Bílá jako sníh: Kapitola 3. - Poleva; část 3.

4. června 2010 v 20:25 | Annie |  Bílá jako sníh
Ach bože, tenhle tejdem byl vážně příšerně náročnej, už mi pěkně leze krkem... jediným světlým bodem je zítřek, jinak stál tenhle tejden fakt na nic... ani jsem si nemohla přečíst novinky na blozích, které mám ráda, viz naše affs...:-( a to jsem se tak těšila na některý věci, musím to zkusit dohnat. No nic... po chvilkové pauze vám sem konečně dávám poslední část 3. kapitoly Bílé jako Sníh... zejtra nebo v neděli přidám jiný článek, nebojte:D nejen BJS... no nic... tak nebudu to zdržovat...

bílá jako sníh

Kapitola 3. - Poleva; část 3.


"Máš nějaké plány na večer?" zeptal se mě najednou. Nevěřícně jsem na něj pohlédla.
"Elizabeth mi navrhla, abych šla s nimi do kina, ale nevěděla jsem, že bys mě pustil," divila jsem se.
"Bude tam i William?" vyzvídal najednou. Jako kdybych to nečekala.
"Já nevím, možná," odpověděla jsem popravdě. Chvíli se rozmýšlel, ale nakonec souhlasil.
"Dobře, ale přijď brzy domů, ano?"
"Děkuju, tati," poděkovala jsem, vzala jsem si kabát a zamířila za ostatními. "Ahoj," pozdravila jsem ještě mezi dveřmi.
"Tak co Meggie, jdeš teda s náma?" ptala se Blair, jakmile jsem přišla k jejich stolu.
"Neříkej mi Meggie," opravila jsem jí, "a ano, jdu," dodala jsem ještě. Elizabeth se na tváři okamžitě objevil široký úsměv.
"Tak jdem, ať to stihneme," navrhla Paula, "potřebuješ si pro něco skočit domů, Meg?" Musí pořád tak hrozně komolit moje jméno? Já nejsem Meg, ani Meggie. Jmenuji se Megan.
"Megan, když dovolíš," opravila jsem jí automaticky. "A ne, nepotřebuju, mám všechno potřebné," odpověděla jsem na dotaz.
"Promiň, jen jsem si vzpomněla na mou oblíbenou autorku Meg Cabot," vysvětlila mi Paula. Ach ano, od té jsem také něco četla… Knižní serii Mediátor, to se mi líbilo, ale nic jiného jsem od ní nečetla.
"Tu znám, ale prosím, neříkej mi tak."
"Vážně? Ty jí znáš? Co jsi od ní četla?" začala hned vyzvídat.
"Teď sis naběhla," zašeptala Elizabeth, když se zvedala. Nechápavě jsem na ní pohlédla, ale v zápětí jsem pochopila. Paula okamžitě začala vykládat různá fakta a informace o Meg Cabot. Netušila jsem, jak toho vůbec někdo může vědět tolik věcí o jedné spisovatelce, ale moc jsem to neřešila. Pouštěla jsem to jedním uchem tam a druhým ven. Ostatní také nevypadali, že by jí nějak moc vnímali. Elis moc dobře věděla o čem mluví.
"Ale sedm se nás do jednoho auta nevejde," prohlásil najednou Brad a přerušil tím Paulu uprostřed věty. Asi už ho to přestalo bavit, což se ani nedivím. Některé věci, které jsem pochytila, byly zajímavé, ale nic se nesmí přehánět.
"Mám tu vlastní auto, jede někdo se mnou?" Nikdo se k tomu neměl, všichni chtěli zůstat v kolektivu. Začala jsem přemítat nad svými možnostmi. Můžu jet s ostatními a nechat někoho jiného, ať jede s Willem, ale čelit jistě alespoň několika otázkám, třeba rozevírání toho, proč má Will stále ještě ve vlasech mouku. Anebo jsem mohla jet s Willem, vyhnout se otázkám od ostatních ale čelit těm Willovým. Byla tu ještě možnost jít pěšky, ale ta se mi taky zrovna moc nezamlouvala. Povzdechla jsem si.
"Já pojedu s tebou," rozhodla jsem se nakonec. Moc dobře jsem poznala, že Blaire nejede s Willem kvůli Bradovi, jediný, kdo si toho, jak se na něj kouká nevšiml, byl právě on. Elizabeth možná jen doufala, že na to kývnu. V tenhle okamžik bylo těžké uhodnout, co si myslí, ale vypadala, že z toho má radost. Jacob jen nechtěl trhat partu a Paula vypadala, že chce radši zůstat s ostatními, než jet v autě s Willem a sama.
"Tak zatím Coop, Wille," usmála se Elizabeth a nenápadně na mě mrkla. Chtěla jsem po ní hodit další vražedný pohled a to nejen kvůli tomu, že mě překřtila na Kurník, ale už stihla nastoupit na zadní sedadlo Bradova auta. Jak tak koukám, mají všichni velkou zálibu v tom, komolit moje jméno. Ale Coop zase nebyla tak hrozná přezdívka, vlastně se mi to i celkem líbilo. Podobně mi občas říkávala Nessa, moje bývalá kamarádka z New Yorku, ale ta k tomu ještě většinou přidávala příponu. Pro ní jsem bývávala Coopey, ale to už je dlouho. Otočila jsem se a zamířila za Willem, který už šel ke svému autu. Pořád se usmíval, nechápala jsem, co mu přišlo tak k smíchu.
"Dík, že jedeš se mnou, Coop, jezdit sám je velmi frustrující," poznamenal.
"Ještě ty začínej," zavrčela jsem.
"Proč? Vždyť je to hezký, líbí se mi to," přiznal s úsměvem. No rozhodně lepší než Meggie, to jsem uznat musela.
"Ale uvědom si, že s tebou jedu jenom proto, že mi tě bylo líto," uzemnila jsem ho. Zatvářil se ublíženě, ale jeho oči mě vesele pozorovaly.
"Au, to mě ranilo," postěžoval si. Zvedla jsem oči v sloup a on se zase usmál. Proč sakra musí mít tak krásnej úsměv? Blesklo mi hlavou, ale okamžitě jsem si tyhle myšlenky vyhnala z hlavy a vstup jim zamkla na sto padesát západů.
Nastoupil hned po mně a nastartoval. Vyjeli jsme na hlavní silnici hned za Bradem. Okamžitě se rozhostilo trapné ticho, co jiného jsem taky mohla čekat. Chvíli jsem přemýšlela, kdo přeruší ticho jako první, ale zrovna, když jsem se chtěla ozvat, začal William.
"Myslel jsem si, že mě tvůj otec zabije," zasmál se.
"Já jsem si taky myslela, že tě můj otec zabije," souhlasila jsem a taky se usmála.
"Sluší ti to víc, když se směješ," poznamenal, "ale moc často to neděláš, bohužel," začal. Tušila jsem, že s něčím takovým zase přijde.
"Už jsem vyšla ze cviku," odpověděla jsem a snažila se, aby to vypadalo ledabyle, přestože mě to užíralo zevnitř. "A dívej se prosím tě na cestu," upozornila jsem ho. Nerada bych umřela zrovna teď, když už mám zase důvod žít. Tedy když už si zase uvědomuji, že mám důvod žít.
"Omlouvám se za to v té kuchyni, neustál jsem to," omluvil se po chvíli mlčení. Začala jsem se zase smát, ale snažila jsem se, aby to bylo potichu, takže můj smích zněl poněkud přidušeně.
"Nemáš se za co omlouvat, já jsem na tebe vystříkla polevu a uklouzla."
"Ale já jsem nechytil tebe ani tu mísu a sám jsem uklouzl. A teď jsme ještě pořád od mouky," nedal se.
"Ale kdybych tu mísu nestrhla sebou, nebyli bychom od mouky," trvala jsem na svém. "Zdá se mi to nebo se hádáme o tom, čí je to vina?" došlo mi najednou.
"Nehádáme se, to je jen výměna názorů, to nic nemění na tom, že to byl trapas, a stejně jsem za to mohl já, kdybych tě nevyděsil, nevystříkla bys na mě polevu-."
"Přestaň prosím tě!" zadržela jsem ho. "Stejně budu trvat na svém."
"Vždycky můžeš změnit názor," poznamenal.
"A jak bys toho chtěl dosáhnout?" pohlédla jsem na něj podezíravě.
"Vždycky na tebe můžu vylít čokoládu, vydírat tě nebo tak," odpověděl. Úsměv mi zmrzl na tváři. Přestože on to s tím vydíráním myslel jako vtip, mně to směšné nepřipadalo. Došlo mi, že mě skutečně může vydírat, kdyby chtěl. Má k tomu dobré možnosti, když jsem mu tak neuváženě všechno vyklopila. Bála jsem se, že kdyby se to někdo dozvěděl, všichni by se na mě dívali jak na nejhoršího vyvrhele, rebela a hlavně jako na feťačku. Otřásla jsem se. Pohlédla jsem na něj mrtvým výrazem. Byl by toho schopný? Ptala jsem se sama sebe, ale jak jsem mu hleděla do těch jeho krásných upřímných očí, nemohla se mi v hlavě promítnout jiná odpověď, než ne.
---
Já budu radši mlčet:D doufám, že jste si to někdo přečetl...:D Pokud ano, tak za to hrozně moc děkuju:)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MiMi Madison H. MiMi Madison H. | Web | 4. června 2010 v 21:59 | Reagovat

aaa..úžasné...ja som si myslela, že pôjde s ním :) hihi, dúfam, že on to vážne nikomu nepovie, lebo by ju to ranilo a zase by sa prestala smiať..teším sa na ďalšiu kapitolku :p

2 Elaine Elaine | 5. června 2010 v 15:06 | Reagovat

Annie, je to Blair nebo Blaire?

3 Annie - justdreaming Annie - justdreaming | Web | 5. června 2010 v 20:09 | Reagovat

[2]: Jooo... dobrá otázka:D to je překlep, má to bejt Blaire :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama