Bílá jako sníh: Kapitola 2. - To snad ne!; část 2.

23. května 2010 v 19:55 | Annie |  Bílá jako sníh
Jak jsem tak včera přidávala tu další část další kapitoly... a říkala si, že přidám ještě jednu a udělám nějaký ten bonus možná... chvíli potom jsem si přečetla poslední kapitolu, kterou mám napsanou... a rozhodla jsem se psát dál... jenom včera jsem na papíry ručně napsala 2 A4 hustě popsané, zase mě to nějak chytlo, což je super... matně si vzpomínám, že jsem tu kapitolu, co mám rozepsanou už dopisovala na nějaký papír... ale asi jsem to ztratila, no nevadí :D Dneska mám pro vás ale další část druhé kapitoly, tak doufám, že se vám bude líbit...:
bílá jako sníh

Kapitola 2. - To snad ne!; část 2.


Lehla jsem si do postele, ale nemohla jsem najít tu správnou pozici. Mlela jsem sebou a snažila se uvelebit se nějak pohodlně. Nakonec jsem si lehla na záda a zírala do stropu smířená s tím, že jsem odsouzená a k celonočnímu bdění. Nakonec se mi usnout podařilo, ale ne na moc dlouho. Přesto se ten krátký spánek neobešel bez nepříjemného snu. Odevšad na mě zíraly zvědavé oči lidí, které jsem v životě neviděla a moc dobře jsem věděla, že tohle není jen ledajaký sen, ale rychle se blížící skutečnost. Když jsem se probudila, byla ještě tma a zjistila jsem, že je mi ještě hůř, než včera. Popravdě mě to ani nijak zvlášť nepřekvapilo, ale bylo to nepříjemné. Měla jsem strach z toho, co mě tam čeká. Desítky zvědavých pohledů zkoumajících nový objekt v jejich škole. Musela jsem se přemáhat k tomu, abych vstala a oblékla jsem. Vyhrabala jsem ve skříni jakési bílé tričko a svůj oblíbený tmavě modrý dlouhý svetr. Na tom, jaké triko mám pod ním nezáleželo, jelikož si ten svetr pravděpodobně stejně nesundám, říkala jsem si. Vždycky mi bývala zima. I na místě, kde ostatní chodili v nátělníku, já měla triko s dlouhým rukávem. Jediné místo, kde mi nebyla zima byla Itálie, kde jsem byla před čtyřmi lety v létě, ale to jen proto, že tam bylo tak čtyřicet stupňů. Kalhoty jsem si vzala ty samé, jako jsem měla včera na cestu. Překvapivě nebyly špinavé a byly to mé oblíbené.
Hodila jsem si tašku přes rameno, i když jsem v ní prakticky téměř nic, kromě nějakých sešitů, neměla a seběhla schody. Učebnice jsem měla dostat až ve škole, alespoň jsem se s nimi nemusela hned první den tahat. Nic k snídani do mě táta nedostal. Jenom sklenici pomerančového džusu jsem vypila, měla jsem vážné podezření, že to, co bych snědla, by ve mně moc dlouho nevydrželo.
"Přežij to tam nějak," zavolal na mě táta ještě než jsem stihla vyběhnout ven.
"Pokusím se," hlesla jsem, vzala si klíčky od svého nového auta, bundu a vyšla do deštivého dne. Kdo by taky v lednu čekal, že bude slunečno. Spíš jsem si divila, že ještě nenapadl sníh.
Po chvíli přemlouvání se mi podařilo nastartovat a vyrazila jsem směr škola. Včera večer mi ještě táta podrobně vysvětlil, kudy se ke škole jede, ale rozhodně nebylo složité tam trefit. Na parkovišti bylo prázdno, což mi naprosto vyhovovalo. Alespoň jsem mohla v klidu zamířit do přijímací kanceláře a otravné pohledy lidí nechat až na později. V kanceláři seděla za stolem drobná žena, které mohlo být tak kolem čtyřiceti, s brýlemi na nose. Když jsem vstoupila, vzhlédla od nějakých papírů a zvědavě po mě přejela pohledem.
"Ehm, dobrý den," přerušila jsem ticho jako první a přistoupila blíž ke stolu, "jsem Megan Cooperová," nemusela jsem pokračovat, aby se chytila.
"Ach ano, už jsem vás očekávala, tady máte vaše učebnice, rozvrh, plánek školy, číslo skříňky…" mluvila tak rychle, že jsem jí sotva rozuměla a po chvíli jsem se už nechytala vůbec. Porozuměla jsem tomu, že mám snad dát podepsat profesorům nějaký papír či co, že jsou si vědomi nové studentky ve třídě a také mi poradila, kudy se mám vydat na první hodinu. Pohlédla jsem do svého rozvrhu a zjistila jsem, že první hodina utrpení bude angličtina. Přejela jsem pohledem přes všechny předměty. Nebylo to tak hrozné, jak jsem čekala. Akorát chemii jsem měla ve čtvrtek do půl čtvrté, jinak se to dalo snést.
Vydala jsem se chodbou tam, kam mi poradila. Škola se pomalu začala plnit lidmi a přesně jak jsem čekala, všichni na mě zírali. Cestou jsem se ještě stavila u své skříňky a hodila do ní učebnice, které jsem dnes nepotřebovala a bundu. Přála jsem si, abych mohla být neviditelná, těm pohledům se nedalo uniknout. Do třídy jsem vstoupila až jako jedna z posledních, což bylo ještě horší. Profesor Turner, který angličtinu vyučoval, už tam byl. Předala jsem mu papír, řekla mu, kdo jsem a doufala, že po mě nebude chtít, abych se před třídou představovala. Moje modlitby byly vyslyšeny a já si šla s očima upřenýma na podlahu sednout na volné místo, kam mě poslal.
"Ahoj, ty jsi Megan, že jo?" otočila se na mě drobná, hubená dívka se světle hnědými vlasy a šedýma očima sedící přede mnou. Jen jsem přikývla a snažila si nevšímat pohledů, které na mě všichni upíraly. I když jsem všechny neviděla, cítila jsem je na sobě.
"Já jsem Elizabeth," představila se a přátelsky se na mě usmála. "Nevšímej si jich, za nějakou chvíli je to přestane bavit," ujistila mě a já pochopila, že má na mysli zírající přítomné.
"To není tak jednoduché, všichni zírají," zašeptala jsem.
"Jsi pro všechny novinka," poznamenala a já jsem si jen povzdechla.
"Jsem tu včas?" přiřítila se jakási další dívka na místo vedle Elizabeth. Byla vysoká s dlouhými vlnitými hnědými vlasy svázanými do drdolu a zelenýma očima.
"Hezky! Paula nepřišla pozdě," zakřenila se Elizabeth škodolibě.
"Hele, nech si toho jo?" utrhla se na ní Paula naoko ublíženě. I Paula na mě zvědavě pohlédla, ale nevypadala tak dotěrně jako ostatní. Stejně jako Elizabeth i ona vypadala, že chápe, jak se můžu asi cítit.
"Ahoj," pozdravila mě po chvíli, když jsem na její pohled nereagovala. "Jsem Paula, Paula Grahamová," představila se taky.
"Ahoj, jsem Megan, ale to už sis asi odvodila," odpověděla jsem jí. Jen se usmála a přikývla. Tušila jsem, že už mě tu očekávali.
"Buď v klidu," uklidňovala mě najednou Elizabeth, "brzy je přestane bavit koukat pořád na tebe. Ještě aby riskovali zablokování krční páteře," mrkla na mě Elizabeth.
"Slečno Amortová, hodina už začala. Mohla byste se alespoň tvářit, že mě vnímáte?" ozval se profesor. Elis se jenom zašklebila a neochotně se otočila. Měla jsem co dělat, abych se nezasmála. Najednou jsem věděla, že s Elis bude ještě zábava.
"Slečno Cooperová, já akceptuji, že jste tu nová, ale pravidla platí i pro vás. Mohla byste mi tedy odpovědět na mou otázku?" napomenul i mě a cítila jsem, jak se mi krev nahrnula do tváří.
"Pokud jí zopakujete, tak rozhodně," reagovala jsem s ledovým klidem. Několik lidí se tiše zasmálo a Paula na mě nevěřícně pohlédla. Profesor ovšem nehnul ani brvou a opravdu otázku zopakoval. Mohlo mu být tak kolem třiceti, pětatřiceti, takže nebyl tak nedůtklivý, jak se na první pohled zdál. Otázka se týkala Williama Shakespeara, což pro mě byla hračka. Jeho díla jsem měla celkem podrobně prostudovaná, Romea a Julii jsem četla už mnohokrát, takže najít správnou odpověď nebylo složité. Zbytek hodiny už proběhl v klidu. Nedávala jsem moc pozor, spíš jsem ze zájmem pozorovala Elis a Paulu. Byly to velmi rozdílné osoby. Paula si poctivě dělala výpisky a Elis se naopak houpala na židli, propisku nevzala do ruky a pořád se něčemu křenila. Čišel z ní čirý optimismus, to bych taky potřebovala.
---
Poslední část mám jako napotvoru nejradši :D no nic... nedá se nic dělat... Malá technická, dám to možná do nějakých bonusů, ale ještě uvidím. Elizabeth a Paula jsou skutečné reálné osoby a to moje dvě nejlepší kamarádky ze školy. Věnovala jsem jim tyhle postavy... a mimochodem, dost se jim podobají ;D
1. kapitola: x-x-x
2. kapitola: x
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MiMi Madison H. MiMi Madison H. | Web | 23. května 2010 v 21:02 | Reagovat

pekný diel :p...dobrý začiatok školy..nechcela by som aby sa n mňa tak všetci pozerali :D, preto som nikdy nechcela prestupiť na novu školu, aj keď som mala možnosť :D..ale radšej nie :D nerada mením zabehaný kolektív
teším sa na pokračovanie :) a tie bonusy by sa vážne zišli..je od teba veľmi milé, že, si svojím kamoškam venovala postavy :)

2 Karr Karr | Web | 24. května 2010 v 10:15 | Reagovat

Čím dál tím víc mě to baví :))
Dokázala bych to číct celé hodiny! :))

3 Elaine aka Paula Graham :D Elaine aka Paula Graham :D | Web | 26. května 2010 v 21:52 | Reagovat

Hele, já už letos tak často pozdě nechodím. :D Zlepšilo se to. Významně. :D A jestli ještě budeš psát nějaký bonusy, mohla bys i vysvětlit Blueberryovou. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama