FF: Ber, nebo nech být: Kapitola 20 - Palačinky.

5. července 2012 v 21:42 | Annie. & Dracula. |  Drácula & Annie
Omlouváme se, že nám to trvalo tak dlouho, ale nebyl prakticky čas. Doháněly jsme špatné známky ve škole, Annie dělala autoškolu, navíc jsme se zasekly na mrtvém bodě. Ale vypadá to, že je na nějaký čas krize zažehnána.
Enjoy.

Btw: Lepší název kapitoly nás prostě nenapadl.. ;) :D

Kapitola 20 - Palačinky.

(Snapeovi je v knize cca 38, ne jako jeho herci 65, proto si ho prosím představujte jako na této fotce, kdy byl ještě mladý.)


Ambra mlčky zírala do prázdna; jednak proto, že byla unavená a jednak proto, že nevěděla, co říct. Bála se, že když se vrátí k tématu jejího původu, Severus si vše může rozmyslet. Přestože ona, ani její rodina nebyla stejná jako Voldemort, krev se jen těžko zapře.
"Proč jsi změnil názor?" povzdechla si po chvíli a náhle ucítila lákavou vůni palačinek a pořádně silné kávy.
"Přibliž mi trochu tvé myšlenky, nevím, na co konkrétně bych měl změnit názor," odvětil a sledoval, jak se jí změnil výraz ve tváři.
"Na mě," řekla a snažila se o nevzrušený tón. Vzala do ruky vidličku a pustila se do jídla. Nepřestával jí pozorovat.
"Ten se ale nikdy nezměnil."
"Já měla jiný pocit," hlesla s pusou plnou palačinek. Severusovi to přišlo roztomilé.
"Pocitům se nedá vždy stoprocentně věřit," pokrčil rameny. "Byl jsem v šoku a upřímně řečeno mě to i vyděsilo, ale jakmile jsi utekla -," odmlčel se a bojoval se svou rukou, která ji chtěla pohladit po tváři. Ambra na chvíli odvrátila pohled od svého talíře a setkala se s jeho očima. Polkla.
"Omlouvám se," řekla nakonec. "Začala jsem zmatkovat, nevěděla jsem, co mám dělat… bylo mi jasné, že na to dřív nebo později přijdeš," povzdechla si.
"A myslela sis, že tě kvůli tomu začnu nenávidět," konstatoval a stále ji sledoval. Ambra se sice velmi snažila, ale sílu jeho pohledu nakonec nevydržela. Sklopila oči a hypnotizovala pohledem zbytek palačinky.
"Já nevím, co jsem si myslela, měla jsem prostě strach," pokrčila rameny.
"To se ti moc nepodobá," pousmál se.
"Co bys udělal, kdybych to nebyla já? Kdyby byl Zmijozelův dědic někdo jiný?" zeptala se. "Kdybys našel jen mou babičku?" neodpustila si.
"To nevím," připustil.
"Tak vidíš. Říkal jsi, že záleží na tom, jestli bude dotyčná osoba nebezpečná, nebo by mohla být. Já bych mohla být, mám tu moc, víš to," vzhlédla znovu k němu. "Vždycky jsem jí měla, to víš."
"Ale tebe znám. Vím, na čí straně stojíš a na čí jsi vždycky stála. A Voldemortova strana to nikdy nebyla," podotkl. "Jak jsi to vlastně zjistila ty?"
"Babička mi to řekla, když jsem přišla na to, že umím mluvit hadí řečí. To nikdo jiný neuměl. Harry Potter, ale ten ještě ani netušil, že je kouzelník. Klidně jsem to mohla být já, kdo otevřel Tajemnou komnatu," nadhodila.
"Mohla, ale nebyla," zamračil se. "Nemáš s ním nic společného."
"Až na krev," řekla Ambra ten den již podruhé.
"Hm." Stiskl rty do úzké linky.
"Co?"
"S mými rodiči jsem měl také stejnou krev, a přesto jsem s nimi neměl nikdy nic společného," odpověděl suše, ale přesto v jeho hlase zaznělo rozčarování. "Můj otec byl tyran, a proto byl nezájem ze strany matky o to -," opět se odmlčel, protože se nemohl najít žádné správné slovo.
"Bolestnější?" doplnila za něj Ambra. Přestal sledovat její tvář a zahleděl se do jejího talíře. Pochopila, že se o tom nechce bavit.
"Ochutnej," přikázala a nabodla kus palačinky na vidličku. Severus se zatvářil znechuceně, ale když se
její ruka nehnula ani o milimetr, vzdal se. Nedůvěřivě přežvykoval, ale nakonec musel uznat, že jsou dobré.
"Vidíš, neotrávil ses," rýpla si Ambra.
"Jistě, protože jsem to ještě nespolknul," zaprotestoval. Zlehka se usmála a ignorovala jeho pobavený pohled.
"Jsi tak nedůvěřivý!" ušklíbla se.
"Ještě nějaké novinky o mé osobě mi chceš sdělit?"
Ambra zakoulela očima a nabrala si další porci palačinek.
"Zítra se musím vrátit do Bradavic," změnil náhle téma. Ambra se rozkašlala.
"Máš pravdu," souhlasila, když se přestala dusit. "Vždyť učíš."
"Vrátíš se se mnou?" Podívala se na něj a on v jejím pohledu zahlédl záblesk zaváhání. Nadechla se a Snape už začal očekávat to nejhorší. Už neměla jediný důvod, proč by se měla vracet.
"Ano," řekla nakonec a Mistrovi lektvarů se ulevilo. "I když nevím, jestli bych měla."
"Jistěže bys měla," reagoval okamžitě a zavrtěl hlavou.
"McGonagallová se bude ptát," podotkla.
"Tak jí neodpovím. Nikdo se nic nedozví. Ohrozilo by to tebe i tvou rodinu, to nedopustím," oznámil jí rázně, znovu k ní natáhl ruku a pohladil ji dlouhými prsty po tváři. "Nevěříš mi snad?"
"Věřím, to už jsem ti řekla… jen mám takový zvláštní pocit," zamumlala. "Nebylo pro tebe těžké přijít na to, kdo jsem. A to jsi ani nemusel použít Gauntův prsten. Ale někdo jiný může. Napadne ho to, co napadlo tebe, že by mohl žít Voldemortův příbuzný. Jak ji na to vůbec přišel?" došlo jí najednou. Pohlédl na své předloktí a zamračil se.
"Napadlo mě, že když je Voldemort mrtvý, měla by znamení zla zmizet. Což se nestalo. A Brumbál to potvrdil," pokrčil rameny a stáhl ruku zase zpátky.
"Brumbál to věděl?" zeptala se překvapeně Ambra.
"Věděl o tom, že Anna Jensenová měla dítě s Morfinem Gauntem, ale netušil, zdali to dítě přežilo," odpověděl Snape. Nebo to alespoň tvrdil, proběhlo Ambře hlavou, ale nahlas to neřekla.
"Skvělý," zamračila se a snažila se ignorovat své rozhořčení.
"Neboj, nikdo jiný to neví," ujistil ji, ačkoliv sám měl pochybnosti. Přinejmenším smrtijedi museli něco tušit; sám Voldemort naznačoval, že znamení zla nezmizí, dokud bude naživu.
"To doufám."
"I kdyby to věděli, život tím neskončí, Ambro," pronesl zcela vážně a zadíval se hluboko do jejích očí.
"Že to říkáš právě ty," pomyslela si nahlas. Pokud šlo o Severuse, všichni si dlouhé roky mysleli, že se přidal na stranu pána zla - a jeho znamení zla to jen potvrzovalo. Ale přestože stál proti Voldemortovi po celou tu dobu, málokdo mu skutečně věří a spousta kouzelníků by ho nejradši viděla za mřížemi Azkabanu. Přinejmenším za zabití Brumbála.
"Asi zcela nerozumím tomu, co se mi tu snažíš sdělit," prohlásil Severus a nespustil z ní pohled.
"To je asi poprvé, co slyším, že Severus Snape něčemu nerozumí," snažila se Ambra vyhnout se odpovědi. Nechtělo se jí to rozebírat, ani myslet, vlastně to ani nahlas říct nechtěla.
"Neodbočuj," zamračil se. Povzdechla si a pokrčila rameny.
"Chtěla jsem tím říct, že sám dobře víš, jaké to je, když si o tobě někdo myslí, že jsi vrah, smrtijed a vyžíváš se v černé magii," řekla tiše. "S mým původem bych se ničeho jiného nedočkala," podotkla sklesle.
"Zaprvé to nikdo neví a ani se to nedozví. Ovšem to už jsem ti řekl. A zadruhé, i kdyby, nesejde na tom. Nikomu z lidí, které znáš, a mají tě rádi. Nezáleží na tom, kdo byl tvůj příbuzný, ale na tom, jaká jsi ty," přesvědčoval ji. Snažila se tvářit nezaujatě, ale moc se jí to nedařilo. "Mě lidé neměli rádi, ještě než si začali myslet, že jsem se dal znovu na stranu zla," prohlásil.
Ambra se lehce zachvěla. Doufala, že toto gesto uniklo Mistrově pozornosti. Samozřejmě že jako bývalému dvojitému agentovi toto gesto neuniklo, ale rozhodl se to nijak nekomentovat.
Z celého srdce ji mrzelo jaké nehezké a urážlivé řeči ve společnosti kolují o jeho osobě a měla na sebe vztek, protože ji v mysli po dlouhé roky hlodaly podobné myšlenky. Nikdy si o něm nemyslela nic zlého, vždy mu věřila, ale přesto si už od jejich prvního setkání snažila nalhávat, že je to vrah a že se jí na něm příčí každá část jeho duše i těla. A dávala to patřičně najevo. Právě proto se tak únavně vyhýbala každé hodině lektvarů, která nebyla suplovaná.
Ale už tenkrát ho milovala. A lhala sobě i ostatním, když tvrdila, že s ním nechce mít nic společného.
Jak ráda by si teď nafackovala za všechny ty sarkastické a kolikrát i zlé poznámky mířené proti němu.
"Omlouvám se," vypadlo z ní nakonec. Jeho obočí okamžitě vyletělo nahoru, protože ačkoliv byl půlku svého života dvojitým agentem, ženské mysli stále nerozuměl.
"A smím vědět za co?"
"Že jsem na tebe byla zlá," povzdychla si poraženecky a zadívala se na poslední palačinku jako by byla středem vesmíru.
"Zato já na tebe byl vždy hodný, že?" ozval se a Ambra vzhlédla.
"To ne, ale -," začala, jenže ji přerušil.
"Myslím, že konkrétně my dva si nemáme co vyčítat," chtěl tohle téma uzavřít.
"Já vím, ale -," promluvila znovu, ale opět jí skočil do řeči.
"Nemusíš se mi omlouvat. Většinou jsem si to zasloužil," konstatoval.
"Ale ne vždycky, já jen -," pokusila se o další reakci, ale opět ji nenechal domluvit.
"Já vím. Neplýtvej omluvy na takové malichernosti," řekl a mírně se pousmál.
"To už mě nikdy v životě nenecháš dokončit větu?" zeptala se ho se zájmem a tak obrátila konverzaci konečně pryč od omluv a výčitek.
"Teď jsem tě nechal," podotkl a v očích se mu objevil náznak pobavení.
"Tohle mi něco připomnělo," zamumlala Ambra, když si vzpomněla na událost, na kterou nedávno vzpomínal Mistr lektvarů. Pousmál se a pozorně sledoval mladou dívku, sedící před ním.
"Ano. Mně také," přikývl. Ambra si stále nebyla schopná zvyknout na fakt, že i Severus Snape se umí usmívat.
"Blíží se Vánoce," nadhodila zdánlivě nesouvisle a spiklenecky mrkla. Vybavila si na Vánoční ples, při kterém se udála mezi nimi ta slovní přestřelka, na kterou si právě oba dva vzpomněli. Snape zalapal po dechu, protože tenhle svátek úmyslně roky poněkud zdařile vypouštěl ze své mysli. A náhle proto nebyl schopen slova. Netušil, zdali by měl Ambře koupit nějaký dárek a co by si vůbec přála. Ale něco v mysli mu napovídalo, že by měl. Koneckonců to teď byla jeho přítelkyně.
Jeho přítelkyně.
Hm.
Nebo snad ne?
"Očekáváš ode mě nějaký dárek?" zeptal se narovinu.
"Neočekávám nic, Severusi," zabrblala a natáhla svou ruku k němu. "Ale myslím, že Minerva bude očekávat, že se všichni do jednoho vymódíme a zúčastníme každoročního Vánočního plesu."
Severus zoufale sklonil hlavu. Ples! Zatracený ples! Zatracená Minerva!
"Ta ženská má očividně sebevražedné sklony. Ještě jedna podobná maškaráda a uškrtím jí."
Osoba sedící naproti němu se zasmála, ale přesto se jí trochu zkrabatilo čelo. Doufala, že by při téhle slávě mohl Severus konečně poodhalit citlivou stránku své duše a ukázat všem, že teď patří k sobě. Že je to jeho přítelkyně.
Jeho přítelkyně.
Dvakrát s tím ale nepočítala. Věděla jaký je. Očekávala, že nebude chtít s jejich vztahem vyjít na veřejnost hned. Nebyla si úplně jistá, jestli by náhodou nebyl raději, kdyby na to nepřišel nikdy nikdo. Doufala, že ne, ale stejně ji to trápilo.
"Nadšený z toho být nemusíš," pokrčila Ambra rameny a trochu se pousmála při představě Severuse s motýlkem. V duchu se rozhodla, že ho donutí jít si s ní zatancovat, ať už bude chtít nebo ne.
"S tím také nemůže nikdo počítat," prohlásil.
"Můžeš si být téměř jistý, že ani nepočítá," ušklíbla se. "Ber to z té lepší stránky," pokrčila rameny.
Nechápavě se na ni podíval.
"Existuje nějaká?" zajímal se.
"Budu tam taky," odpověděla ledabyle a konečně odložila příbor, kterým až do teď jedla již dávno vystydlou palačinku.
"Pravda. Alespoň někdo, na koho bude hezký pohled," téměř neznatelně kývl a sledoval každý její pohyb. "Asi bychom měli jít, ať nemá tvá babička starost," řekl nakonec a pohlédl na hodiny visící nad barem.
Ambra zopakovala jeho pohyb a také se podívala na hodiny. V tomhle úhlu bylo možné vidět její mizející modřinu po útoku Smrtijedů. Severus byl rád, že téměř zmizela, přesto v něm ten pohled vyvolal další prudký nával vzteku.
"Poppy mi dala zásoby tvé hojivé masti. Velice účinná," usmála se a opět ho odzbrojila svou schopností přesně odhadnout směr jeho myšlenek.
"To měla být lichotka?"
"Ne, Mistrovi lektvarů nemá cenu lichotit," zachichotala se a vstala.
"Jistě. Ale domnívám se, že lektvar a mast není totéž," dobíral si jí a také vstal.
"Puntičkáři," povzdechla si a zakoulela očima.
"To tedy nejsem. Puntičkář má neovladatelné nutkání mít neustále pořádek ve svých věcech, zatímco já jen konstatuji fakta," nevinně pokrčil rameny. Ambra se opět zachichotala a otočila se, aby ho mohla políbit.
"Už mlč."
"Využíváš mé slabosti vůči tvé osobě?" zabrblal stále omámen nečekaným polibkem.
"Přirozeně," pousmála se Ambra. Severus ji probodl jedním ze svých typických ledových pohledů, ale komentáře ji ušetřil. Místo toho společně zamířili k východu. Byla překvapena jeho galantností, když jí podržel dveře. Konečně vyšli na čerstvý vzduch a vydali se směrem k domu její babičky.
Kráčeli vedle sebe v tichosti, kterou přerušoval jen Londýnský vítr (a sem tam i nějaký troubící autobus). Vychutnávali si blízkost toho druhého a ani jeden z nich neměl potřebu to ticho přerušovat. Ambra propletla své prsty s těmi jeho a znovu zívla. Téměř zapomněla na svou únavu, která se opět hlásila o slovo. Snape to zaznamenal, a proto byl skutečně rád, že se nacházeli v cílové ulici. Ambra se zastavila před vchodovými dveřmi a vzhlédla k němu.
"Rozhodla ses nocovat před vchodovými dveřmi?" zeptal se po chvíli se zájmem v očích.
"Zapomněla jsem si klíče," odpověděla suše.
"Pořád mi uniká důvod, proč nejdeš dál," oplatil Ambře stejným tónem.
"Je zamčeno," prohlásila podrážděně.
"A?" pozvedl tázavě obočí. Ambře začínala docházet trpělivost a nesnesitelná únava ji dráždila k nepříčetnosti.
"Nemůžeme se dostat dovnitř, když je zamčeno!" vyštěkla. Pobaveně ji sledoval a přemýšlel, jak jí má taktně naznačit, že je čarodějka.
"Skutečně tě nenapadá jiný způsob?"
"Babička už spí a nechci na ni zvonit," povzdechla si.
"Tohle jsem neměl na mysli."
"To mám vyrazit dveře?" podívala se na něj jako na blázna.
"Obyčejná alohomora by pro začátek možná postačila, nemyslíš?" Severus se očividně velmi dobře bavil, narozdíl od zmatené osoby stojící naproti němu. Darebák jeden! Poraženě pohlédla na klíčovou dírku. Už neměla sílu se s ním dohadovat. Její mozek už začínal zoufale vynechávat.
"Alohamora," špitla snažíc se ignorovat úšklebek, který ji pronásledoval v zádech. Beze slova vešla dovnitř, svlékla si kabát a sesunula se do křesla. Severus začínal nabývat dojmu, že zapomněla i na jeho přítomnost.
"Ehm," připomněl se. "Domnívám se, že je nejvyšší čas, abych odešel," řekl a postavil se před ní. Napřímila se.
"Kam chceš jít?" nechápala. Nutno podotknout, že Ambra Wrightová v tuhle noční dobu nebyla skutečně moc chápavá.
"Do Bradavic," pokrčil rameny a popošel ke krbu.
"Zůstaň," vypadlo z ní náhle, až ji to samotnou překvapilo.
"Nemyslím, že bych měl," odvětil.
Zhluboka se nadechla. "Chci, abys tu zůstal. Do Bradavic se vrátíme zítra," navrhla a poté téměř neslyšně dodala: "Spolu."
Severus Snape sledoval Ambru přemáhající svou únavu. Nedovedl si představit, že by se k němu - k umaštěnýmu netopýrovi - v Bradavicích hlásila. A nabízela se otázka, zdali by o to stál. A v tuto chvíli nedokázal odpovědět ani sám sobě, natož jí. Nikdy už neočekával, že by nastala situace, kdy by o něj nějaká žena (ačkoliv Ambra Wrightová jen tak nějaká žena nebyla) stála. A proto, když se náhle zcela neočekávaně dostal do téhle pozice; ano - Severus Snape si poprvé v životě nevěděl rady. A ačkoliv se většinou nezajímal o mínění svého okolí, nerad to přiznával, ale poněkud se obával reakce ostatních.
Jenže po tom všem, co se stalo, bez ní nemohl odejít.
Ambře stačila jen ta malá změna v jeho výrazu a věděla, že zůstane. Přešel k ní, uchopil ji za ruku a vytáhl ji na nohy. Opatrně vzal její tvář do svých dlaní a přiměl ji, aby se mu dívala do očí.
"Doufám tedy, že mě tvá babička nezabije."
"Na co zase myslíš?" rýpla si.
"Na spánek," odvětil bezbarvě.
"Jistě, na ten myslím i já," spiklenecky na něj mrkla a kývla hlavou k jedné z ložnic.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ms.Mee Ms.Mee | 9. července 2012 v 22:22 | Reagovat

Ejháááá...diabolský záver...ináč ta poznámka o zamastenom netopierovi..heh, nemá chybu...to teraz napadne Snapea, že by si začal viac umývať vlasy? :P
Ale no, nebudem na neho zlá...zbožňujem tento pár a ináč som zvedavá, čo máte ďalej pripravené. Určite to nezostane pri utajení Ambrinho pôvodu..to by bolo až príliš jednoduché.

Dúfam, že už budete mať naozaj viac času na písanie ďalších kapitol. :P

2 Drácula Drácula | Web | 10. července 2012 v 10:40 | Reagovat

[1]: No, vzhledem k tomu, že Alan Rickman měl v těch filmech normální vlasy, tak si nějak nedokážu představit Snapea s umaštěnýma vlasama.. navíc havraní černá kolikrát vypadá umaštěně, i když není.. proto jsme to tam použily :-D
No, Annie odjíždí na 2 týdny do Španělska, ale potom se snad čas najde. Navíc máme rozepsanou už 23. kapitolu.. ;-)

3 Ms.Mee Ms.Mee | 10. července 2012 v 11:10 | Reagovat

[2]: Heh, tiež som premýšľala nad tým, kedy som Snapea vo filme videla z mastnými vlasmi. :D:D
Nj, ja som vždy chcela čiernu s odleskom vesmírnej modrej, alebo teda havraniu, lebo minule som sledovala vonku havrany na slnku a ich čierne perie sa neskutočne odleskuje do modro-fialovej. :D Ale nemôžem si farbiť vlasy, takže mám svoju prirodzenu hnedú. :D

No, ale tak nech si to Annie užije v Španielsku...určite tam naberie veľa energie a potom budete písať ďalej jedna báseň. Ale je super vedieť, že máte rozpracovanú ďalšiu kapitolu. Znie to sľubne. :)
Už teraz sa teším. :P

4 Drácula Drácula | Web | 10. července 2012 v 12:48 | Reagovat

[3]: Mě se taky ta barva líbí, ale vždy když jsem viděla někoho s havraní černou (a né čokoládovou černou), tak ty vlasy skutečně zdálky vypadaly mastně.. :-?

5 Annie. Annie. | Web | 12. července 2012 v 23:13 | Reagovat

Ahoj Trist, moc ráda tě tu zase vidím:) super, že se ti kapitola líbí, už mi tvoje komentáře chyběly... a chybělo mi samozřejmě i psaní. No jo no, Španělsko, to se nám do toho moc nehodí, ale tak jednu kapitolu už máme i celou tušim, tak jí může Drácula zveřejnit někdy v průběhu, ať na ni zas nečekáš dva měsíce:-D
To já teda spíš vždycky chtěla zrzavý vlasy:D Ačkoliv i černá by se mi líbila:D Ale přirozená by byla fajn, málokdo má přirozeně černý vlasy, chtěla bych:D no já mám taky svojí barvu, zatííím:D
A děkuju, pokusím se si to ve Španělsku užít a ty se měj taky krásně:-)

6 Ms.Mee Ms.Mee | 13. července 2012 v 13:44 | Reagovat

[5]: Ahojky, no takto ma už dlhšie nikto neoslovil. :D Zlaté, že si ešte niektorí ľudia pamätajú.
No, tak trošku som sa aj poflakovala po výletoch. :D Mníchov, víkendy u priateľa a tak...takže nie vždy som na nete, ale na kapitolu som sa veľmi tešila. :)

Ja si vlasy prefarbím asi až keď budem šedivieť. :D Dovtedy si nechám prirodzenú, aj keď ja osobne by som sa radšej narodila ako ryšavka, alebo teda reahead. :D Ale ani hnedá nie je zlá. :D

Vďaka...uži si pláž a more aj za mňa. :D Ja sa k nemu asi tak skoro nedostanem. :) 8-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama