CALISTA - 2. kapitola

18. května 2010 v 18:58 | Drácula
Tak. Teprve teď se to začíná rozjíždět. Je to vlastně vzpomínka, tedy návrat do minulosti. Ano, větčšina děje se bude odehrávat v minulosti.
No nic já se loučím, bye bye. A komentíky byste mohli zanechat :))

Enjoy :)) ♥

Btw.: Kdyby tam byly chyby nebo se nějaké slovo opakovalo dokola nebo tak napište mi to prosím. Jsem unavená na to, abych dělala korekturu...



Začalo to asi takhle…

14.3.2010
Na obloze si lenošilo slunce, paprsky mi laskaly do tváře. Odpočívala jsem na schodech před svojí oblíbenou vilou, ve které nikdo nebydlel a užívala si tu pohodu. Zavřela jsem oči. Chtělo se mi spát, i když to byla věc, kterou jsem neuměla. Nemohla jsem spát. Nešlo to. Ale byl to divný pocit. Spánek byla poslední věc z lidskosti o kterou jsem přišla.
"Počkej až tě chytím," zakřičel mi někdo se smíchem do ucha. Otevřela jsem oči.
"Nechytíš, nechytíš!" odvětil malý blonďatý andílek a vyplázl jazyk na svého bratříčka. Tyhle děti jsem tu potkávala denně. Byly tak roztomilé a nevinné. Musela jsem se pro sebe usmát.
"Mám tě," vypískl ten malý klučina. Rozesmála jsem se. Ne snad, že by to bylo vtipné, ale mě se to líbilo. Líbila se mi ta dětská bezstarostnost. Chtěla bych být zase malá holčička.
"Ahoj," promluvil někdo na mě nečekaně, až jsem se lekla. Podívala jsem se na toho dotyčného co mi málem způsobil infarkt. Měl blonďaté napomádované vlasy, zelené oči, ve kterých by se dalo snadno utopit a koženou bundu.
"Kdo jsi?" vyprskla jsem.
"No tak prrr, kotě. Nevystrkuj drápky hned," hlaholil. Evidentně ho zaskočila má reakce.
"Nejsem kotě. A kdo sakra jsi? Znova se ptát nebudu," odsekla jsem. Nedůvěřivě si mě prohlížel, ale nakonec usoudil, že to se mnou ještě zkusí. Sedl si vedle mě na schody.
"Jmenuju se Liam. Máš nádhernou barvu vlasů. To máš takhle od přírody?" vyptával se. Napadlo mě, jestli to není gay.
"Hm, jo," odsekla jsem s nezájmem, který jsem se nesnažila skrývat.
"Promiň, nechápej mě špatně, já jen, že takoví krvavě rudá se nevidí denně. Úplně jsi mě okouzlila."
"Hm," broukla jsem.
"Chodíš jsem často? Už jsem tě tu párkrát viděl. Proč tu vždycky sedíš tak sama?" vyzvídal.
"A proč ty jsi tak neuvěřitelně zvědavý?" nadzvedla jsem tázavě obočí.
"Jak můžeš říct, že jsem zvědavej, když jsi mě ještě ani nepoznala kotě, hm?" houkl. Protočila jsem oči v sloup. Byl mi tak nesympatický, až to bolelo. Měla jsem chuť se zvednout a odejít… kdybych měla kam.
"No… už od chvíle co jsi na mě poprvé promluvil mi došlo, že ty jenom tak neztichneš," vzdychla jsem.
"Ty k sobě jenom tak někoho nepustíš, co?" zajímal se. Měl pravdu. Já si žiji ve svém světě, ve kterém není pro nikoho místo. A to je škoda. Mimoděk jsem na něj dlouhou chvíli zírala a pak jsem se rozhodla.
"Tak dobře. Jestli mě chceš pozvat na rande, já půjdu," slíbila jsem, "ale mám podmínku," poručila jsem. Čekal.
"Už mi proboha neříkej kotě. Je to divné," odvětila jsem znechuceně.
"Tak dobře. A prozradíš mi své jméno?" zeptal se a náhle změnil výraz v obličeji. Váhala jsem. Nevěděla jsem jaké jméno mu říct. Měla jsem jich tolik a přitom žádné. Nakonec jsem se rozhodla říct mu své pravé jméno, které lidem obvykle neříkám. Toužila jsem začít žít a tak jsem se musela přestat přetvařovat.
"Mé jméno je Calista."
Zvědavě si mě prohlížel. "Calista. To je neobvyklý jméno."
"Já vím," sykla jsem podrážděně. Náhle jsem z toho neměla dobrý pocit.
"Tak Calisto, kde bydlíš?" loudil. Znova jsem váhala.
"Hele brzdi, jo?" falešně jsem se zasmála. Zmlknul.
"Tak kdy bude to naše rande, hm?" nadhodil. Nevěděla jsem jestli je to dobrý nápad, ale nijak jsem to nezvažovala dlouho.
"Třeba dnes večer?" nadhodila jsem to jako otázku. Co když dnes večer nebude mít čas?
Slunce se schovalo za mraky. Koukala jsem na nebe a čekala až odpoví.
"Já mám docela nabitej program, ale na tebe si čas udělám."
"Tak platí," řekla jsem tak okamžitě až jsem sama sebe překvapila. Asi jsem se prostě jenom bála, že to nakonec odvolám. Tenhle týpek se mi ani trochu nelíbil, ale někde jsem začít musela přeci.
"OK. A v kolik tě mám vyzvednout? Hele, ale ještě jsi mi neřekla kde bydlíš…," došlo mu.
"Víš co? Radši vyzvednu já tebe, tak v osm? Kde bydlíš?" navrhla jsem. Nezdálo se, že by mu to příliš vadilo. Zvedl prst a ukázal na protější nádhernou vilu s rozlehnou zahradou a bazénem.
"Ááááách… tak ta je tvoje?" rozplývala jsem se blahem. Tahle vila a ta jeho se mi nejvíc líbili z celého okolí. Něco mě k nim přitahovalo. Zvláštní, že?
"Jo… a ty schody, na kterých sedíš taky patří mě," řekl dusící se smíchy.
"Kecáš?" zaječela jsem. Byla jsem z toho zmatená. Vždyť tenhle pozemek nikomu nepatří, nebo ano?
"Nekecám. Fakt mi patří. Teda ne konkrétně mě, ale mé sestře. Ona tu teď bydlí naproti se mnou a mým bratrem, protože jim uvnitř prasklo potrubí nebo co já vím. Vidíš ty děti?" ukázal na děti co se houpali na houpačce. Byli to ti, kteří tu před chvíli utíkali.
"Ano."
"Je to můj synovec a moje neteř. Hej Martine a Angelo, pojďte sem," zahvízdal na ně. Děti se na něj tázavě podívaly, ale bez remcání sem přišly.
Ta holčička Angela, byla velmi podobná Liamovi. Skoro bych řekla, že je to jeho dcera. Měla velká čokoládová kukadla. Klučina byl hubený, vysoký a měl vlasy černé jako uhlí.
Liam si je k sobě přitáhl blíž a začal na ně dělat obličeje, které mu děti oplácely smíchem. A já si uvědomila, že tenhle namachrovaný týpek nemusí být zase tak špatný.
"Strejdo. Přestaň," řechtaly se.
"Ehm, ehm," odkašlala jsem si. Asi zapomněli na mojí přítomnost.
"Promiň," omluvil se mi rudý jako rak. Popostrčil je ke mně.
"Martine, Angelo, tohle je moje přítelkyně Calista. Pozdravte ji," poručil.
"Ahoj," řekly jednohlasně, poněkud zmatení. V jejich obličejících byla jiskra života. Mohla bych se do jejich tvářiček koukat hodiny a měla bych se skvěle. Najednou jsem se díky nim cítila lépe.
"Kolik vám je let?" zeptala jsem se opatrně.
"Osm," odpověděl ten kluk Martin a zkoumavě si mě prohlížel.
"Mě je šest," špitla Angela skoro neslyšně a zabodla svůj pohled do země.
"Dáme si Liamův ovocný koktejl?" navrhl. Děti začaly skákat jako pominutý.
"Jo…," radoval se Martin. Liam se pomalu zvedl ze sedu a chytil je za ručičky, každého z jedné strany. Smutně jsem se dívala jak odcházejí. Ty děti se mi vážně zamlouvaly. Toužila jsem si s nimi hrát, smát se, radovat se. Shrbila jsem se.
Zčista jasna se Liam před silnicí otočil a křikl: "Hej, ty nejdeš?"
Neváhala jsem ani vteřinu a vyhoupla jsem se na nohy tak rychle, až jsem sebou málem sekla. "Jasně!"
Už mi ten napomádovaný frajírek nepřišel tak protivný. Prostě jsem ho odsoudila moc brzo.
Neslyšně jsme přešli silnici, která stejně zela prázdnotou a vpluli jsme do domu. Uvnitř se to hemžilo samým luxusním nábytkem až mi rvalo srdce šlapat na tu vyleštěnou podlahu špinavou botou. Rozhlížela jsem se po tom nádherném paláci s otevřenou pusou a nevěřícně kroutila hlavou. Tenhle dům měl nevysvětlitelné kouzlo, které mě tolik lákalo a to přitahovala. Toužila jsem tu zůstat navěky, nikdy neodejít. Toužila jsem tu žít. Páni! Nic krásnějšího jsem v životě neviděla.
A pak jsem zahlédla nádhernou postavu s čokoládovými vlasy a zelenohnědými oči blížící se mým směrem.
Ach ano, teprve teď jsem viděla to nejkrásnější v životě.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karr ♥-♥ Karr ♥-♥ | Web | 18. května 2010 v 19:11 | Reagovat

Vážně by mě zajímalo, co je ta holka zač..:D

2 Annie - justdreaming Annie - justdreaming | Web | 18. května 2010 v 21:34 | Reagovat

To by mě taky zajímalo ale :D Jinak se mi to líbí, těším se na další, jsem zvědavá... jen jsem tu měla něco k tomu... 'které mě tolik lákalo a to přitahovala', tam je asi nějakej překlep, říkala jsi, ať ti ho když tak napíšu a ještě jednu věc jsem tam měla k tomu, jen jsem to zapomněla, tak když tak až se vrátím...:-D ale chválím

3 MiMi Madison H. MiMi Madison H. | Web | 18. května 2010 v 23:25 | Reagovat

uuuh,koho videla??..ja už chcem ďalší diel :D hehe, veľmi vydarený je tento :)

4 Drácula (kdysi Renesmee) Drácula (kdysi Renesmee) | Web | 19. května 2010 v 17:13 | Reagovat

[3]: Děkuju... mě se naopak líbí nejmíň, ale hlavní je, jestli se líbí vám... :))

5 MiMi Madison H. MiMi Madison H. | Web | 20. května 2010 v 14:10 | Reagovat

[4]: no, tak mne sa páči tento :)..lebo som sa dozvedela nejaké podstatnejšie informácie :)

6 The black rose (Gáguš) The black rose (Gáguš) | Web | 26. května 2010 v 18:39 | Reagovat

No krása..Vážně by mě zajímalo, co je ta holka zač..:)) No..zijstím to! :DDD XDDD

7 Drácula (kdysi Renesmee) Drácula (kdysi Renesmee) | Web | 26. května 2010 v 18:40 | Reagovat

[6]: Děkuji :))* :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama