když víš, jak je zabavit," pokrčila rameny a vykročila chodbou pryč. "A neděsíš je k smrti," dodala kvapně a raději už nečekala na jeho podrážděnou odpověď. Zabočila za roh a zmizela z jeho dosahu.
Severus na to nic neřekl. Jen jí propálil do zad díru jedním ze svých jedovatých pohledů, zakroutil nad její drzostí hlavou - jako již tolikrát - a také se obrátil k odchodu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ms.Mee Ms.Mee | 17. července 2012 v 19:06 | Reagovat

Ten "Neřád" mi tam zožerie nervy. Nechápem, prečo je toľko vlezlý. :D Ach...ale páči sa mi ten tajný vzťah medzi Severusom a Ambrou. Má to takú silnejšiu iskru vášne, keď to musia tajiť. :P
Už sa teším na ďalšie kapitoly a som rada, že tu pribudla táto. :)

2 Drácula Drácula | Web | 17. července 2012 v 20:04 | Reagovat

[1]: Jsme rády, že se ti to líbí.. :-)
Annie včera odjela do Španělska a vrátí se až za 2 týdny, takže nebudeme moc psát.. ale neboj, máme ještě jednu kapitolu napsanou.. ;-)
Nicméně, když se teď na to koukám, tak jsem tam měla oddělit jednu část, aby šlo vidět, že v půlce kapitoly uběhl měsíc - ale tak to jsi snad pochopila.. :-D
Btw: Doufám, že to není moc dvojsmyslný, koneckonců, od dvacátý až do dvacátý třetí kapitoly jsme byly s Annie spolu, takže si jistě dokážeš představit, jak to asi muselo vypadat.. :-D :-D

3 Drácula Drácula | Web | 17. července 2012 v 20:16 | Reagovat

[2]: Aha, tak dokonce máme rozepsanou dvacátou čtvrtou kapitolu, ona se při číslování Annie překlikla.. a mě to bylo nějaký divný :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama