Annie... aneb co jste možná chtěli nebo nechtěli vědět o mé maličkosti

4. května 2010 v 20:27 | Annie |  Annie
Annie
Takovéhle články mi nikdy nešly... říct něco o sobě... abych si moc nefandila hele :D Možná je dobré vždycky začít nějakými body, to se pak lépe člověk rozepíše... i když mě se to daří i bez toho :D

Datum narození: 29. dubna 1994
a nebo víte co? Já se na nějaká hesla vykašlu, vezmu to hezky od začátku. Kdo jsem? Jmenuju se Anna... což se z přezdívky Annie dalo docela dobře odvodit :D Ale u většiny lidí jsem známá jako Krychle, někteří už mi jinak neřeknou... a po internetu pro mnoho lidí známá jako Piperka. Ale to je na dlouho :D Ale vezmu to ještě podrobněji, když už to má být článek o mé osobě...:D Některé věci možná vědět nechcete, ale taky to nemusíte číst, že ano...:D

První krůčky životem:
Můj život začal naprosto normálně a šťastně, jak také jinak, když jsem byla miminko bez trápení? Narodila jsem se 29.dubna 1994 v Praze a můj křik se poprvé ozval ve 2:30 ráno. Mámě říkali, že bude mít malou holčičku, měla jsem 3,50 kilo a 53 cm:-D Narodila jsem se o dva dny dříve, termín byl určen na 1.5.1994, ale to jsou jen drobně detaily... Nikdy jsem prý nebyla moc uřvaná, prý jsem byla hodná, vždycky jsem spala celkem dlouho, prostě milionové dítě. Vlásky jsem měla černé jako uhel a už v půl roce mi je máma stříhala, rostly jako z vody. A první krůčky jsem udělala už myslím v 11. měsíci... Pár traumatických zážitků jsem také prožila... třeba jak jsem se zasekla v křesle - neptejte se - nebo jak jsem spadla z postýlky na hlavu, jak mě zavřeli na chodbě a takové podobné věci, ale nezanechalo to na mě žádné velké následky... hihi, cheche... chuchů!:-D

Ehm. Tohle je možná zase až moc na dlouho.

its weird...I am weird
Ale co bych tak o sobě řekla obecně? Jsem dosti šílený člověk. Lidé, kteří mě znají líp o tom vědí... :D Nejsem EMO, i když to podle fotky možná může tak vypadat, jen upozornění:D Víte, já jenom na typu těhle fotek vypadám nejlíp... což je teda dost špatný, vzhledem k tomu, že tam vypadám většinou hrozně :D Jsem také dost sebekritickej člověk. A příšerně, ale neskutečně ukecanej člověk. Ale ne tim stylem, že bych všude všechny pomlouvala, od toho jsou jiní z řád mých známých :D Momentálně jsem v páťáku na gymplu... jsem na osmiletym, takže kvinta je vlastně jakoby první rok na střední. Tedy o rok starší než Drácula.

Věci, které miluju? Tak rozhodně moje rodina, přátelé - v první řadě má nejlepší kamarádka Whitey, bez které si svojí existenci vůbec nedovedu představit, samozřejmě Drácula a mám pár dalších hodně blízkých přátel... ale těch jako opravdu blízkých moc ne, i když o poměrně průměrném počtu lidí můžu říct, že jsou to kamarádi. Miluju svého psa, miluju zimu, miluju léto a rodinné dovolené. Miluju kreslení, miluju focení... Miluju detektivní seriály, obecně televizní seriály, i když jak který. Přestože vím, kdo je vrah už pět minut po začátku... miluju dny, kdy nemusím nic dělat a můžu se jen válet. Miluju dny, které jsem prožila v Anglii, v Moravském krasu a v Nizozemsku na které mám úžasné vzpomínky. Miluju vzpomínky na návštěvu Benátek, miluju toho prostě hrozně moc, ale nejdůležitější je pro mě rodina a přátelé... nadevše ostatní, mnohonásobně.

Do čeho jsem blázen? Do hodně věcí. Do extrémně hodně věcí. Třeba jsem závislá na kofejnu. Jsem blázen do muzikálů a obecně do divadla. Jsem blázen do Johnnyho Deppa a do různejch filmů. Nejradši bych do kina chodila pořád. Jsem blázen do muziky, do skupiny Red Hot Chili Peppers, jsem blázen do vytváření grafiky, jsem závislá na čokoládě... vážně... většího čokoholika v okolí fakt nenajdete... taky podle toho vypadám, musím s tím začít něco dělat :D Jsem blázen do tancování - čichám čichám silný paradox :D Jsem blázen do blogaření... jsem blázen prostě do milionu různejch věcí, třeba např. do čehokoliv, co souvisí s upíry nebo červenou barvou... jsem prostě cvok. Hodně lidí to o mě říká. Jsem blázen do psaní...:) Do řeckýho a italskýho jídla. Do španělů. Jsem závislá na svých snech, chci něco dokázat, cestovat... Co nesnáším? Pavouky, zemlbábu:D neupřímnost... i když občas nezaškodí... lepší než přehnaná upřímnost... nesnáším, když někdo neví, kde jsou hranice, nesnáším fyziku, nesnáším, když mi všichni říkají, že nejsem tlustá, i když vím, že jsem:D nesnáším, když se musím usmívat, i když mi není do smíchu a i kdybych radši byla někde úplně jinde. Nesnáším, když promarním volné odpoledne tím, že se musím učit. Nesnáším, když nemám čas psát. Nesnáším, když někdo nedokáže pochopit, že je mi hrozně a furt do mě něco hučí. Nesnáším, když po mě máma něco chce, i když ví, že je mi zrovna třeba mizerně. Nesnáším, když na mě někdo křičí, nesnáším, když se rozbrečím kvůli tomu, že mám vztek. A takhle bych mohla pokračovat, ale nějak už nemám sílu :D

tatoo
<<Tetování, které jsem dělala sama... na svojí nohu, ovšem nebylo trvalé, debojte se. Táta by mě asi zabil... :D Ale líbí se mi to, chtěla bych... ale zabil by mě :D Ale tak... detaily... :D Takhle jak to líčím se může zdát, že jsem přirozeně veselej člověk, ale zdání může klamat. Bývám v depresi, to asi každý... - i když teď bereme psychologii, takže bych to měla nazývat spíše stavy smutku a kolísání nálad než depresí. Jsem cholerická:D Často mám špatnou náladu bezdůvodně. Je pravda, že jsem někdy až moc hodnej člověk, ale každej je někdy sobeckej, no ne? Myslím si o sobě, že jsem hodně citlivej člověk. Spíš až přecitlivělej... a také jsem empatická. Neříkám to kvůli tomu, že bych si to o sobě myslela a nebyla to pravda, ale lidé si to o mě myslí. Když se občas někdo podívá na mě a Whit... jsme zářným příkladem toho, že telepatie existuje. Věřím ve vědecky nemožné věci, jakými jsou třeba magie. Občas mívám věštecké sny... je to nevysvětlitelné a je to tak, ale to mě na tom láká. Je to nepochopitelné a já na tyhle věci prostě věřím. Už se mi stalo hodně praštěných věcí... proč bych si měla myslet, že nic jako magie neexistuje? Jak to můžu vědět? Nemůžu... tak proč tomu nevěřit? Momentálně jsem ale dost v depresi... teda ne přímo v depresi, ale poslední dobou mám hrozně divnou náladu... jsem pořád převálcovaná a mám pocit, že je toho na mě moc. Taky jsem zamilovaná... ale to je druhá věc. Ta osoba do které jsem zamilovaná to bohužel stejně necítí, to je těžký tohleto, ale já to už ani moc neřeším:D Asi už bych se měla vypařit... řekla jsem tak nějak hodně z toho, co jsem chtěla říct... jo ještě jsem paranoidní...:D no nic... ale to, že jste paranoidní neznamená, že po vás nejdou - Kurt Cobain. Toho mám taky ráda, mimochodem :D No nic, já fakt musím jít, časem třeba něco připíšu... a nezapomeňte, že...

Život je umění kreslit bez možnosti gumovat - J.W.Gardner
ale přesto stojí za to ho žít... jen se věci občas holt trochu zkomplikují...

imagebam.com

imagebam.com
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Karrot Karrot | Web | 4. května 2010 v 22:06 | Reagovat

Hehe :D To je dlouhé :D
Máš zajímavej život ;) :D

2 Elaine Elaine | Web | 26. května 2010 v 23:05 | Reagovat

Ehm... cholerik? Cože? :D
Jasně, prosadíš si svou, ale děláš to naprosto nenásilným způsobem. Jsi naštvaná skutečně hodně zřídka, protože ty se jenom obtěžuješ s velkým výbuchem. :D To je pak lepší prchat a schovat se v jiný zemi. :D
Ale co vím? Asi jsem tě za těch necelých 5 let ještě dost nepoznala. :D

3 besmena besmena | E-mail | Web | 10. února 2011 v 9:27 | Reagovat

Dokonalý citát:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama