Leden 2011

Šťastný není ten, kdo se druhým zdá, šťastný je ten, kdo se sám pokládá za šťastného... aneb Annie vážně miluje citáty

28. ledna 2011 v 19:13 | Annie |  Annie's diary
Šťastný není ten, kdo se druhým zdá, šťastný je ten, kdo se sám pokládá za šťastného.
Seneca
happiness
Dear diary,
často si říkám, že se cítím mizerně... že chci bejt šťastná, nechci mít starosti a bla bla bla bla... občas ale naopak zase přemýšlím. A když jsem přemejšlela zrovna předevčírem, došlo mi, že já nemám důvod bejt nešťastná... a vlastně ani nejsem. Jo. Každej se občas cítí jak vymačkanej citron... ale je to hned neštěstí? Ano. Je dost věcí, které nemám a chtěla bych mít. Ale naopak je spousta věcí, kvůli kterejm stojí za to žít, kvůli kterejm se směju a díky kterejm jsem šťastná.

Hodně často uvažuju o tom, že kdybych tohle a tamto udělala jinak, bylo by všechno mnohem lepší. Ale když se myšlenka... Bylo by to lepší, kdybych...? dostala do souvislosti s gymplem, na kterej jsem začla chodit už po pátý třídě na základce, musela jsem to stopnout. Nemusela jsem nad tím uvažovat ani dvě vteřiny, abych věděla, že tohohle rozhodnutí nelituju. Protože kdybych nešla na gympl, hodně věcí by bylo jinak. Až moc věcí by bylo jinak... Spousta věcí, na které nikdy nechci zapomenout, by se nestala. Jo, taky by se nestaly některý špatný věci, ale to neni důležitý.

Nedovedu si vůbec představit, že by se některý věci vůbec nestaly. Zdržím se podrobností, ale můžu říct třeba jednu konkrétní věc. Pokud by tenhle blog vůbec existoval... tak beze mě... a obecne myslím, že by ani nebyl. Protože kdybych nešla na gympl, nikdy bych nešla na dramaťák, tam bych nikdy nepotkala jednu kamarádku, přes kterou jsem 'znovu' poznala Dráculu a tak bychom si nikdy tenhle blog společně nezaložily. Kromě téhle důležité věci v mém životě - setkání s Dráculou - je tam hromada, hromada další. Přemýšlela jsem nad tím už dávno, ne dneska... Je dost věcí, kterých ve svým životě lituju... ale tohle rozhodnutí do nich nepatří. Ať už mě zrovna naštve kdo chce... Nebudu tu vyjmenovávat všechny věci, které by se nestaly. Jen chci říct, že jsem hrozně vděčná, že se každá jednotlivá z nich skutečně stala... v první řadě to, že jsem nastoupila s mou nejlepší kamarádkou W. na náš gympl, sme tam už šest let... a poznaly spoustu dalších skvělej lidí... sice taky pár hajzlů, ale to už k tomu patří... a člověk ani nemůže vzít na mysl otázku... byla to chyba? NE! NIKDY na tohle nemůžu odpovědět kladně, nikdy! Nebyla to chyba. NAOPAK!

Můj život možná neni perfektní, ale to neni důležitý...

Důležitý totiž je, že mám skvělou rodinu, skvělý přátele, kteří jsou mi zároveň i druhou rodinou, skvělou školu, slušný známky, netrpím hladem ani žízní, mám sny, mám své příběhy, mám svůj klavír... a mám spoustu vzpomínek... a všechny tyhle věci miluju nadevšechno na světě! Takže opět použiju další citát... citáty já totiž vážně zbožňuju...

Šťastný není ten, kdo se druhým zdá, šťastný je ten, kdo se sám pokládá za šťastného.
Seneca

Pomalu ale jistě si začínám uvědomovat, že důvod pro to, být nešťastná momentálně nemám... takhže ano... začínám se pokládat za šťastného člověka... protože mám štěstí, že mám lidi a věci, které mám... Byla určitá období mého života, kdy jsem byla naopak, přímo nešťastná... ale tomu je doufám na nějakej čas konec!

Takže konec depresí!
Je čas na pozitivní myšlení!

Vždycky existuje něco, o co se člověk bude starat. Je to normální, přirozené... ale neměl by se tím užírat. Já jsem schopná to dělat... a i dělávám... často mě něco trápí... ale koho ne? Proč by si člověk prostě aspoň občas nemohl říct...

Don't worry, be happy?

Nejlepšího člověka hledej mezi těmi, které svět odsuzuje..., aneb jak byla jednou Annie opět trochu melancholická...

22. ledna 2011 v 14:02 | Annie |  Annie
Nejlepšího člověka hledej mezi těmi, které svět odsuzuj
Lev Nikolajevič Tolstoj
hopeless
Dear diary,
Podle jednoho z kritérií, existují čtyři druhy lidí.

Ti, kteří se omluví, protože je věc, kterou udělali, skutečně mrzí.
Ti, kteří se omluví, aby se oni cítili líp a přestali mít špatný pocit.
Ti, kteří se omluví jen proto, že si to tak teoreticky žádá nějaký společenský kodex.
A ti, kteří se neomluví vůbec.

Ale jak má člověk poznat, do které z těch první tří skupin patří osoba, která vám řekla nebo udělala něco hnusného... a následně se omluvila? Lidé jsou sobci. Neříkám že všichni, ale hodně z nich. A myslím, že každý se alespoň jednou za život zachová sobecky. Většinou tedy spadají do té druhé skupiny. Zároveň se ale může prolínat první skupina s tou druhou.
Když o vás někdo řekne něco hnusnýho a vy to slyšíte, a nebo vám něco hnusnýho udělá... jak reagujete? Brečíte? Začnete na dotyčnou osobu řvát a nadávat? Nebo to zkrátka přejdete?
Mě to tentokrát především mrzelo... Jo, naštvalo mě to, ale hlavně mrzelo. Chtělo se mi brečet... i nadávat... ale nakonec jsem to zkrátka jen přešla a dělala, že jsem to neslyšela. Té osobě ale muselo bejt jasné, že ve skutečnosti, jsem to slyšela. Víte, bolí to pokaždý, ne že ne. A od některejch lidí, od kterejch to nečekáte... to bolí mnohem víc... a pak vás to hlavně mrzí. Nebo aspoň mě... Zvlášť, když si pak začnu říkat, že nejsem prostě špatnej člověk. Nejsem zlá, nejsem na nikoho hnusná... no maximálně, když mě hodně štve, tak ho pošlu do hajzlu, ale tak neni to tak, že bych o něm řikala hnusný věci... nepomlouvam... No dobře, to je kec:D Ale kdo nepomlouvá, že ano...

Prostě si myslim - když už jsme u toho sobectví - že si to nezasloužim. Možná někdy jo, ale tentokrát prostě ne... a proto mě to tak štve a mrzí. Ale ať už to bylo sebevíc hnusný, slyšela jsem horší věci... ale stejně. A nyní se vrátím k tomu rozdělení, konečně...

Dočkala jsem se omluvy, kterou jsem na druhou stranu naprosto nečekala.
Tím odpadá možnost číslo čtyři.
Ale jak to má člověk rozeznat dál?
Myslím si, že v lidech docela číst umím. Poznám, když nejsou ve svý kůži, když mají špatnou náladu, když je něco žere, když jsou smutný nebo naštvaní... Dovedu občas i odhadnout, na co myslí... Je to v řeči těla, ve výrazu, který mají ve tváři... ať už mlčí nebo mluví. V hlase, ve způsobu, jakým něco říkají. V očním kontaktu... když se vrátím k těm omluvám. Dost lidí to umí krásně nahrát tak, že to vypadá upřímně a přitom není...

Omluva mi nebyla řečena z očí do očí... v takovym případě je mi řeč těla naprd. Myslím, že v tomhle případě - podle toho, jak tu osobu znám - převažovalo č. 2 nad ostatními... rozhodně zavrhuji číslo 3. Ale zároveň si myslím, že tam byl vliv č. 1. Chtěla si ulevit a tak se omluvila, ale zároveň si ten člověk uvědomoval, že mi to mohlo ublížit, takže tu je ten vliv č.1.

Sečteno a podtrženo... Má tohle člověk vůbec řešit? Ať už je to jak chce, člověk chce slyšet omluvu a chce si myslet, že je upřímná. A tak uvěří tomu, že byla myšlena vážně, i když tomu tak třeba zrovna není... člověku to pomůže, aby se cítil líp... já si ale stojím za svým...: Lepší žádná omluva než neupřímná.

Annie♥

Nejlepšího člověka hledej mezi těmi, které svět odsuzuj
Lev Nikolajevič Tolstoj

Bohužel ale většina lidí tuhle radu buď nezná... nebo nedodržuje. Myslím, že je to trochu přehnané... ale včera mě takový citát potěšil, když jsem ho viděla...

PS.: Já nejsem nepřetržitě tak v depresi, smutná, naštvaná a melancholická. Vlastně dneska jsem naopak naprosto šťastná, happy a veselá... protože se mi splnilo mé přání! Mám část vlasů oranžovou jak Hayley Williams!:D A je to fakt něco, líbí se mi to... ale včera jsem četla tu omluvu... a zkrátka jsem to začala řešit...

Bílá jako sníh: Kapitola 6. - Nesahej na mě!; část 1.

19. ledna 2011 v 19:39 | Annie |  Bílá jako sníh
i love NY
Ahoj všichni, jakpak se dnes máme, mládeži? No nic.. včera jsem se zase dost vykecávala, no děkuju všem za povzbudivé komentáře, moc mě potěšily:) No... na přání "andílka":D jsem se rozhodla dneska zase přidat nějakou tu kapitolku něčeho. No vzhledem k tomu, že zmiňovaný andílek se nemohl dočkat minulé části Bílé jako sníh, tak jí sem dávám další, tak doufám, že se ti bude líbit MiMi :D a vám ostatním taky... Mimochodem ten avatar možná vypadá jako jeden, který kdysi dělala Drácula, ale tenhle je fakt dělaný mnou, i když je ze stejné fotky...:D

bílá jako sníh

Kapitola 6. - Nesahej na mě!; část 1.


We just want to look like angels... but we are not... aneb Annie se zas vykecává

18. ledna 2011 v 22:14 | Annie |  Annie's diary
Chce někdo, abych byla perfektní?
Možná ano... ale víte co?
Může si to klidně strčit někam!
ignorance
Dear diary,
všechny důležité testy už mám za sebou... bohužel. Měla jsem se učit ještě víc, než jsem s učila. Jsem totálně v háji... obzvlášť ze zemáku, protože nám neřekl, že budeme psát a navíc stojí jeho známkování za kulový... Dneska mi máma několikrát vynadala kvůli několika známkám... a mě to vážně štve, protože vůbec neví, jak to bylo... nejsem perfektní a nikdy nebudu... copak nestači, když je člověk hodnej? Nejspíš ne... musí bejt svině a k tomu šprt, aby se prosadil...

Kolik průšvihů já ve svym životě udělala? Prakticky žádnej... jenom ty známky. Ale já prostě nikdy nebudu mít z fyziky lepší známku než 3... naopak, spíš to bude - a je - horší. No a co, že můj táta je na matiku geniální, já to zkrátka nepodědila... můj táta má taky - narozdíl ode mě - IQ nad 140... já nikdy nebudu tak chytrá jako on... ale jsem zas chytrá na jiný věci... nebo si to aspoň myslim. A navíc sem hodný dítě, dá se říct...

Ano, už jsem pila alkohol...
Ano,  už jsem vykouřila cigaretu...
Ano, už jsem zkoušela i... jednu z nepovolených drog... nejsem na to hrdá jasný?:D Nic tvrdýho, prostě jen šluk nebo dva trávy, fakt nic víc... no nebudu to tu rozpadlávat...:D
(fakt humáč, nezkoušejte:D.)
...ale důležitý je, že to prostě už neudělam. Teda až na ten alkohol:D Ale co, je mi skoro sedmnáct. Člověk si timhle musí projít, aby věděl, že je to špatný. Stejně jako si musí projít pubertou a krizí v učení... Včera jsem se půl dne učila biologii. Víte co? Vzala jsem si sluchátka, zapla si mp3, poslouchala muziku a učila se... a jo, bylo to fajn, měla sem dobrej pocit a z testu mám 2. Dokonce mě to i celkem bavilo... ale člověk to nemůže dělat pořád... Občas si řikám, že bych nejradši udělala nějakou děsivou blbost... nějakej průšvih, něco! Ale neudělám to...

Moje máma nás sice netrestá zarachama, nikdy nás nebila... ale vychovala mě tak, že to prostě neudělám, protože to vůči ní není fér. Ona mi věří... tak se přece neopiju podobraz... Chci, aby na mě jednou byli doma pyšný... i přes to, že jsem neměla dobrý známky z fyziky a matiky. Je to přece jedno, když se tím nebudu živit ne? NE?

Chce někdo, abych byla perfektní?
Možná ano... ale víte co?
Může si to klidně strčit někam!

Nějaký rádoby wallpapery

15. ledna 2011 v 20:32 | Drácula |  Drácula Wallpapers
Co k tomu dodat... v jednoduchosti je krása.
Ale tohle je hrozný.
Pokud byste chtěli kopírovat, což asi fakt nebudete chtít, tak jedině se zdrojem! ;)


Pro nechápavce - po kliknutí se to zvětší.. :D

Nesnášim dvě věci... když mě někdo pomlouvá... a když mě někdo ignoruje... aneb jak se Annie zase jednou pořádně nakrkla

11. ledna 2011 v 22:13 | Annie |  Annie's diary
ignorance
Dear diary...
Jsou dvě věci, který fakt nesnášim.
- když mě někdo pomlouvá
- a když mě někdo ignoruje

Jak už vám asi došlo z nadpisu, jsem parádně naštvaná. No to je slabý slovo, ale nechci tu bejt vulgární... zatím. Myslím, že v průběhu tohohle článku to přijde... Každopádně je samozřejmě pár dalších věcí, který mi cuchaj nervy, ale tyhle dvě fakt nesnášim... a obě dvě musim snášet ve škole... Hele fajn, já vim, že nejsem nějaká super modelka, ale do háje už... zasloužim si snad, aby se na mě lidi dívali, jak kdybych byla něco míň, jenom proto, že mám třeba nějaký to kilo navíc nebo proto, že moje největší starost neni to, že jsem si zlomila nehet? No řekněte... je to normální? Proč musim ty pohledy snášet? Nejradši bych všem těmhle lidem vyškrábala oči a to nepřehánim...

To, že mě někdo pomlouvá, to ještě dovedu zkousnout... každej pomlouvá, i když říká že ne... je to snad dokonce nějak potvrzený, že je to zdravý:D ale prostě když pomlouváte někoho, kdo sedí - stojí kousek od vás a smějete se mu do tváře... tak to fakt moc příjemný neni...

Ale úplně nejvíc ze všeho nesnášim tu IGNORACI, která v naší třídě panuje. A obzvlášť nesnášim pár konkrétních lidí... nebo ne nesnášim, ale lezou mi na nervy. Od včerejška ale i jednoho idiota fakt nesnášim... ignorant a k tomu ještě arogantní, fakt skvělá kombinace... Nejdřív mě ignoruje v metru... kromě toho, že nepozdraví ani v tý třídě teda... a pak se mě jako klidně zeptá, jestli jsme letos na hudebce dělali klasicismus?

Na půlky jsme se dělili minulej rok... což znamená, že už asi rok a půl chodím na výtvarku... což znamená, že nechodím na hudebku... což znamená, že doprdelekurvauž fakt nevim, jestli jsme dělali klasicismus nebo ne! Do háje, tak si snad za rok a půl moh všimnout, že na tu hudebku nechodim! Jako jo, fajn... chodim tam o přestávce mezi hodinama hrát na klavír... ale to je většina třída většinou někde v pytli na svačině... a vždycky odcházím... jednou jsem tam byla, protože nám odpadla výtvarka a já musela čekat na oběd... jednou! No možná dvakrát, ale stejně... celou dobu sem tam jen seděla v rohu a mlčela... maximálně zpívala... Já jsem byla člověk, kterej se až do konce nemohl rozhodnout... protože miluju kreslení, ale zároveň miluju hudbu a hraju už skoro jedenáct let na klavír, to je vedlejší... ale prostě... tohle fakt naštve... jako vážně! Mě to teda naštvalo... úplně se ve mně vaří krev, jen když o tom mluvim

Paramore - Ignorance...

P.S.: Paramore se rozpadli, víte o tom? Teda já vlastně pořádně nevím jak to je, ale je to prostě všechno totálně v háji...

P.P.S.: Chtěla bych mít vlasy jak Hayley Williams:) Bohužel nemám rovný, ale na oranžovo jdu... a možná i na patku... pak dám vědět :D

P.P.P.S.: Ten avatar jsem dělala já, tak prosím nekopírujte... a nebo se zdrojem...


Bílá jako sníh: Kapitola 5. - Povinná spolupráce; část 3.

5. ledna 2011 v 20:03 | Annie |  Bílá jako sníh
hopeless

Ahoj všichni, jak se vlastně máte? Já umírám ze školy... po prázdninách je to vždycky nejhorší... ale slavím svůj úspěch, z testu z fyziky jsem dostala 3! Což je na mě vážně dobrý:) Jinak mám pro vás to slibované pokračování... už dlouho slibované... konečně poslední 3. část 5. kapitoly povídky Bílá jako Sníh, jestli si na to vůbec ještě pamatujete:D Tak kdo to četl, může si přečíst pokračování, doufám, že se bude líbit...:)


bílá jako sníh

Kapitola 5. - Povinná spolupráce; část 3.


The Phantom of the Opera is here Inside my mind... aneb jak se Annie znovu zbláznila...

4. ledna 2011 v 15:46 | Annie |  Annie's diary
hopeless
The Phantom of the Opera is here... inside my mind!

Dear diary...
asi jsem se zbláznila. Znovu... A to do skupiny Nightwish... ale to už trvá hodně dlouho, o to nejde... jde o tu píseň nad textem... Tha Phantom of the Opera... myslím, že všichni z vás, nebo alespoň většiná tuhle píseň zná, i když si třeba nejste jistí, když si jí pustíte, dojde vám, že ano... akorát, že ta první je jaksi trochu metalová verze této písně, ale já jí naprosto zbožňuju... jelikož Anette Olzon (zpěvačka skupiny Nightwish) je sice skvělá, tak tohle nezpívá ona, ale Tarja, jak jsem zjistila:D trapas na youtube, já myslela, že je to ona...:D Musím to poslouchat pořád dokola a dokola... :D Hrabe mi... ale i když to srovnám (druhá verze), stejně se mi líbí víc ta od Nightwish... ale je zase pravda, že Patricia Janečková, vítězka Talentmánie mě naprosto ohromila, jak to zazpívala... až teda na tu anglickou výslovnost...:D je úžasná... slavík převtělenej do lidského těla... ten talent jí závidím... je neskutečná... ale trochu jí to tam kazí ten Chodúr... mně sice nevadí... ale tady se moc nepředved teda...


A co jinak? Jak se máte? Ani jsem vám nenapsala o Silvestru... ani na Vánoce... ani na Novej rok... no jde o to, že jsem měla svátky dost na nic... ale nechce se mi to tu rozebírat... Silvestr byl dokonalej, strávila jsem ho s nejlepší kámoškou a byla fakt děsná sranda! :D A co vy? Jak jste trávili Silvestra? Doufám, že jste do nového roku vstoupili s úsměvem na tváři a tak vám přeji jen to nejlepší do nového roku 2011, aby byl lepší než to předchozí a všechna tyhle zažitá klišé...:D

Dneska bylo zatmění slunce, víte o tom? My se koukali, o přestávce před špáninou a před výtvarkou, následně při výtvarce... byla to fakt paráda, 80%... Takovýhle věci mě fascinujou:) Dokonalost... akorát jsme nikdo neměli ty brejle, který jsou potřeba... prej že se nesmíme koukat do toho přímo... prdlačky, koukala jsem se a nic mi neni:D sice vždycky jenom pár vteřin a pak jsem půl minuty nic neviděla:D ale stejně... ne vážně, je to nepříjemně prudký a silný světlo a bolí mě z toho hlava ještě teď, ale je mi to naprosto ukradený, jelikož jsem se i přes to koukala a byla to nádhera:)

Jinak ten avatar jsem dělala já, jmenuje se hopeless... beznadějný... ale není to tak, že bych zase měla depresi:D ale dělala jsem ho k povídce Bílá jako sníh, jestli si vzpomínáte... zase vám sem hodím nějakou tu kapitolku... mějte se...

Annie♥

Že by změna vzhledu?

2. ledna 2011 v 21:04 | Drácula |  The diary of Dracula
Just Dreaming
Dobrý večer,
Děckááááá, padla na mě školní deprese, takže půjdu zalehnout do pelechu. :D

Konečně jsem dostavila na zkušenbním blogu nový lay - je pravý opak tohodle. Ne snad, že by tenhle nebyl hezký, ale už je okoukaný.
Je celkem jednoduchý, i když to menu mi dalo pořádně zabrat. Ufff. Nastavím ho sem možná zítra, když to stihnu a pokud mi ho schválí druhá adminka Annie.



Tak se mějte a zítra to přežijte.
Drácula
Btw: Avatar je mé výroby;)

P.F. 2011

1. ledna 2011 v 14:55 | Drácula |  The diary of Dracula

Nový rok oficiálně začal a ten starý zmizel v hlouby vzpomínek.

New Year


Omlouvám se, že jsem včera vám nepopřála, ale můj milý internet se rozhodl nespolupracovat.

Nuže, tak vám aspoň opožděně přeju šťastný nový rok 2011:)
Nechť je lepší, než ten předchozí!


A jak jste si užili silvestrovské oslavy?

Můj silvestr byl příšerný. Snad nejhorší ze všech. Celý večer jsem probrečela a dneska ráno znova. Jestli platí pořekadlo "jak na nový rok, tak po celý rok", tak to jsem tak trochu v prd*li... no nic. Nechci se k tý včerejší katastrofě zase vracet.


Mějte se hezky, váš...
Drácula