Bílá jako sníh: Kapitola 2. - To snad ne!; část 3.

24. května 2010 v 20:01 | Annie |  Bílá jako sníh
Ahoj. Tak jste si mohli všimnout, že jsem přidala jeden článek, který obsahuje něco na víc o povídce. No a protože mě rozčiluje, že to musím kouskovat :D dám vám sem dneska i poslední část druhé kapitoly, ať to máme kompletní:D
bílá jako sníh

Kapitola 2. - To snad ne!; část 3.


Jakmile zazvonilo, znovu se ke mně otočila. Ani jsem si nestihla uklidit věci.
"Kampak míříš teď?" zeptala se mě s úsměvem. Sbalila jsem si, zamířila ke dveřím a koukla jsem se do rozvrhu.
"Teď mám biologii s Blueberryovou," oznámila jsem bez zájmu.
"Tak to upřímnou soustrast," zašklebila se Paula, která se najednou objevila vedle mě. "Proč?" podivila jsem se.
"Blueberrka je hrozná," vysvětlila mi Elizabeth.
"Ahoj kotě," ozvalo se najednou přede mnou. No bezva, takovýhle oslovení fakt zbožňuju. Pomyslela jsem si, když jsem se otočila na osobu, která to vypustila z úst. Byl to jakýsi kluk. Vypadal, že si toho o sobě opravdu hodně myslí. Měl blond rozcuchané vlasy a modré oči. Musím uznat, že nevypadal špatně, vlastně spíš naopak, ale to oslovení mě znechutilo.
"Nech jí bejt, Petere," strčila do něj Elis, aby mohla projít.
"Jo, nech mě bejt, Petere," opakovala jsem milým hlasem a Elis se opět zakřenila.
"Ale no tak, vždyť jsem toho tolik neprovedl," bránil se, ale já ho celkem úspěšně ignorovala a prošla kolem něj bez jediného pohledu.
"Je to vůl," konstatovala Elizabeth.
"Ale hezkej vůl," poznamenala Paula a obě dvě se zasmály.
"Víš kudy, Megan?" zeptala se mě Elis na chodbě.
"To je dobrý, já tam nějak trefím, tak zatím," zamávala jsem jim a vyrazila opačným směrem, než ony. Nelhaly, Blueberryová byla opravdu příšerná. Taky jsem poznala dalších pár přátelských lidí a zaslechla pár narážek adresovaných mé osobě. S Elis jsem se sešla ještě na fyziku a s ní i s Paulou ještě na matiku a španělštinu.
Pohledům jsem neunikla ani na obědě, tam to bylo ještě horší. Tam jsem před pohledy uniknout nemohla. Koupila jsem si jen kousek pizzy a sodovku a rychle si sedla ke stolu vedle Elizabeth a snažila jsem se zmizet. Stůl se ale brzy začal zaplňovat. Přisedl si tam Brad, kterého jsem potkala na biologii, Blaire, která byla na biologii také a pak ještě nějací další, které mi Elizabeth postupně představila. Jacob, takový ne moc vysoký, ale zato stále veselý kluk, Jannette, holka, o které jsem tušila, že jí nikdy nebudu mít moc ráda. Moc dobře jsem slyšela, jak si šeptala černovlásce vedle sebe, - jejíž jméno jsem zapomněla, jakmile mi ho sdělili - že mám určitě odbarvený vlasy a takové podobné věci.
"Nejsou odbarvený," zamumlala jsem si pro sebe a přišlo mi, že Elis má co dělat, aby se nezačala zase smát. Pak se tam ještě objevil černovlasý vysoký kluk, který se jmenoval Daniel, aspoň myslím. Všichni živě konverzovali, ale já jsem se moc nezapojovala. Snědla jsem svůj oběd rychle, tak jsem odnesla tác, ale když jsem se vracela ke stolu, čekalo na mě něco nečekaného. Chvíli jsem myslela, že mám halucinace, ale slyšela jsem za sebou Elizabeth.
"Netušila jsem, že se William už vrátil, vždyť nebyl na angličtině," poznamenala a já jsem sebou trhla. Naprosto nelogicky jsem přiskočila ke sloupu, opřela jsem se o něj zády a doufala, že mě neuvidí. "No to snad ne!" vyhrkla jsem nešťastně. Už jsem objevila způsob, jak se mohli ostatní dozvědět o mé minulosti.
"Ty znáš Spencera?" podivila se Paula.
"Jestli myslíš Willa, tak ano, dá se říct," odpověděla jsem zoufale. Doufala jsem, že se k nám nepřiblíží, ale Elis mu zamávala. Pochopila jsem, že se asi přátelí i s ním, takže sem určitě přijde. Jako kdyby jim nestačili ti přátelé, které už měly.
"Co jste si provedli, že se tak schováváš?" zasmála se Elis. Jak může mít neustále tak dobrou náladu. To jsem vážně nechápala.
"Vlastně nic, znám ho sotva den, ale netušila jsem, že bydlí tady. Doufala jsem, že ho v letadle vidím naposledy," odpověděla jsem popravdě.
"Ahoj Wille," pozdravila ho Elis se škodolibě a smála se. Will přišel k nám, ale vypadal, že si mě nevšiml. Stál ke mně totiž zády.
"Jak bylo v New Yorku?" vyzvídala a stále se křenila. Protočila jsem panenky a pokusila jsem se nenápadně vypařit, ale v ten okamžik se otočil, když si všiml, že se Elizabeth nedívá na něj, nýbrž na mě. Naše pohledy se setkaly a jeho výraz byl malinko zaražený.
"Megan?" vyrazil ze sebe ztěžka. Vrhla jsem po Elizabeth vražedný pohled a pohlédla zpátky na Willa.
"Ehm, ahoj Williame," šeptla jsem. Vždycky jsem byla příšerně bledá, ale cítila jsem, že se mi tváře začínají zbarvovat do růžova. Chvíli jsme na sebe zírali, jako bychom ani jeden nevěřili, že tam ten druhý skutečně je.
"Co tady děláš?" vypálili jsme oba téměř unisono. Elizabeth opět vyprskla smíchy. Opět jsem na ní vražedně pohlédla a přesto, že se pořád culila, pochopila to. Chytla Paulu za zápěstí a táhla jí ven z jídelny. Cestou si něco šuškaly, smály se a několikrát se obě otočily, ale snažila jsem se to neřešit. Obrátila jsem oči v sloup a pak se neochotně zase podívala na Williama. Věděla jsem, že odtrhnout se od jeho pohledu už nebude tak snadné, jako v letadle.
"Nevěděla jsem, že bydlíš ve Warrentonu," konstatovala jsem stále zaraženě.
"Ty ses taky nezmínila," podotkl.
"Nepřišlo mi to důležité. Myslela jsem, že už tě neuvidím," pokrčila jsem rozpačitě rameny.
"To já taky, ale jsem rád, že to tak není," přiznal a já jsem okamžitě zrudla ještě víc. Will se najednou spokojeně usmál. Zvedla jsem jedno obočí a nechápavě na něj podívala. "Co je?"
"Ale nic," zavrtěl hlavou a já ho prošpikovala pohledem, jako kdybych mu snad mohla vidět do hlavy.
"Ahoj Wille," zašvitořila najednou Jannette a svůdně se na něj usmála. Přemýšlela jsem, jestli svůj oběd vyvrhnu hned, nebo to stihnu na záchod. "Jak si se měl?" nepřestávala Jannette.
"Ne moc dobře," odpověděl suše a ani se na ní nepodíval, což mě těšilo. V duchu jsem přemítala nad tím, kolikrát už jí odmítl. Nevypadal, že by měl zájem, ale Jannette po něm určitě jela už nějakou chvíli. Aspoň to tak vypadalo. Will se pořád díval na mě a já jsem se musela usmát. Zase nevěřícně vyvalil oči.
"Co je zase?" zeptala jsem se ho.
"Usmíváš se," informoval mě a já si uvědomila, že je to pravda. Tentokrát ale úsměv nezmizel, jako minule. Bohužel zazvonilo, takže jsem musela jít, ale pohled na udivený a naštvaný výraz Jannette se mi líbil.
"Tak se měj," rozloučila jsem se s ním a vyběhla směrem k učebně dějepisu. Netušila jsem sice, jak bylo možné, že jsem se vydala tím správným směrem, ale upřímně, bylo mi to jedno. Pořád jsem byla jako opařená z toho nečekaného setkání. Bohužel se okamžitě, jak jsem dosedla do lavice, dostavily pochybnosti. A to o tom, jestli bude Will držet jazyk za zuby. Nepřemýšlela jsem, když jsem na něj na letišti všechno tak vybalila, myslela jsem, že už ho v životě nepotkám a teď na mě čekalo tohle. Ne, já jsem doufala, že ho už nikdy neuvidím. Tohle mě naprosto odrovnalo. Ale ani na letišti jsem si nebyla jistá, jestli chci, aby se v mém životě tenhle kluk už nikdy neobjevil. Alespoň jednu výhodu to mělo, přestala jsem si všímat těch pronikavých a otravných pohledů.
---
Ach jo jo... pár částí a mě tam ten Will tak chyběl:D no nic, doufám, že jste rádi, že je zpátky:D
1. kapitola: x-x-x
2. kapitola: x-x
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 MiMi Madison H. MiMi Madison H. | Web | 24. května 2010 v 22:10 | Reagovat

ja som rozhodne rada, že je Will späť..mne tam chýbal, tých pár častí bez jeho rozosmievacieho talentu :)
teším sa na pokračovanie, krásna kapitolka :)

2 Karr ♥-♥ Karr ♥-♥ | Web | 25. května 2010 v 18:19 | Reagovat

Mě přijde trapné opakovat se :D
Takže ti to už ani nebudu chválit ani nebudu říkat, že mě to strašně baví :D
Ten Will vypadá zajímavě ;)

3 capepeidy capepeidy | Web | 10. srpna 2010 v 9:57 | Reagovat

jej :) to bola usmevna kapitolka :) na jej mieste by som sa snazila tiez vyparit :D skoda ze pritom niekho nezramovala a Will jej nepomohol pozbierat sa :) uz len chyba aby si k nej tuto hodinu prisadol a bude to prepac ale viac ako menej TW nic v zlom

mam len taky dotaz ked chces menej podobnsti tak skus dat aj ine mena lebo ked uz tam je Jacob niektorí budu cakat aj edwarda :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama