Listopad 2010

Suit up!

28. listopadu 2010 v 17:33 | Drácula |  The diary of Dracula
Barney
Hola, hola, škola volá.

A já se do ní těším, po víkendovým zevlu. Za kamrádama a tak. A co vy?
Dneska v noci se mi zdálo o seriálu HIMYM - já vím, už mi hrabe. Jsem totiž hrozně moc zvědavá na tu "vyvolenou-matku".

No a tak jsem ráno hledala epizody, kdy už se konečně objeví a přitom jsem narazila na jednu informaci, která mě TOTÁLNĚ odrovnala.

Neil Patrick Harris, alias Barney Stinson - největší sukničkář pod sluncem je GAY!!!
To je šok, co?
Mě to docela položilo, obzvlášť po tom, jak dokonale hraje Barneyho.

Žiije se svým přítelem Davidem Burtkou, který se občas objevil v seriálu jako ex-přítel Lily Scooter.
Před nedávnou chvíli dokonce adoptovali dvojčátka - tuším, že chlapce.

Taky byste to do něho vůbec neřekli??
Drácula

"Pro tebe by to přece nemusel bejt takovej problém, ne?" Cha chá!

26. listopadu 2010 v 22:55 | Annie |  Annie's diary
Ahoj, jak se máte lidi?

La Valse d'Amelie - Yann Tiersen, cover by Dave Thomas

Dear diary...
Vážně respekt. Fakt že jo, velkej obdiv, neuvěřitelnej a zároveň závist, že umí takhle perfektně zahrát tuhle píseň na akordeón. Já hraju deset let na klavír, teď načínám jedenáctej... do hodin už sice nechodím, ale cvičím víc, než kdy dřív... Během dvou dnů dokážu tuhle skladbu zahrát na klavír bez not... ovšem s překlepy, nepřestnostmi, děsivou dynamikou a tak podobně:D ale to se všechno zlepší... Chtěla bych začít nahrávat videa na youtube.com, ale má to dva háčky... zaprvé mám nesnesitelně rozladěnej klavír a dokud to nebude naladěný, tak to není možný... to by se vám asi moc nelíbilo:D Já mám sluch... a umírám při tom... no nemám jinou možnost... :D ale tohle slyší i moje máma a to má hudební hluch!:D No... ale až konečně seženu ladiče, tak to možná zkusím... no ale táta mi furt řiká, abych si tam zavolala sama, když jsem tak chytrá... ale copak já to můžu domluvit? Je mi šestnáct proboha... potřebujem na den odstranit z domu psa, dohodnout se, kdy tu alespoň někdo z nás bude, měl by to bejt všední den, protože když si ho objednáme na víkend, bude to ještě dražší... vzhledem ke stavu mého pianina to je práce tak na 5 hodin nejmíň... a to taky něco stojí, že ano... Když je totiž piano neladěný několik let, je nutné ho přeladit na výšku, naladit, rozebrat, vyčistit, utáhnout... aspoň podle jedné stránky jednoho ladiče... bože, hrábne mi:D
No, ten druhej důvod je ten, že jsem děsnej nervák a jakmile vidim tu kameru a vim, že se to natáčí... tak to nedokážu zahrát bez chyby... což by bylo záhodno, když tak dřu, abych to dávala:D a chci, aby to lidi ocenili... no... každopádně:D Bych se ráda dostala k jádru věci...

Začala jsem se učit tuhle píseň na klavír v pondělí... no ve středu jsem vůbec nehrála, včera jen trochu... a dneska už to umím bez not... ale stejně je mám pořád před sebou, jen to zkouším, jestli to dám... občas se člověk sekne... no začalo to vlastně tím, že jsem si tak improvizovala a zahrála jednu část, úplně bez toho, abych se to před tím učila, prostě jen podle sluchu, protože jí dlouho znám... je to od Yanna Tiersena, La Valse D'Amelie... Yann to složil pro film Amélie z Montmartu... no, originální verze je právě na akordeón... a já jsem posedlá... jsem dlouho posedlá touhou se učit hrát na jinej nástroj než klavír... a už nějakou dobu myslím na to, že bych chtěla umět hrát na akordeon... to jen tak někdo neumí ne? Přijde mi to fakt dobrý... jenže mám co? Mám smůlu... Neznamenalo by to, že na klavír hrát přestanu, ale vysvětlujte to mojí mámě... Tenhle nástroj není zrovna asi lehká sranda...:( a hrozně mě to štve...

No nějak jsem se o tom omylem zmínila před tátou... že se mi tahle skladba děsně líbí jako originál na akordeon a že bych to chtěla umět... a on prohlásil...:
"Pro tebe by to přece nemusel bejt takovej problém, ne? Když hraješ na klavír."
Cha chá!
Vidim to v růžovejch barvách, jak mi to děsně půjde, ha ha ha...:D No nepůjde, protože pravděpodobně akordeon ani nikdy v životě nevezmu do ruky... ani si nedovedete představit, jak děsně jsem ty poslední roky nesnášela klavír... teda jako chodit tam, na ty hodiny... představa, že bych začla někam chodit na akordeon je děsivá... ale já bych to klidně podstoupila... dostat základy... pak klidně budu samouk, mě to nevadí... naopak, jsem ráda samouk... na klavír už přes dva roky hraju sama... jo, trvá mi to dýl, ale dokážu se to naučit, když fakt chci... ale tohle je prostě sen, kterej se nesplní... stejně jako to, že nikdy nebudu mluvit plyně bulharsky... ale je přece překný mít nějaký ty sny ne? Co by byl život bez snů??

Chtěla jsem psát původně o něčem úplně jiném, ale nějak jsem se rozkecala:D Tak se mějte krásně, já padám a ozvu se zase někdy výhledově... tak páááááčko, a mějte se famfárově!

vaše
Annie♥

P.S.: Klavírní verze je taky krásná... teda zatím není krásná, když jí hraju já, ale od téhle osoby rozhodně...:

P.P.S.: Kde se do hájíčka zelenýho vzal venku sníh???! :D

Fialovozelený vlasy? Hmm, proč ne!:)

26. listopadu 2010 v 20:12 | Drácula |  The diary of Dracula
6
Hey.

Tak se ozývám. Už zase. V posledních pár dnech až moc často.
Ale nebojte, tenhle článek bude krátký! :D

Měla bych už zajít ke kadeřnici. Nebo spíš bych chtěla. Nesnáším tu jednotvárnost mých vlasů, ráda střídám účesy. Mám několik návrhů - buď delší mikádo, nebo dlouhý vlasy s ofinou, anebo momentálně aktuální - dvojbarevný vlasy, tak jak to má ta zpěvačka z videoklipu.

Zatím vyhrávají a s mamkou není problém, takže si je klidně můžu nechat udělat. Ale ještě nevím, jakou barevnou kombinaci. Co myslíte?

***


Alex Gaudino - I´m in love (I wanna do it)

Btw: Ta písnička vyjadřuje moje pocity!:)

Drácula



When did your heart go missing?:)♥.

25. listopadu 2010 v 19:57 | Drácula |  The diary of Dracula
3

Hi, my darlings.

Poslední dobou si příjdu jako na horské dráze. Jeden den zařím víc než sluníčko (a že je ho poslední dobou nedostatek, začínám blednout) a druhý den bych nejradši smazala z kalendáře. Toť můj prostý, ubohý život.

Před týdnem jsme měli od devíti, dvě hodiny flákačky (lakování nehtů), potom jsme šli se školou do kina na Tři sezóny v pekle a nakonec jsme udělali nálet na butiky v tom našem malém velkoměstě. Jo, minulý čtvrtek byl neopakovatelný. :)

Pátek taky jakž takž ušel.
Ale co kecám... byl to úžasný den!:)
Šla jsem s Moulou koupit sluchátka, který jsem nakonec nekoupila. Stejně jsme skončili v Mekáči. Kde jinde, že?:)

V sobotu začal můj soukromý horor. :-/
Jela jsem s B. do Prahy. No, začalo to hádkou s mámou, přes zablokovanou kreditku (hotovost jsem neměla moc velikou) a skončilo to blouděním po Praze. Ale jsem docela ráda, že jsem zase viděla B.
I přes to, to byl jeden z těch dnů, co bych vymazala z kalendáře.

No, ale zpátky k dnešku.
Dnešek byl extrémně divný den. Ráno jsem se pohádala s mámou, ve škole jsem málem usnula a nakonec jsme při odpoledce s kámoškou tancovali, zpívali, smáli se... a hned jsem měla super náladu. Miluju tu naší bláznivou školu, kde můžeš všechno a nikdo se na tebe divně nedívá. Ty lidi jsou tam totální magoři, stejně tak jako já. Netvrdím, že se bůhví jak těším do tý cvokárny, ale vždycky se tam odreáguju, umřu smíchy, potkám super lidi... a když mám štěstí, tak nedostanu špatnou známku. Super život, ne? :D


Rooney - When did your heart go missing?
Tak tohle je ta písnička, na kterou jsme s kámoškou blbly. Tancovaly jsme tam a ostatní si ťukaly na čelo. No a co? Tohle je příklad, že může být škola zábava. ;)
Jenom škoda, že nás nikdo nenatočil na video.


Nemusí se vám líbit, ale je prostě energická!
A mě se líbí! :P
Drácula



Je to celý nějaký na draka..

23. listopadu 2010 v 18:35 | Drácula |  The diary of Dracula
angel
Ahoj!

Tak se vám konečně po dlouhé době ozývám. Momentálně se toho děje tolik, že bych vám to nestihla ani povyprávět v jednom článku. Je toho poslední dobou až moc..
Vždycky když se něco povede a já se mám super, příjde pak studená sprcha.

Z deprese mě tahají tak maximálně Kings of Leon.
Tuhle kapelu jsem si nějak moc oblíbila. Miluju ten hlas jejich zpěváka, miluju tu hudbu, miluju ty texty ♥.

Use somebody.


--
Sex on fire.


Nemáte nějaký tip na jejich další úžasný písničky, nebo na nějakou kapelu, která hraje podobným stylem? Já mám omezený limit pouštění videí, takže nemůže moc pojíždět youtube.. :((


Mimochodem, tahle úžasná ikonka je od Annie:)


Ozvu se brzy, Váš náladový
Drácula





Ještě nikdy jsem nebyla tak v háji... aneb jak se Annie mučí s další povídkou...

15. listopadu 2010 v 20:29 | Annie |  Annie's diary
angel
Dear diary...
Jak to jde?
Tak doufám, že jste si všimli, že jsem nastavila nový design :D Je to celkem viditelný rozdíl a upřímně doufám, že se vám líbí:) Říkaly jsme si s Draculou, že už je tu ten předchozí hrozně dlouho, nic proti němu, byl skvělý a znovu děkujeme B.
...ale prostě to chtělo změnu. Dracula malinko nadávala:D že se snaží něco udělat a vůbec jí to nejde... a já zase prohlašovala, že mi v photoshopu poslední dobou nejde vůbec nic... no občas mě chytne takovej amok, že si prostě z deviantartu stáhnu hrozně moc obrázků a udělám z toho wallper... většinou je to na téma některé z mých povídek... tentokrát z toho vznikl celkem velkej wallper, ze kterého je udělaný právě nový layout...Posílala jsem ho totiž D. a jí se hrozně líbil... a ptala se, jestli z něj nechci udělat design... a tak jsem to udělala, no myslím, že se celkem povedl, ale tak celý wallper samostatně vypadá o něco líp... no o dost, ale nebudu do toho kecat:D

Jaký je váš názor?

A tímto se dostávám k nadpisu... jak jsem říkala, většinou jsou moje wallpery na téma nějaké z mých povídek... protože se moc nesnažím, něco tam naprskám a pokaždé z toho naprostou náhodou něco vznikne... dělat věci s hercema už mě nebaví tolik jako dřív a hlavně se mi to nikdy moc nepovede:D No i tenhle wallper je na téma jedné z mých povídek... proč jste jí tu ještě nenašli? Protože jsem totálně, ale fakt maximálně v KOPRU!!

Ještě nikdy v životě jsem nebyla takovej jelen z nějaký ze svých povídek, jako teď. Už hrozně dlouho to chci napsat... mám v hlavě příběh, celej, kompletní, což ne vždycky taky mám... a přijde mi dobrej, ale prostě nejsem schopná to napsat nějak, aby se mi to líbilo a to mě štve... Myslím si, že ten příběh je celkem silnej na to, aby ta povídka za něco stála... ale pokoušela jsem se začít třikrát... a pokaždé v tom bylo něco, to bych nejradši ze svého deníku vytrhla a dala mému psovi..., kterej by to rozcupoval na milion kousíčků a následně sežral :D

ANO! To je totiž přesně to jediné užitečné, co s tou povídkou můžu udělat. Děsně mě to mučí... protože když mě něco napadne, tak to chci napsat... a když to nejde, tak zkrátka začnu vyšilovat... Dneska jsem si na ZSV napsala osnovu, tak snad se mi konečně podaří začít nějak slušně... uvidíme... možná tu někdy výhledově čekejte povídku s názvem Angel... stále ještě jsem se ale nerozhodla, jestli to bude Ich formou, Er formou a nebo kombinovaně... oba dva styly mají něco do sebe... a taky bohužel oba některé věci nedovolují... no... uvidíme... Tak se mějte... a budu ráda za názor na layout...

Annie ♥

"Iskam da se nauchat da govoryat bŭlgarski"

14. listopadu 2010 v 23:05 | Annie |  Annie's diary
Iskam da se nauchat da govoryat bŭlgarski
Искам да се научат да говорят български

"Why?" "Because I'm Bulgarian!"
alea acta es
Věděli jste, že herečka Nina Dobrev je Bulharka? Já teda ne, až do nedávna. Ano, ujíždím na The Vampire Diaries, no a co?:D K věci... je to Bulharka... a mám takový soukromý názor, že z jedné postavy (Katherine) udělali Bulharku právě proto, že Nina samozřejmě mluví svou rodnou řečí, takže se to nemusela složitě učit. Kdo zná TVD, tak ví, o čem mluvím... kdo ne :D tak má smůlu....

Co se týče toho nadpisu... Iskam da se nauchat da govoryat bŭlgarski. Vážně se chci naučit mluvit bulharsky. Protože jediná věc, kterou máme s Ninou Dobrev společného je to, že máme bulharskou krev. Přestože ona je úplná a já už dost naředěná. Nebýt roku 1968 a toho, co se u nás dělo, dokládá můj původ i moje jméno... i když by s tou nechutnou příponou -ová znělo děsně! Ne, že bych se divila, že si děda změnil jméno... naopak... Každej si určitě řiká, jaký krásný český jméno mám a ono je to úplně jinak :D

Můj děda mluvil fakt hodně jazyky... tím, že byl napůl bulhar, uměl i plyně bulharsky... kdyby žil, chtěla bych, aby mě to zkusil naučit. Mám hroznej zájem o jazyky, ale nemám na to ten správnej talent, nebo jsem ho alespoň ještě neobjevila. Chci jet do Anglie nebo USA, abych se naučila pořádně anglicky... ale jazyky, o které mám vážně maximální zájem, jsou italština... a bulharština. Chtěla bych najít svoje příbuzné, pokud ještě nějací žijí... a myslím, že chtít mluvit řečí svých předků není až tak úchylné, nebo je? No bůh ví, z jakých všech zemí byli moji příbuzní :D ale stejně.... Je spousta věcí, které bych chtěla umět... a tohle je jedna z nich...

Ale dá se vůbec sehnat nějaký kurz bulharštiny?
Asi ano... ale máma mi ho nezaplatí... budu muset najít nějaký jiný způsob... :D

Vaše Annie♥

Realita šťastných chvil; jednorázová povídka

4. listopadu 2010 v 20:43 | Annie
Je to už nějaká chvíle, co jsem vám slibovala, že sem hodím jednorázovou povídku do prvního kola jedné povídkové soutěže, o které jsem vám říkala (fairytales.blog.cz)... No a ten den právě nastal... jelikož a protože jsem se trochu zasekla s přepisováním Žít a nechat zemřít, protože nemůžu najít ty papíry na kterých jsem to měla... našla jsem jenom tu původní verzi a ta je taková... zvláštní :D No obecně tahle povídka... vznikla v den uzávěrky, protože jsem před tím byla tejden ve Skotsku a nevěděla jsem to... napsala jsem jí na papír vytrženej ze sešitu biologie při češtině a částečně při ZSV...:D Malinko jsem to upravila, přepsala a vzniklo z toho tohle....
Tématem byla "Realita šťastných chvil..." což mě v první chvíli naprosto odrovnalo... to jsem ještě netušila co přijde :D Viz momentální zadání, kdy máme za úkol detektivku... to bude moje smrt... :D No už jsem začala, snad to nějak půjde... a to jsem si myslela, že nejhorší bude 3. kolo, no nic... :D Každopádně jsem napsala to první co mě napadlo, což je většinou to nejlepší... a tak vzniklo tohle, tak budu ráda, když si to přečtete...
Stories by Annie

Realita šťastných chvil


Chci aspoň chvíli na nic nemyslet... ale nejde to...

2. listopadu 2010 v 20:14 | Annie |  Annie's diary
To, jak žijeme teď, nás může stát celou naši budoucnost.
annie
Jednou.
Jen jednou bych chtěla, abych měla v hlavě prázdno. Jednou jedinkrát...
Ale nedokážu to. Vždycky na něco myslím... i když se snažím na nic nemyslet, tak myslím na to, jak se snažím na nic nemyslet a je to zase v háji...
Jsem tak zmatená celým životem... Hlavou se mi honí tolik otázek, na který bych chtěla znát odpověď, ale tu se nikdy nedozvím... a nebo alespoň ne v nejbližší době.
HRABE MI!

To, jak žijeme teď, nás může stát celou naši budoucnost.
Jop... krutá pravda... tak mě to štve... kdybych se mohla vrátit... a zopakovat si svůj život... spoustu věcí bych chtěla udělat jinak... (samozřejmě bych si musela ale ten předchozí život a své předchozí chyby pamatovat...) Třeba bych tak často nekývla na to, si dát zmrzku... nebypadala bych tak jak teď vypadám... musím začít pořádně makat, ne se na to furt jenom psychicky připravovat... je to na nic... dole máme rotoped... jsem odsouzená k tomu nadosmrti jezdit, abych zhubla...

Moje hlava je tak přeplněná a já toho mám prostě dost! Jsem vyřízená, unavená... a do toho škola... jsem zmatená z myšlenky na to, co budu dělat až odmaturuju... jestli vůbec odmaturuju... jsem zmatená z toho, že působím v češtině jako šprt, i když jsem naprostej opak šprta... NAPROSTEJ! Já hezky pluju životem a školou s trojkama (+ čtverkou z fyziky) a je mi hej... a teď najednou jedničky z češtiny? Jako co to je tohle? Nějakej posun v časoprostoru nebo já nevim...:D

Hlavou se mi pořád honí nápady na nové a nové povídky, ale nedokážu je napsat... potřebovala bych je dostat z hlavy tím, že je dám na papír... ale to není tak lehké. Nevím, jak se toho mám zbavit, nutně si potřebuju pročistit hlavu, ale nevím, jak to mám udělat... nemáte někdo nějaký návod? Sedět v tureckym sedu se zavřenejma očima a dokola opakovat slovo OHM mi zrovna dvakrát moc nepomohlo... Já jsem taky případ co? Už se chytáte za hlavu? Tak vám něco povím... prozradím vám kolik mám v hlavě povídek... ať už rozepsané nebo prostě jen ve stádiu vývoje v mé kebuli... děsivé číslo... 13... A teď si představte že se vám v mysli točí nápady, náměty, nebo dokonce i přesné věty... to je dost i když máte rozepsanou jednu... natož jich mít v hlavě 13... ok, ta jedna je dopsaná, takže tu bych teoreticky mohla vynechat, ale stejně... Napsat to trvá takovou dobu... dostat se přes záseky trvá ještě dýl... a já jsem už vážně případ pro psychiatra... Páni, jsem se rozepsala... Pak někam vlezu a bum, je tu další nápad a já jsem zase ještě víc v kopru než před tím...:D Tak si vemte třeba povídku Bílá jako sníh... jak mě napadlo jí začít psát? Prostě jsem nějakej čas potkávala holku s kratšíma odbarvenejma téměř bílejma vlasama... a už to jelo... měla jsem základ hlavní postavy a už to jelo... Začít psát něco jiného šlo samo... a jakmile jsem slyšela, že kamarádka z nějakého důvodu vyslovila jméno Megan... ještě ten den jsem sedla k počítači a napsala první kapitolu o 6 stránkách A4...

No... momentálně se snažím zaměřit na Žít a nechat zemřít... ale stejně pořád vim o těch zbylejch dvanácti, který šrotujou v mojí hlavě...:D 
Kdo tam pak má narvat mechanické kmitání, že ano...???

Vaše vyčerpaná
Annie...