FF: Ber, nebo nech být: Kapitola 13 – Co se tehdy skutečně stalo.

18. dubna 2012 v 13:13 | Annie. & Dracula. |  Drácula & Annie
Tak, máme tu další kapitolu. V téhle se projevujou už vetší úpravy, které jsme udělaly, aby nám to zapadalo do příběhu, tak doufáme, že nedojde k nedorozumění.. :)
Btw: Tuhle písničku Drácula miluje ♥.

Kapitola 13 - Co se tehdy skutečně stalo.

(Snapeovi je v knize cca 38, ne jako jeho herci 65, proto si ho prosím představujte jako na této fotce, kdy byl ještě mladý.)


Severus Snape bojoval sám se sebou, když se ten večer vrátil do svých komnat. Přecházel po místnosti, která sloužila částečně jako pracovna a částečně jako obývací pokoj, sem a tam a přemýšlel. Věděl, že to není správné, ale nedokázal od té myšlenky upustit. Podívat se jí do hlavy, zjistit, proč mu tolik věří, zjistit, jak moc silný je její odpor k němu.
Mohl to udělat. Bylo by mu to podobné. Věc, kterou by Severus Snape udělal bez mrknutí oka. Dobře si ale uvědomoval, že už není úplně tím, kým dřív býval. Přítomnost jeho bývalé studentky ho změnila. Nechtěl ji ublížit, ale nesnesl tu nevědomost.
Posadil se na gauč a zhluboka se nadechl. Co je na tom, třeba se to ani nedozví. Je pozdě, určitě spí, může proniknout do její hlavy nepozorovaně a taky z ní nepozorovaně vypadnout.
Ještě chvíli stál nehybně u okna, ale nakonec přece jen podlehl. Zvědavost byl silnější protivník. Namířil hůlku proti zdi, která sousedila s pokojem jeho kolegyně, a bez mrknutí oka pronesl: "Legilimens!"
Několikrát sebou zaškubal, než se ocitl uprostřed snu, který nedával smysl. Představy se prolínaly se vzpomínkami a vzpomínky s myšlenkami. Nerozuměl ničemu, útržky byly příliš krátké, než aby je mohl zachytit.
'Fajn, tak mě zabijte, ale jeho nechte,' pomyslela si Ambra, než se podívala do Snapeových černých očí. Stála ve smradlavé místnosti obklopená smrtijedi. Přemýšlela, jak uprchnout.
"Jste pitomci, když si myslíte, že mě to bolí!"
"Vážně? Tak proč tedy tak ječíš, ty hloupá náno?!"
To, že to byla vzpomínka na mučení Severusovi došlo ve chvíli, kdy vykřikla. Tělo se prohýbalo pod nátlakem bolesti a Snape to vše prožíval s ní. Začal se v něm hromadit vztek kvůli tomu, co jí ti šmejdi prováděli. Jaké trápení musela prožívat! Měl chuť se tam vrátit a všechny vlastnoručně zaškrit. Byli tak blízko, na dosah ruky…
Obraz se náhle změnil. Díval se sám na sebe.
Jenže ten Severus Snape, co ležel před ním, byl zlomený muž. Krev barvila jeho bledou pleť a z černých očí zmizel i ten poslední kousek života.
'Vzpomínka na válku,' vydechl překvapeně. Ale proč sakra ve vzpomínce Ambry Wrightové umírá? Nikdo přece nevěděl, co se s ním skutečně onu noc stalo. Nikdo.
"Postarám se o to Harry," uslyšel něčí hlas. Ucouvl několik kroků dozadu, aby se schoval. Všiml si, jak do místnosti přichází ušpiněná hnědovlasá dívka.
"Dobře," zaváhal Potter a celé slavné trio se vypařilo.
"Vy," hlesl umírající Snape a vytřeštil oči.
"Ano já," řekla bez zaváhání a klekla si k jeho tělu. "Vidíte mě rád?" pokusila se o úsměv.
"Vskutku," zasípal a natáhl k ní svou zakrvácenou dlaň. "Proč jste tu?" dodal, ale každé slovo ho neuvěřitelně vysilovalo. Schovaný Snape celou scénu pozoroval se zmatkem v hlavě. Nevzpomínal si na nic z toho. Zatajoval dech, aby mu nic neuniklo.
"Nemůžu vás přece nechat umřít," odpověděla klidným hlasem Ambra a přitlačovala na jeho krvácející ránu nějaký kus látky. Sípavě zalapal po dechu, a ačkoliv věděla, že mu to nijak nepomůže, vtiskla svou dlaň do té jeho.
"Už… je… pozdě," dostal ze sebe. "Měla byste zmizet, než se vám něco stane," dodal jedním dechem. Těžko říct, jak ze sebe dokázal vymáčknout takovouhle souvislou větu ve stavu, ve kterém byl, ale povedlo se. Zmáčkla jeho ruku a usmála se na něj.
"Nemyslete si, že vás teď opustím," zavrtěla hlavou a nahmatala v zadní kapse kalhot svou hůlku.
"Vypadněte odtud," zakašlal umírající Snape. Ten z přítomnosti nevěřícně zíral na svou bývalou studentku. Viděl slzy, které se jí začaly kutálet po tvářích.
"NE!" řekla rázně. "Můžu vás zachránit."
"Nemůžete," protestoval.
"Mlčte a nechte mě se soustředit. Proč jste jen takový paličák, profesore?" zamračila se a pevně sevřela hůlku ve své krví zmáčené dlani. Promluvila znovu, ale těm slovům ani jeden ze Snapeů nerozuměl.
Znělo to skoro jako... hadí řeč? Oba Snapeové současně zalapali po dechu.
Náhle z její hůlky vytrysklá bílá zář, která připomínala bavlnu a linula se směrem k umírajícímu Snapeovi. Ten jen překvapeně vykřikl, ale její odhodlaný výraz se nezměnil. Věděl, že je naprosto zbytečné, aby se jakkoliv bránil. Vlastně ji mohl být vděčný, že ho chce dorazit a ušetřit ho trápení.
Bílá zář se pomalu změnila v několik malých průhledných hadů, kteří si hledali cestu dovnitř skrz jeho těla kousanci od Nagini. Ležící Severus sebou začal přidušeně škubat, zatímco ten druhý nehnutě stál opodál a čekal, co se bude dít. Proč si to nepamatoval?
Bolest pomalu začala ustupovat a tam, kde ještě před okamžikem byly šrámy způsobené Voldemortovým hadem se objevila zvláštní tekutina, která vytryskla ven. Zmijozel naposledy zasípal a potom jen nevěřícně zamrkal.
"Co to... jak jste to...?" špitl a musel uznat, že jeho vyjadřovací schopnosti nejsou zrovna v nejlepší kondici. Rukou nahmatal místa, kam ho Nagini kousla, ale nezbylo po nich ani stopy. Ale Ambra Wrightová ani nemrkla a zvedla hůlku k jeho krční tepně. Hadího jedu se zbavila, už zbývala jen podříznutá tepna.
"Ššš," umlčela ho přísně Ambra a dál nepohnutě zírala na jeho krvácející ránu. Už ztratil spoustu krve, ale ještě nebylo pozdě. Tiše něco mumlala, ale zdálo se, že ani jeden Snape neví co. Současný proto, že byl moc daleko na to, aby ji slyšel. Zraněný proto, že už mu docházely síly. Soustředil se na to, aby stále dýchal a slova téměř nevnímal. Rána se pod jeho hůlkou začala pomalu zacelovat a Snape na tu scénu zíral s vytřeštěnýma očima. Zachraňovala mu tu život a on si to nepamatoval. Proč ale?
Jeho minulé já opět zalapalo po dechu a stisklo Ambřinu ruku pevněji. Té se očividně ulevilo, když viděla, že její kouzla zabrala, ať už hadí řečí pronášela, co chtěla. Upnuly se k ní dva naléhavé páry očí. Jedny se dožadovaly odpovědí a druhé byly plné něčeho, co by se dalo možná přirovnat k obdivu a vděku.
"Zachránila jste mi život," prohlásil unaveným hlasem. "Proč?"
"Protože vím, že jste dobrý člověk," odvětila klidně.
"Ne, to nejsem," zavrtěl hlavou. "A jen Potter teď nahlíží na vzpomínky, které jsem mu dal." Podepřel se rukama a posadil se pohodlněji, přestože byl stále vysílen.
"Nepotřebuju žádné vzpomínky, prostě vám věřím," prohlásila skoro až umanutým hlasem. Hůlku stále pevně svírala v ruce a zdálo se, že kvůli něčemu váhá.
"Neměla byste věřit smrtijedovi," procedil skrz zuby a povzdychl si. Nebyl si jist, jestli by do něj měla vkládat tolik důvěry.
"Bývalému," protestovala, ačkoliv to vlastně nebyla pravda.
"Jste tak tvrdohlavá!"
"Copak jste si ještě nezvykl?"
Snape se k překvapení všech třech zúčastněných pousmál. "Ne."
Nastalo ticho. "Mrzí mě, co teď musím udělat," pronesla náhle Ambra, pustila Snapeovu ruku a rázně vstala.
"Proč?" zeptal se. Bylo mu jasné, co se chystá udělat.
"Bude to tak lepší," pokrčila rameny a znovu namířila hůlku na jeho hlavu. "Zapomeňte."
Zatímco kouzlo začínalo pozvolna působit, odhodila zakrvácený kus hadru přímo k nohám osoby, která jí vlezla do vzpomínek. Současný Snape si uvědomil, že teď už se nejspíš nic nedozví, protože Ambřin mozek ho konečně zaregistroval.
"Vy jeden…!" sykla a okamžitě ho vyhodila ze své vzpomínky, takovou silou, že to skutečného Snapea odhodilo a dopadl na studenou podlahu své ložnice. Věděl moc dobře, co bude následovat a nemusel ani dlouho čekat. Nezdržovala se klepáním, jak tornádo vztekle vletěla do dveří jeho komnaty.
"Co to mělo znamenat? Rád se hrabete v myšlenkách druhých?!" ječela, zatímco se Severus snažil posbírat ze země. Podíval se na ní. Stála opřená o zeď a na sobě měla, dle jeho mínění až příliš krátkou noční košilku rudé barvy. Rudé!
Nemohl z ní spustit oči. Pohledem hltal každou část jejího těla, která mu byla odhalena. Ňadra se dmula nahoru a dolu v rychlém tempu, jak jeho kolegyně rozčíleně dýchala. Snape na sucho polkl, protože ho ten pohled neuvěřitelně vzrušoval. Ačkoliv Ambra vypadala neuvěřitelně sexy a úžasně, vypadala by lépe, kdyby ta košilka skončila u něj na podlaze. Zatraceně, ovládej se!
Kvapně vstal a v duchu byl rád, že je téměř úplná tma. Ambra rozzuřeně čekala na odpověď, které se jí ale stále nedostávalo. Měl předpokládat, že ho ve své hlavě zaregistruje, byla dost chytrá a schopná na to, aby jí došlo, že něco není v pořádku. "Copak? Došla vám slova?" ušklíbla se, objala se rukama, protože si teprve teď uvědomila, že toho na sobě skutečně nemá mnoho, a podívala se jinam. V očích ji začaly pálit slzy vzteku, které se okamžitě snažila potlačit. Ačkoliv měl Snape velmi dobrý zrak, tohle naštěstí zaznamenat nemohl. Stále ji sledoval tmavýma očima a skutečně nevěděl, co jí má říct. Byl naštvaný sám na sebe za to, že jí vlezl do hlavy.
"Já… já jsem -," zhluboka se nadechl, aby se trochu uklidnil. Ambra k němu natočila obličej, na kterém se usadil zvědavý výraz. Zajímalo ji, co z něj vypadne. "Tuto zálibu máme, slečno Wrightová, očividně společnou. Nebo existuje nějaké rozumné vysvětlení pro to, že vzpomínka, kterou jsem viděl, zmizela z mé paměti?" vyčetl jí a tím ji naštval ještě víc.
"To snad nemyslíte vážně!" vyjekla překvapeně. "Vy se vážně staráte jenom o sebe," zavrčela a probodla ho pohledem, což kvůli tmě nemělo úplně ten účinek, ve který doufala.
"Oh, opravdu?" nadzvedl tázavě obočí a jeho hlas ironií přímo přetékal. Domníval se, že má naprosté právo vědět, proč mu tu vzpomínku vymazala z hlavy, ačkoliv se o existenci té vzpomínky nedozvěděl zrovna nejvhodnějším způsobem.
"To bylo ubohé," křičela rozzuřeně, že si ani nevšimla, že se po jejím rameni sklouzlo jedno ramínko. Severuse polilo horko.
"Myslel jsem, že jste vcelku pragmatická žena, slečno Wrightová," řekl první věc, co ho napadla, aby zakryl rozrušení. Ambra vztekle bezděky dupla nohou jako malé dítě a skřípala zuby. Ten netopýr ji tak štval!
"Jistě, zrovna od vás to sedí," neodpustila si. "Vy se naštvete už jen, když jen vidíte někoho, kdo vám není zrovna dvakrát po chuti."
"Nemám v povaze být bezdůvodně milý na všechny okolo," procedil mezi zuby.
"Vy nemáte v povaze být milý, ani když ten důvod je," odsekla.
"Správně. To jste si stihla všimnout brzy," zamračil se. Ambra se nadechla, ale nakonec si svou reakci rozmyslela.
"Proč jste mi vlezl do hlavy?" zeptala se místo toho, aby na něj dál štěkala. To by tahle konverzace taky nemusela nikdy skončit. Snape ale ani tentokrát na přímou otázku nedokázal reagovat. Co jí měl říct? Že to bylo proto, že chtěl zjistit, jestli ho skutečně nenávidí tolik, jak si myslí? Přiznat, že mu na tom snad i záleží? Tak to ani omylem.
"Aha. Jak jsem si myslela. Žádný pádný důvod to nemělo," pokývala hlavou a popotáhla si ramínko, kterého si všimla. "Zkrátka jste se jen nudil a tak jste si řekl: 'jo, skočím Wrightový do myšlenek, ta si toho nevšimne, třeba se dozvím něco zajímavého'. Možná vám to ještě nikdo neřekl, ale číst v cizích vzpomínkách je dost amorální." Mluvila překvapivě klidně, ale Snape v každém jejím slově cítil zlost a výčitky.
"A vymazávání cizích vzpomínek bez povolení vám snad nepřipadá amorální?" hlesl zlostně. Ambra potlačila nutkání odejít a prásknout dveřmi. Zhluboka se nadechla.
"Páááni, tak se vám hluboce omlouvám, že jsem se předem nezeptala, jestli vašemu veličenstvu smím vymazat jednu hloupou vzpomínku poté, co jsem vám ZACHRÁNILA ŽIVOT!" zuřila.
"Nezahrávejte si, Wrightová," procedil skrz zuby a udělal několik kroků vpřed. Stál přímo před ní a dýchal jí do tváře. Jeho očividná výšková převaha ho těšila.
"Jste nevděčný!"
"Jak mám být vděčný za něco, co si ani nepamatuji?!" teď pro změnu zase křičel on. Ambra stočila pohled do země, protože se v přílišné blízkosti jeho vzteku necítila nejlépe. Ale vždyť ona byla ta, kdo měl být právo naštvaný. Mistr lektvarů si povzdechl, když nic neříkala. "Vysvětlíte mi aspoň, proč jste to udělala?"
"Co?" nechápala. "Proč jsem vás zachránila, nebo proč jsem vám vymazala paměť?"
"Obojí." Kousla se do rtu, a přestože by vysvětlení měla žádat ona, rozhodla se jít s pravdou ven.
"Bylo to tak lepší. Vím, že jste mistrem nitrobrany, ale přeci jen jsem nechtěla riskovat, že by si někdo prohlédl vaší mysl a našel by v ní něco, co…," odmlčela se a nechala větu volně doznít v prostoru.
"Takže jste to udělala jen z čistě sobeckých důvodů?" konstatoval, ačkoliv to vyznělo spíše jako otázka.
"Uznávám, že jsem nechtěla, aby někdo věděl - včetně vás, že umím mluvit s hady a že jsem to byla já, kdo vám onu noc zachránil život. Ale…," opět se odmlčela.
"Mohla jste mě tam nechat ležet," vydechl překvapeně a mimoděk sevřel její paži. Už na sebe neštěkali jako dva psi, ale hleděli si klidně do očí. "Tak proč?"
"Nemohla jsem vás tam jen tak nechat umřít," zašeptala. Byl u ní tak blízko, že neměl problém ji slyšet. Dotek jeho dlaně jí ani v nejmenším nevadil. Naopak. Rozhodně neměla v plánu ho upozornit na to, že porušuje její osobní prostor.
"Ale mohla. Kdokoliv jiný by to udělal," pokrčil rameny.
"Ale já nejsem kdokoliv," zavrtěla hlavou.
"Pro všechny jsem byl zrádce a vrah," připomněl.
"Pro mě ne," odvětila klidně. "Vždycky jsem vám věřila."
"Jak jste mi mohla věřit, když jsem si nevěřil ani já sám?" Jeho stisk zesílil, jak se stupňovala naléhavost jeho hlasu, do kterého se přidávala snad i špetka frustrace z toho, že něčemu nemůže přijít na kloub. Ambra se kousla do rtu, protože ji ruka trochu zabolela. Nedržel ji sice za zraněné předloktí, přesto měla dost modřin.
"Já nevím," hlesla. "Věřila jsem, že jste na správné straně, možná i proto, že jsem tomu zkrátka věřit chtěla, ať už okolnosti říkaly, co chtěly," pokrčila rameny. Povolil stisk, ale nepustil ji úplně, prsty jí sjel po kůži až k obvazu na předloktí. Jeho pohled ulpěl na místě, kde bylo vypálené znamení zla.
"Mohla jste se mýlit. Mohla jste mě vyléčit s vírou, že je vaše přesvědčení správné a já bych vás pak zabil," prohlásil a znovu se jí podíval do očí.
"Ale nemýlila," pousmála se.
"Mohla jste," opakoval.
"A i kdyby, neměl byste si tolik fandit, zase tak dobře jste na tom po mých kouzlech nebyl, klidně bych vám utekla," pokrčila rameny s nepatrně pobaveným výrazem ve tváři a Severus Snape… se usmál.
Ambra se také usmála. Byla naprosto vyvedená z míry kvůli pohledu, který se jí naskýtal. Severus Snape se na ní usmíval a nevypadalo, že by s tím v momentální chvíli chtěl přestat.
"Život je příliš krátký na to, abychom se pořád mračili," špitla pro sebe. Pokud neuměl odezírat ze rtů, na kterých už nějakých pár minut tkvěl pohledem, tak to zcela jistě nemohl slyšet. Ani jeden z nich si neuvědomoval, že má položené dlaně na rukou toho druhého.
"Víte, že jsem na vás stále naštvaná?" řekla už klidně. Mistr lektvarů zabloudil svým palcem k její klíční kosti, kde nakreslil několik kružnic a poté pokračoval k jejímu krku. Ambra nemohla uvěřit, jak moc jsou jí doteky svého bývalého profesora příjemné.
"Protože jsem vám vlezl do hlavy?"
"A mám mít snad jiný důvod?" zeptala se nechápavě přesně ve chvíli, kdy jí zatrnulo, protože jeho prsty obkreslily tvar jejích rtů. Měla by ho odstrčit…
"Já nevím… důvodů je hodně, nemyslíte?"
"Vy snad jo?" nedala se odbýt.
"Proč mi na otázku odpovídáte otázkou?" hrál si s ní. Tak moc ho tahle hra vzrušovala. A nejen to.
"A proč vy?" hlesla. Přesně v ten moment došla Mistrovi lektvarů všechna trpělivost a přitiskl své rty na ty její. Ambra překvapeně zamrkala, ale když jí došlo, o co se ten zatracený Zmijozel snaží, začala ochotně spolupracovat. Polibek nabíral na intenzitě a Ambra v tu chvíli úplně zapomněla, proč na něj vůbec byla naštvaná. Na okamžik ji dokonce napadlo, jestli náhodou stále ještě nespí. Objala ho rukama kolem krku, čímž ho k sobě přitáhla blíž. Snape byl překvapen její reakcí. Čekal, že schytá pár facek a další salvu nadávek; nebo při nejmenším, že ho alespoň odstrčí, ale nic z toho se nestalo. Naopak, ona mu začala polibek oplácet a rozhodně se nezdálo, že by jí to nějak vadilo. Tolik po ní toužil. Tak neskutečně dlouho. A teď byla tady, přímo v jeho náručí.
Přejel jí rukou po boku, každý jeho dotek vítala tím, že se její srdce rozbušilo ještě hlasitěji. Měla pocit, že má snad horečku. I jeho spalovala vášeň. Přestože tenhle okamžik nechtěl přerušit, odtáhl se od ní, zahleděl se jí do očí a opřel si své čelo o to její. Oba byli zadýchaní a oba nevěděli, co říct. Hleděli si vzájemně do očí; Snape ji jemně hladil po krku, ona jeho po vlasech a společně mlčeli. Tentokrát to ale nebylo trapné ticho. Naopak. Pro oba byla tahle chvíle výjimečná a ani jeden nechtěl být tím, kdo ji přeruší.
Stále si uvědomovala, že je na něj naštvaná, ale vidět Severuse Snapea v citovém rozpoložení jí vyrazilo dech. Vždyť to byl přece sklepní netopýr, který si doslova nikdy nikoho nepustil k tělu a teď tu stál ponechán napospas vlastním emocím. Ambra zavřela oči a tentokrát to byla ona, kdo začal s polibkem. Severusovi uniklo tiché zavrčení. Ochutnával její měkké poddajné rty; už ne s takovou náruživostí a musel uznat, že jeho bývalá studentka líbá opravdu skvěle. To samé se honilo i v její mysli. Skutečně by nečekala, že Mistr lektvarů může být tak neuvěřitelně přitažlivý a okouzlující chlap.
Kdo ví, kam by tahle noc směřovala, kdyby se neozvala strašlivá rána.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Trista Trista | 18. dubna 2012 v 18:38 | Reagovat

No, pôvodne som sa chela vyjadriť aj k pesničke, ktorá je celkom v pohode, ale ja si k čítaniu aj tak púšťam svoju hudbu.

Ale páni...stratila som normálne dych, pri tom ako došlo k bozkávacej scéne. Dokonalosť. OMG! Proste super kapitola, super poviedka a super vy dve, že ste pridali ďalšiu. :) Normálne je fajn, že jej vliezol do hlavy. Konečne sa to rozhúpalo tým smerom, ktorým som chcela, aby sa to vybralo.
No a tipujem, že ich niekto videl. Lebo som mala taký pocit, že Ambra nechala otvorené dvere. :D Tipujem "Neřáda" alebo Vanessu. :D Dúfam, že ďalšie pokračovanie na seba nenechá dlho čakať. :)

2 Trista Trista | 20. dubna 2012 v 19:57 | Reagovat

Prosíííím, pekne prosím ďalšiu kapitolu. :)

3 Trista Trista | 20. dubna 2012 v 22:22 | Reagovat

Aha, tak ja si počkám, pretože na toto sa oplatí počkať si. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama