Bílá jako sníh: Kapitola 3. - Poleva; část 2.

30. května 2010 v 20:04 | Annie |  Bílá jako sníh
Ahoj... no dneska to nebudu protahovat... mám tu pro vás další část 3. kapitoly Bílé jako sníh... doufám, že se vám bude líbit, ani nevíte, jak moc mě vaše komentáře těší:) Tak tady to je, enjoy...:)
bílá jako sníh

Kapitola 3. - Poleva; část 2.


"Chceš s tím pomoct?" zeptal se povědomý hlas a já jsem se příšerně lekla. Vytrhl mě totiž ze zamyšlení, cukla jsem rukou, omylem zmáčkla láhev s polevou a ta mu postříkala obličej.
"Stačilo říct ne," zpražil mě pohledem, ale v očích neměl zlost.
"Moc se omlouvám, Williame, hrozně jsem se tě lekla," začala jsem se okamžitě omlouvat. Pohlédla jsem ke stolu zaplněnému mými novými - no vlastně ano - přáteli, jak se u něj všichni svíjí smíchy. Vrhla jsem po nich vražedný pohled, vzala ty čtyři talíře a zmrzlinový pohár - neptejte se jak, prostě jsem se už naučila nosit tolik talířů na jedné ruce - a zamířila k nim.
"Hned ti dám nějakou utěrku, jen to odnesu těm uřvaným návštěvníkům," zasyčela jsem, ale Willa to akorát zase pobavilo. Postavila jsem před ně dorty a před Elizabeth pohár.
"Ani slovo," zavrčela jsem. Elis smíchy slzela, ale snažila se zachovat vážnou tvář. No, řekněme si to na rovinu, nedařilo se jí to. Chytla jsem Willa za předloktí a táhla ho směrem ke kuchyni, kde byl dostatek ubrousků a hlavně dřez s tekoucí vodou.
"Máš studené ruce," poznamenal najednou.
"To je u mě normální," konstatovala jsem a táhla ho dál.
"To je dobrý, prosím tě, je to jenom čokoláda," uklidňoval mě, když jsem po něm házela ubrousky. Když už jsem tam byla, vzala jsem z ledničky tác s mým oblíbeným tvarohovým dortem a položila ho na linku.
"Ještě jednou se omlouvám," říkala jsem mu znovu, ale už i mě začaly cukat koutky. Sáhla jsem pro další utěrku, ale k mé smůle se opět projevila má neskutečná nešikovnost. Uklouzla jsem po něčem, co bylo vylité na podlaze, začala se poroučet k zemi a podařilo se mi strhnou mísu s moukou. Jak se William pokoušel chytit jí a zároveň i mě, uklouzl také, vrazil do mě, oba dva jsme spadli a snesla se na nás celkem slušná vrstva hladké mouky. Teď už jsem se neudržela ani já. Dostala jsem příšerný záchvat smíchu a William taky.
"Co to tady provádíš, Megan?" slyšela jsem tátův hlas, ale smát jsem se nepřestala, i když mého tátu pravděpodobně humor přešel, jakmile vešel do kuchyně. Ale já si z toho nic nedělala, vlastně jsem jeho přítomnost vnímala jen tak napůl.
"Mladý muži, mohl byste slézt z mojí dcery?" odkašlal si táta. Uvědomila jsem si, že je Will pořád ještě opřený nade mnou, aby mě nezalehl. Rychle jsem ho odstrčila a vstala. Usmívat jsem se ale nepřestávala, nešlo to. Najednou jsem se nechtěla zase začít mračit, ať už mi táta řekne cokoliv. Will se taky pořád smál, ale prohlížel si mého otce obezřetným pohledem.
"Myslíš, že mě zabije?" zašeptal Will, když můj otec začal nepřirozeně rudnout.
"Doufám, že ne, ale jistá si tím nejsem," odpověděla jsem mu také šeptem. Můj táta pořád mlčel.
"Tohle mi pak vysvětlíš," vyrazil ze sebe najednou. Takže nezabije Willa, ale mě, aspoň že tak. "Vy vypadáte," vyprskl najednou a já jsem pohlédla na Willa. Došlo mi, že měl pravdu. William měl ve vlasech a na svetru mouku, na levé tváři ještě trochu čokoládové polevy a já jsem nemohla vypadat o moc líp.
"Asi bych měl jít, uvidíme se," rozloučil se William, opatrně tátu obešel a vyrazil z kuchyně ven. Táta mě přejel pohledem, pak se otočil a vyrazil za Willem. Tak, že by si to nakonec rozmyslel a zabije jeho? Přišla jsem ke dveřím, ale ven jsem nevyšla, přesto jsem slyšela, co táta říká.
"Ne že bych byl nadšený z toho, co jsem právě viděl, ale jak jsi to udělal?" zeptal se táta.
"Co myslíte?" nechápal Will.
"Směje se," vysvětlil stručně. Will neodpověděl nebo jsem to přeslechla. Uvědomila jsem si, že to bylo poprvé po dlouhé době, co jsem se takhle smála. Doopravdy smála, ne uměle, nahraně nebo neupřímně, ale opravdu, z celého srdce, až jsem z toho měla křeč v břiše. Ani si nepamatuji, kdy jsem měla naposledy takový záchvat. Trochu jsem si urovnala svetr a smetla ze sebe mouku. Vzala jsem tvarohový dort a donesla ho na místo určení, kam jsem ho měla v plánu vzít už tak před deseti minutami. Všimla jsem si, že se Will přidal k ostatním, kteří tam stále ještě seděli. Povzdechla jsem si. Tušila jsem, že mě táta, po tom co viděl před chvílí, do toho kina nepustí.
"Můžu s tebou mluvit?" zeptal se najednou táta, chytl mě za zápěstí a táhl zpátky do kuchyně. Hodila jsem po ostatních zoufalým pohledem. Paula jen bezmocně pokrčila rameny, Elizabeth se křenila, Will vypadal, jako kdyby přežil výbuch moučné bomby a nevšiml se mě. Jacob ani Brad také nevypadali, že by mi chtěli přispěchat na pomoct, takže jsem byla odsouzená k tomu zemřít. Moc dlouho jsem tu tedy nepobyla. Doufala jsem, že tu vydržím alespoň měsíc…
"Mohla bys mi říct, co to mělo znamenat?" zase zrudnul, ale já jsem se jenom při vzpomínce na tu situaci zase začala pochechtávat.
"No, vylila jsem na něj polevu, tak jsem mu dávala utěrku, uklouzla jsem po něčem, co tu je rozlité mimochodem, shodila jsem mísu, Will se jí snažil chytit, jenže taky uklouzl, omylem mě srazil na zem a ta mouka se na nás vysypala," vchrlila jsem ze sebe tak rychle, abych ještě stihla zadržet smích. Tátovi viditelně začali cukat koutky, ale musel zachovat otcovskou autoritu.
"Ať už se to neopakuje," řekl přísně a moc dobře jsem v téhle krátké větě dokázala najít to, co tím vlastně chtěl říct. Nelíbila se mu představa, že se ke mně přibližuje jakýkoliv kluk. Myslím, že by z toho nebyl nadšený ani kdybych neměla tak černou minulost s Benem.
"Je to jen kamarád," ujišťovala jsem ho, stejně se nepřestal dívat podezíravě. "Spolužák? Známý? Náhodný kolemjdoucí? Kam až mám zajít, abys ses takhle přestal tvářit?" pohlédla jsem na něj zkoumavým pohledem. Už v obličeji tak rudý nebyl, viděla jsem, že má co dělat, aby se taky nezačal smát, i když byl určitě i naštvaný, alespoň částečně.
---
Tak co?:D Chcete další, nebo radši ne?:D
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MiMi Madison H. MiMi Madison H. | Web | 30. května 2010 v 20:35 | Reagovat

rozhodne chcem ďalšiu kapitolku :D
pri tejto som sa tak perfektne bavila...živo som si ich dokázala predstaviť v tej kuchyni na zemi :D celých od múky..aj Meganinho otca hehe..aký bol napenený a zároveň by sa najradšej rozosmial :D:D
takže už sa teším na ďalšiu :p hihi

2 Karr ♥-♥ Karr ♥-♥ | Web | 30. května 2010 v 21:40 | Reagovat

Já to prostě miluju!
Jsem vážně ráda, že je Megan líp, snad se s tim Williamem dá nějak dohromady :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama