Bitter Truth - Prolog

25. dubna 2010 v 16:35 | Drácula |  Bitter Truth
Bitter Truth
Není vhodné pro děti a mladší 15ti let!!

Prolog


Ve vzduchu smrděl benzín. Kolem mých bot proběhly krysy.Otřepala jsem se. Nenáviděla jsem tahle místa. Místa plná beznaděje, nenávisti, strachu a smrti. Ale v těchto místech se to nejvíce hemžilo zločinci. A tohle byla má práce.

Práce. Byla to jen práce. Zabíjení mi žádné potěšení nepůsobilo, i když se mohlo zdát, že ano. Dělala jsem to jen proto, že jsem v tom byla dobrá. Ale nenávist k tomuto "povolání" ve mně sílila každou další prolitou krví.
Rodiče mi zemřeli, když mi bylo sedm let. Přepadli nás při noční procházce parkem. Já se jim nějakým zázrakem ubránila, uměla jsem bojová umění, aniž bych se je někdy učila. V té chvíli mi došlo, že mám dar a poslaní. A tak jsem se zdokonalovala v bojovém umění a začala jsem pracovat pro policii. Jenže policisté byli jen banda lenochů, a tak jsem začala vraždit zlé lidi na vlastní pěst. Teď už pracuju pro jednu organizaci, která má za úkol vraždit tyhle monstra.
A já jsem jedna z nejlepších, protože mě vede pomsta. Pomsta za mé mrtvé rodiče.
Vyprávím to proto, abyste pochopili proč to dělám. Nechci v tom pokračovat, ale musím. Můj úkol ještě nebyl dokonán.
"Tsss..," ozvalo se odněkud.
"Deane, jsi to ty?" Dean je, byl a bude jediný člověk, kterého na tomhle zatraceném světě ještě mám.
"Kdo jiný by to mohl být," zašeptal sarkasticky.
"Třeba naše oběť," odvětila jsem. Byla jsem na další akci. Oddělat šéfa drogové mafie - tak zněl můj úkol. Z takových lidí, co své špinavé peníze rozhazují v bordelu se mi chtělo zvracet. Nebyli nic jiného než odporné lidské trosky. Fuj!
"Pozor už jde," sykla jsem a strkala Deana za roh domu. Dívala jsem se zpoza rohu jak vyhazovač mlátí naší další oběť.
"Ještě jednou zbiješ naši nejlepší děvku, tak udělám z tvých koulí oběd pro naše tygry. Rozumíš ty kokote jeden?" křičel na něho vyhazovač.
"Je totálně namol, zabít ho nebude problém," nadhodil Dean. Přikývla jsem.
"Už se sem kurva nevracej!" zařval vyhazovač na celou ulici a zabouchl dveře. Naše oběť se se smíchem zvedla ze země a začala se potácet po ulici.
"Pusťte mě dovnitř vy sráči!" bušil na dveře a přitom se zalykal vlastními slovy.
"Jakej je plán?"
"Žádný není," odpověděla jsem jen tak mimochodem, "prostě na něj vletíme a podřízneme ho. Jako ostatní," pokrčila jsem rameny.
Improvizace. Improvizace je v téhle práci velmi důležitá. Ať si naplánujete vraždu do podrobna, stejně nikdy nevyjde tak jak jste chtěli. Stačí jen malý detail a celý plán se zhroutí. Proto je nejjednodušší žádný nemít. Prostě přijdete a toho člověka zabijete. Nic těžkého, když to umíte.
Naše oběť se odpotácela ode dvěří a všimla si naší přítomnosti.
"Ne!" snažil se křičet, ale z jeho hrdla se vydralo jen přidušená brouknutí.
"Jdeme?" zeptal se Dean, nečekající mou dopověď. Vykročil kupředu naší oběti a udeřil ho pěstí do obličeje. Ani já na nic nečekala. Nasadila jsem si kožené rukavice a vytáhla z kapsy mého dlouhého kabátu nůž. Dean hlídal okolí, náhodou kdyby šel někdo okolo a mohl by nás vidět a já mezitím podřízla bezvládné tělo toho mafiána.
Pravidlo číslo jedna - zajistit okolí. Proto je nejlepší, pracovat ve dvou. Jeden hlídá okolí a druhý mezitím vraždí.
Zkontrolovala jsem tělo. Nikde žádné stopy.
Pravidlo číslo dvě - zajistit potencionální důkazy. Vlasy si chráním síťkou. Kdyby mi nějaký vypadl přímo na oběť, mohli by mě podle něj vyšetřovatelé odhalit. Nosím rukavice. Nechci přece na oběti nechat otisky prstů, že? A taky na nohou nosím boty, které nemají žádnou speciální podrážku. Podle toho by mě taky mohli identifikovat. Vyšetřovatelé jsou dnes tak vynalézaví.
Kývla jsem na Deana. S očima zabořenýma do země, rukou svírající nůž v kapse jsem tiše vyšla na hlavní ulici. Dean se potichoučku plížil za mnou a dával pozor.
Šla jsem. Šla jsem co nejdál od naší oběti. Přemýšlela jsem, zda měl ten muž rodinu. Přemýšlela jsem jestli jsem nějakým dětem zabila tátu, bratra, syna… Tížilo mě svědomí. Vraždění nebylo nic pro slabé lidi jako jsem já. Má kamenná tvář nikdy neprozradila jak moc se nenávidím, když musím tohle dělat. Nikdo nevěděl jak jsem se cítila. A mě to vyhovovalo. Nikdo se mě aspoň nemusí ptát, proč dělám tuhle práci, když mám city?
A pravidlo číslo tři - nikdy nemějte se svojí obětí soucit. Možná má rodinu, možná má přátele, ale to neznamená, že si je zaslouží, když dělá špatné věci. Prostě o tom nepřemýšlejte.
A málem bych zapomněla. Pravidlo číslo čtyři - nikdy se nezamilujte!
1

Tak co jak se vám to líbilo? Pls., zanechte koment ;).
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 *EMOgirlEMO* *EMOgirlEMO* | Web | 25. dubna 2010 v 19:02 | Reagovat

Teda, krásně napsané. :-) KDy bude další část? x)

Pokud by jsi měla zájem, také píšu povídky (konkrétně jednu nově - GoF) :))

2 justdreaming - Drácula justdreaming - Drácula | Web | 26. dubna 2010 v 11:02 | Reagovat

[1]: Děkuju... další část je rozepsaná, na blogu se snad objeví na konci týdne...

jo, kouknu se ;)

3 A. Takayo Aki de´Corvin A. Takayo Aki de´Corvin | Web | 26. dubna 2010 v 16:55 | Reagovat

Jojo, ráda spřátelím. :)

4 *EMOgirlEMO* *EMOgirlEMO* | 26. dubna 2010 v 18:06 | Reagovat

[2]: Ou, v žádném případě Tě nenutím! :) Já jen, že bych byla ráda za zhodnocení :))

A moc se těším na další :)) ;)

5 Říjnová Říjnová | Web | 26. dubna 2010 v 20:14 | Reagovat

Pěkně se to čte:)

6 rustic rustic | Web | 27. dubna 2010 v 11:05 | Reagovat

Kráása. :-))

7 Drácula - JustDreaming Drácula - JustDreaming | Web | 27. dubna 2010 v 14:39 | Reagovat

[5]:Děkuju... :D

[6]: Díky, BABY ♥♥ :)))

8 MiMi Madison H. MiMi Madison H. | Web | 16. května 2010 v 15:51 | Reagovat

zaujímavý prolog :) tešímsa na pokračovanie :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama