Leden 2012

Mmm..

29. ledna 2012 v 19:33 | Drácula |  The diary of Dracula

Vždycky, když slyším tuhle písničku, vidím před sebou scénu z romantickýho filmu.
Dvě těla. Ležící na posteli. Ale každý na těch svých. Oddělené celým městem.
Oči otevřené vstříc tmě. Zaplňená mysl představami o tom druhým.
Povzdech. Nemůžou spát.
Jako já.


mmm..
..mmm..
..mmm.


Zjistila jsem jednu pro mě zajímavou věc.
Čím víc jsem v pohodě (ano mluvím o duševní rovnováze), tím míň smajlíků píšu. Paradoxně.
Vy to na článcích asi nepoznáte, ale já to vnímám, když s někým chatuju.
Ještě nedávno jsem psala 'vysmátý smajlíky' za každou větou - co kdybych náhodou působila zdeptaně a příliš vážně? Jenže čím častěji jsem je používala, tím víc jsem se snažila zamaskovat tu nejistotu skrze monitor.
Znáte ten pocit?

Dneska mi mamka řekla, že jsem se zbláznila.
A víte co? Má pravdu!
Sama se nepoznávám. Vždycky jsem byla hroznej 'lemp'. Čekala jsem, že všechno půjde samo, že proto nemusím nic dělat.. a zatím mi to vždycky vycházelo. Prostě 'jsem měla víc štěstí, než rozumu'.
Nestydím se za to. Ale zase nadruhou stranu, v mnoha věcech jsem měla smůlu. A pořádnou.
Ale teď je to jinak. Snažím se. Makám jak šílená.
Vždyť jenom ty zatracený piktogramy jsem dělala natřikrát! A od pondělí do soboty jsem na nich nepřetržitě pracovala!
Chci být nejlepší!

.. noo, nemůžu říct, že by jistý podíl na mé motivaci a zápalu k práci neměl jeden nejmenovaný člověk, ale i přesto jsem příliš ješitná než, abych byla v něčím stínu.


Vím, že na JD nikdo nechodí.
A taky vím, že nikdo nečte moje články. A ře se nejspíš nedočkám žádného komentu.
Ale byla bych za nějaký komentář vděčná.
Já prostě nedokážu udržet svoje myšlenky!:)


Jsem prostě úžasná!

23. ledna 2012 v 20:35 | Drácula |  The diary of Dracula
Ó ano, kdo jiný mi to má říct, než já sama, že?
A víte proč?
Nee-e? Já taky ne! :D

Hmmm..
.. možná proto, že jsem dala dohromady dva moje kámoše, snažím se pomoct jinýmu kámošovi po rozchodu, šla jsem za kámoškou do nemocnice po autonehodě (a jí to hrozně potěšilo), budu mít celkem hezké vysvědčení, moje malá sestřenka mě má hrozně ráda a mám novou boží barvu na vlasech! Vlastně se dá říct, že mi k dokonalému štěstí chybí už jen jedna jediná věc.. přesněji řečeno - člověk (však vy víte, co myslím).
Ale..


(neberte tento článek jako sebechválu.. jen možná nejsem tak hrozná a k ničemu, jak jsem si celý život myslela)