FF: Ber, nebo nech být: Kapitola 17 - Den poté.

6. května 2012 v 18:18 | Annie. & Dracula. |  Drácula & Annie
Tak a je tu další kapitola doprovázená další písničkou, kterou by Drácula mohl poslouchat pořád dokola (povinně pustit!).. ♥
Enjoy it.

Kapiola 17 - Den poté.


(Snapeovi je v knize cca 38, ne jako jeho herci 65, proto si ho prosím představujte jako na této fotce, kdy byl ještě mladý.)

"...možná."
Možná.
Na okamžik její slova zafungovala tak, jak si přála. Začala mu rozepínat košili, zatímco on se zaměřil na její kalhoty. Políbil ji na krk a znovu se odtáhl. "Já jen nechci, aby ses zítra ráno probudila s pocitem, že jsi udělala chybu," řekl tiše, zatímco ji jemně hladil prsty po zádech.
"Tak nepřestávej," zavrtěla hlavou. Víc už říkat nemusela, protože tím naprosto zničila i ty zbytky sebeovládání, které v sobě měl. Ty její už dávno vzaly za své.
Shodila z něj košili, zatímco i její kalhoty skončily na zemi, a on ji začal tlačit k posteli, která ho tolik provokovala, už když vešel do místnosti. Jediným pohybem ruky dokázal, že se zabouchly dveře od pokoje a byl slyšet zvuk zamykajícího se zámku. Ani jeden z nich rozhodně nestál o nečekanou návštěvu.
Ambra se nebránila, naopak, nechala se povalit na postel a stáhla ho na sebe. Přejel jí studenými prsty po nahém stehně a přitáhl si ji blíž. Zachvěla se, objala ho kolem krku a znovu ho políbila na rty. Nemohla uvěřit tomu, že se skutečně dostala do situace, ve které teď byla, ale rozhodně ji nehodlala přerušovat. A on také ne.
Toužil po ní už tak dlouho a nehodlal ji nechat uniknout z jeho sevření. K jeho štěstí o to ani nestála.
Když povolil stisk na jejím stehně, na nic nečekala a strhla ho pod sebe. Byl překvapen a nemohl se bránit, když její rozpálené dlaně putovaly po jeho nahé hrudi. Provokativně se zastavila těsně u pásku a zhluboka vydechla.
Vydechl společně s ní, aby se trochu uklidnil a neskočil po ni jako lačné zvíře. Pořád mu zcela nedocházelo, že je v moci té dívky, která v něm roky vyvolávala směs nově objevených pocitů.
Ve chvíli, kdy z něj servala kalhoty, se mu zatmělo před očima. Nedokázal se kontrolovat víc, než bylo nezbytně nutné.
Jedním pohybem se vyhoupl nad ni a zavalil ji svým tělem. Unikl jí tichý sten.
Severusovi se tenhle nečekaný vývoj situace skutečně líbil. Drsně a vášnivě ji líbal a jen s neuvěřitelnou dávkou notoriky zatím nevybuchl chtíčem, který ho skrz naskrz propaloval.
Snažila se zachytit nějakého pevného bodu a bezděky shodila všechny věci na jejím nočním stolku; včetně svíčky, která už naštěstí nehořela. Ale ani jeden z nich tomu nevěnoval pozornost. Koneckonců, oba byli příliš zaměstnáni něčím jiným.
Ona měla pocit, že jí pravděpodobně vyskočí srdce z hrudníku, zatímco on se přesvědčoval, že tohle není jen sen. Dychtivě jí sundal podprsenku a hodil s ní někam do kouta. Ozvala se další rána, ale oba ji přeslechli. Začínala cítit jeho vzrůstající vzrušení mezi stehny.
Zkoumal každou část jejího těla a nemohl se toho pohledu nabažit. Byla tak nádherná, okouzlující a sexy. Mohla by mít každého muže na tomto světě, kterého by jen chtěla. A Ambra chtěla zrovna jeho. Ne, tohle musí být jen sen…
"Děje se něco?" řekla nakonec, když si všimla, jak si jí nepřestává prohlížet. Její hlas ho vrátil zpátky do reality. Umlčel ji polibkem a sundal ji i sobě ty poslední kousky oblečení, co jim bránily ve spojení.
Pak už jim nic nepřekáželo vydat se společně do jejich soukromého ráje.

*

Ambra na sobě cítila jeho pronikavý pohled, přesto nechtěla dát najevo, že už je vzhůru. Chtěla ještě chvíli zůstat mimo realitu a myslet jen na to, co se dělo v noci. Na jeho dotyky, na rozkoš, kterou cítila, na to, že se konečně splnilo, co si tak dlouho tajně přála, i když si to doteď nechtěla připustit. Přejížděl jí jemně prsty po paži a sledoval její klidnou tvář. Ambra se sice domnívala, že je natolik dobrá herečka, aby to nepoznal, on ale věděl, že už nespí.
Jeho myšlenky se ale kromě té noci upínaly i k něčemu dalšímu. Bál se, že toho bude litovat. Že předstírá spánek proto, že s ním nechce mluvit a doufá, že odejde. On ale odejít nechtěl. V noci byla jeho, měl ji ve své moci a rozhodně se jí nechtěl vzdát. Rozhodně to pro něj nebyla známost na jednu noc a doufal, že on pro ni také ne.
"Nezírej na mě tak," zamumlala, když už ji to předstírání přestalo bavit.
"Jak víš, že zírám, když máš zavřené oči?" zeptal se zvědavě.
"Nepopíráš to, takže zíráš," oplatila mu Ambra. Konečně se odvážila otevřít oči. Střetla se s jeho pohledem a usmála se. "Jak jsi poznal, že nespím?"
"Přestala jsi chrápat," dobíral si ji.
"Ty jeden," sykla a snažila se, aby to znělo vážně. Nakonec ho ale se smíchem na rtech zlehka bouchla do ramene. Všimla si jak má rozdrápané zápěstí a paže. Hlasitě polkla. "Co se ti to stalo?"
Překvapeně povytáhl obočí nahoru a věnoval ji nechápavý pohled, který bohužel nezaregistrovala, protože si dál s údivem prohlížela jeho ruce. Byly téměř do krve rozškrábané a rány vypadaly poměrně čerstvě.
"Neříkej mi, že si to nepamatuješ?" nadhodil tázavě.
"Co?" divila se Ambra.
"To, co se včera v noci dělo."
Ambra zrudla, když jí vzápětí došlo, o čem to mluví. V zápalu vášně měla nutkavou potřebu se něčeho chytit, aby samým štěstím neuletěla a nedopatřením rozškrábala Severusovo ruce. Tak moc toužila cítit jeho tělo na svém, až mu způsobila tohle. Povzdychla si.
"Promiň," řekla a zvedla se do sedu, aby si mohla prohlédnout, zdali ještě něco neutrpělo škodu. Znovu si povzdychla. Po celé místnosti se válelo jejich oblečení a mnoho věcí skončilo na zemi. Jako například kouzelnický budík.
"Neomlouvej se," hlesl a podíval se, na co se Ambřiny oči upínají.
"Doufám, že je dnes víkend, jinak máš asi průšvih. Měl bys být deset minut na hodině," zaúpěla. Severus trhnul hlavou a podíval se na budík. Skutečně už bylo pozdě. Okamžitě se vymrštil z postele, až Ambra zavrávorala, jak se s ní houpla matrace. "Takže není," zkonstatovala a zklamaně sebou praštila do polštáře.
"Sakra," zaklel Snape a začal se přehrabovat v oblečení na zemi. "Nevidělas moje... ehm... trenky?" zeptal se, ale neotočil se, takže měla Ambra výhled na jeho zadek a rozhodně jí to nevadilo. Zacukalo jí v koutcích. Opravdu netušila, že před ní někdy Severus Snape vysloví slovo trenky. Ostatně před kýmkoliv.
"Ne, asi budeš muset jít naostro," prohlásila. Ohlédl se a probodl ji pohledem.
"To není vtipný," zavrčel.
"Trochu jo," zasmála se. "Jsi přece čaroděj, přivolej si je, ne?" pokrčila rameny, když ji stále vraždil očima. Ambra měla z celé téhle situace srandu. Nečekala by, že by někdy měla tu čest vidět Snapea v takové situaci. Navíc očividně zcela bezradného.
"Ksakru!" zaúpěl, ve chvíli kdy se málem praštil o její noční stolek.
"Co je?" podivila se Ambra, kterou tu rána vyděsila.
"Kde je moje hůlka?" povzdychl si téměř zoufale a promnul si kořen nosu. Celý včerejší večer mu splynul do jedné velké slastné vzpomínky a neměl tušení, kde by mohl svoji hůlku vytrousit. Ne, tohle mu skutečně nebylo podobné.
"Ách jo, pomůžu ti," prohlásila a snažila se vylézt z postele celá, třebaže byla zamotaná do prostěradla. Chtěla přivolat jeho hůlku tou svojí, ale vzápětí zjistila, že ji také nemůže najít.
Ozvala se další rána doprovázená další nadávkou. "Kruci!"
"Žiješ?" zajímal se Snape.
"Co jsi říkal?" zakřičela Ambra, když se snažila vylézt zpod postele. V jedné ruce držela hůlku a druhou měla položenou na temeni. "Neslyšela jsem tě, protože jsem právě utrpěla lehčí otřes mozku. Ale mám tvoji hůlku… Hele, proč je tu tolik krve?" blábolila. Severus v tu ránu stál vedle ní. Ambra se nevinně usmála. Jeho reakce se jí zamlouvala.
"Velmi vtipné," štěkl naštvaně. "Co se tak usmíváš?"
"Jak jsi hned přiskočil."
"Jen jsem se chtěl ujistit, že tě nebudu muset odtáhnout na ošetřovnu. Beztak už nestíhám přijít včas."
"Severus Snape přece nikdy nikam nechodí pozdě, to jen ostatní přišli příliš brzy, ne? Ber to takhle," protočila očima a podala mu jeho hůlku.
"Myslím, že nevím, co se mi snažíš říct," ušklíbl se. "Accio oblečení."
Když se konečně oblékl, bez jediného slova spěšně vykročil ke dveřím. "Taky ti přeji hezký den," ozvala se Ambra trochu podrážděně, protože ji štvalo, že byla vtažena zpět do reality.
"Jo jo," zahučel Snape, odemkl a vyletěl ze dveří jako splašený. U těch, co vedly na chodbu, se ale zarazil. Nechtěl, aby někdo viděl, že vychází z jejího pokoje a hned všude roznesl klepy. Opatrně vyhlédl ven, než se konečně odhodlal vyjít z jejích komnat. Ambra už jen slyšela klapnout dveře. Zavřela oči, zhluboka se nadechla a v myšlenkách se vrátila k včerejší noci.
Snape na to naopak neměl ani pomyšlení. Hnal se chodbou k učebně lektvarů a studenti, kteří zrovna neměli hodinu, sotva stíhali uskakovat z cesty. Rozrazil dveře a všichni sebou trhli, okamžitě zmlkli a automaticky se narovnali. Chudáci, už byli za ta léta vycvičení. Jeho ani nenapadlo se omluvit za svůj pozdní příchod, stoupl si před katedru a všechny sjel svým obvyklým ledovým pohledem, ačkoliv to nemělo takový účinek jako vždy, jelikož byl značně neupravený a všem muselo být jasné, že dokonce i Severus Snape je schopný jednou zaspat.
"Ehm... otevřete si učebnice na straně 198 a vypište si všechny lektvary, které obsahují mandragoru. Hned!" přikázal poněkud podrážděně na člověka, který měl před pár hodinami sex. "A nestrpím žádné vyrušování, pane Bennete. Máte snad něco dech beroucího na srdci a nemůžete to vydržet až do konce hodiny? Nechcete se nám svěřit?" štěkl.
"Ne pane."
Snape měl vztek, že dovolil, aby přišel na svou hodinu pozdě, ale zároveň měl také zlost, že musel trávit čas s bandou čarodějů, jejichž hlavy neobsahovaly ani ty hloupé piliny. Chtěl by být s Ambrou; chtěl by ji hladit po nahém těle, stěžovat si na ty tupohlavce, které musel učit a poté si zopakovat včerejší vášnivou noc. Náhle si uvědomil, že se z její komnaty vyřítil bez jediného slova, nebo polibku a ona si teď musí myslet, že si s ní jenom hrál. Zcela jistě teď myslí na to, jaký je to pitomec a jakou udělala chybu, když mu včera dobrovolně nabídla své tělo. A možná nejen to.
"Zatraceně," zaklel a vzápětí si uvědomil, že to vyslovil nahlas. Několik studentů se podívalo jeho směrem, ale jakmile byli obdařeni jedovatým pohledem, znovu se věnovali své práci. Nakonec nebyl tak rád, že dal studentům takovou samostatnou práci, dávalo mu to příliš času k přemýšlení. Zasedl za katedru, sáhl po několika neopravených esejích, ale ani do jedné neudělal jedinou čárku. Měl sto chutí okamžitě vstát a vrátit se k Ambře, aby se jí omluvil, přesto ale zůstal sedět ve třídě a sledoval studenty. Po chvíli jim zadal za úkol udělat uspávací lektvar, alespoň nějaký úkol, při kterém je musel kontrolovat.
Nepoznával sám sebe. Tohle nebyl ten starý Severus Snape. Ten by si nikdy nelámal hlavu kvůli tomu, že někoho nepozdravil. Nechápal, jak ho dokázala tolik změnit, ačkoliv studenti tuto změnu rozhodně nezaznamenávali. Obzvlášť po té, co panu Bennetovi z Havraspáru odečetl třicet bodů za to, že mu přetekl kotlík, nikoho myšlenky na to, že by se Snape snad choval jinak, ani nenapadly.
Když studenti třetího ročníku odešli, pokusil se zaměřit své myšlenky na něco jiného. A to konkrétně na Zmijozelova dědice. To bylo asi jediné téma, které ho v tu chvíli dokázalo alespoň na okamžik donutit neřešit to, co se teď asi honí hlavou jeho bývalé studentce. Musel odjet, co nejdřív, rozhodně mu pár dní pátrání a volna neuškodí, říkal si. Obzvlášť, když sledoval přicházející studenty sedmého ročníku. Nedovedl si představit, že by s dovednostmi, které měli, dokázali udělat zkoušky OVCE. Učení by mu těch pár dní rozhodně nechybělo. Když si ale představil, že by tu těch několik dní musel nechat Ambru… bez ochrany a k tomu v přítomnosti toho odporného neřáda Nereida Reynoldse, vařila se v něm krev.
Na moment ho napadlo, že by mohla Ambra jet s ním, ale téměř okamžitě tuhle myšlenku zahnal, jako by to byl otravný hmyz. Jak by jí to jen navrhnul? A vůbec - ona by s tím určitě nesouhlasila. Jedna noc přece nemusela znamenat nějakou změnu v jejich vztahu, ačkoliv Snape doufal, že znamenala. Celý život byl na vše sám a teď, když našel někoho, na kom mu záleží, bál se těch nových emocí. Chtěl utéct. A to nejlépe hned.
"Dnes budeme psát test na úrovni teoretické části zkoušek OVCE, berte to jako přípravu a važte si toho, že tuto možnost máte. Upřímně doufám, že to nebude taková tragédie jako minule, protože mi děláte ostudu. Nějaké dotazy?" hlesl, a když se žádná ruka nezvedla, jedním mávnutím hůlky studentům rozdal pergameny. "Opisující žáky, kteří budou přistiženi, nemine trest. Pusťte se do práce," nařídil a opět zasedl za svou katedru, kde dal prostor svým zmateným myšlenkám. Děsilo ho, jak moc mu záleželo na Ambře Wrightové, děsilo ho, že se po světě toulá někdo s Voldemortovou krví a on s tím nemůže nic udělat.
Když zazvonilo, vyběhl z učebny, ani nevěděl kam. Namířil si to do Velké síně, protože tam by se v tuhle chvíli mohla vyskytovat i kolegyně McGonagallová. Potřeboval s ní mluvit, protože slíbila, že mu pomůže při hledání Zmijozelova dědice. A byl odhodlán jí donutit, aby ten slib dodržela. Vešel do síně v době oběda, a proto se nevyhnul mnoha zvědavým pohledům. Informace o jeho neobvyklém pozdním příchodu už se zjevně roznesl po celé škole.
Všiml si, že McGonagallová, Wrightová i ten slizký Nereid jsou přítomní. Nereid se ho, soudě dle jeho výrazu, snažil sprovodit ze světa, Minerva se zamračila a Ambra ani nezvedla hlavu od svého talíře.
Povzdychl si. Určitě ji zklamal, měl jí aspoň věnovat polibek, než tak zbaběle utekl.
Jakmile dosedl na své místo, Minerva vyjekla: "U Merlina, Severusi, co se vám stalo s rukama?"
Ambra se hlasitě rozkašlala a na chvíli strhla pozornost na sebe. Až teď zaregistrovala jeho přítomnost. A absolutně netušila, jak se má chovat.
"Ehm, omlouvám se," odkašlala si. "Jistě jste se nám to chystal osvětlit, do toho," vybídla ho Ambra s milým úsměvem ve tváři. Nebyla tak naštvaná, jak se Snape domníval. Jen jí přišlo vhodné, aby dělala to, co vždycky. Provokovala ho.
"Nic," zamračil se Snape. "Měl jsem co dočinění s tím Hagridovým zpropadeným hipogryfem," prohlásil a probodl Ambru pohledem. Ta chvíli nevěděla, jestli se nemá urazit, když ji vydával za rozzuřeného hipogryfa, ale místo toho jí zacukalo v koutcích a rychle se napila vody, aby nebylo poznat, že se snaží zadržet smích.
"Tak to jste ještě dopadl dobře," ozval se Nereid a zklamání v hlase se ani moc nesnažil skrývat.
"To ano, zkrotil jsem ho," procedil naštvaně mezi zuby Snape, ale zároveň si užíval představu toho, jak by se profesor Reynolds tvářil, kdyby věděl, jak to bylo ve skutečnosti. Ambře málem znovu zaskočilo, když slyšela tu jeho poslední poznámku.
"Jistě to nebylo vůbec jednoduché," neodpustila si mladá profesorka, přestože věděla, že může snadno překročit únosnou hranici toho, co je bezpečné říct a co ne.
"To netvrdím," pokrčil rameny a pozorně Ambru sledoval. Sama se divila, že ještě nezrudla jak rajče, ale v krizových situacích to zřejmě dokázala ovládnout. "Potřeboval bych s vámi mluvit," prohlásil nakonec, aby se dostal pryč od tohoto tématu. Když Ambra vzhlédla, zjistila, že ta slova byla směřovaná k profesorce McGonagallové a ne k ní.
"A o čem?" podivila se Minerva.
"Myslím, že víte o čem," řekl a pohledem naznačil, o co se jedná.
"Ach, jistě," pokývala hlavou ředitelka a Ambra se trochu zamračila, protože neměla vůbec ponětí, o co se jedná. A ještě k tomu očividně nestál o to, aby se to v brzké budoucnosti dozvěděla. "Tohle ale není nejvhodnější místo," upozornila ho stařičká profesorka a vstala od stolu. Ambra možná až s přílišnou vervou bodla do rajčete, když se zvednul i Snape a zamířil za McGonagallovou.
"Samozřejmě," prohlásil Snape tónem, který jasně naznačoval, že o tom na veřejnosti rozhodně mluvit nehodlal. Když zmizeli bočními dveřmi pryč z místnosti, Ambra konečně vydechla a trochu se uvolnila. Všimla si Nereida, který ji pozorně sledoval. Podívala se na něj se zdviženým obočím.
"Co?" nechápala.
"Ale nic," zavrtěl hlavou. "Já jen, že to rajče nemůže za to, že je Snape blbec," uchechtl se tiše. Ve tváři měl sice milý a přátelský výraz, přesto měla Ambra sto chutí mu tu vidličku vrazit do oka. Čím déle tu byl, tím víc si vzpomínala na to, že ho vlastně nikdy neměla ráda. A to, že nesnáší člověka, na kterém jí záleží, mu na sympatiích zrovna nepřidávalo. Nic na to neřekla. Jen se ohlédla přes rameno na dveře, kterými před chvíli odešla ředitelka spolu s netopýrem.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ms.Mee Ms.Mee | 8. května 2012 v 15:03 | Reagovat

To tam snáď neexistuje nikto odpudivejší, než ten Neřád! :D Ja ho neznášam, doslova. :D Ale Snape mohol byť k Ambre ráno trošinku milší. Nezdá sa vám? Alebo to vynahradíte v ďalšej kapitole? :P Už sa neviem dočkať. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama